Ghosted

(Max a Leroy potřebují prohledat elektrárnu. Předstírají, že jsou opraváři kopírky.)
Leroy: Postaráme se o to.
žena: Kdybyste mi mohli ukázat, jak to opravit. Zasekává se to skoro pořád.
Max: Položím si moje nářadí.
Leroy: Bude to asi chvíli trvat, takže byste mohla...
žena: Počkám, nemám moc práce.
Leroy: (nejistě) Fajn. Maxi, ukážeš jí, jak to opravit?
Max: Jistě, Davide. Jasně, jo. (Prohlíží si kopírku.) No, tohle je jedna z těch věcí, je to kopírka. Já jsem spíš na faxy. "Max, ten přes faxy." Kdybych se jmenoval Max. Ale já se jmenuji Steve. Rád vás poznávám.
žena: Dobře. Tak Steve, v tomhle je i fax.
Max: Je to obojí.
Leroy: Dva v jednom.
Max: Aha. Vzhledem k tomu, že to je vše v jednom, tak to je spíš tvůj obor.
Leroy: No, jenže já jsem tvůj šéf, tak bys měl začít sám.
Max: Než jsme sem jeli, mluvil jsem se Sanchezem. Povýšil mě. Teď tomu velím já.
žena: Gratuluji.
Leroy: To je zajímavý, protože Sanchez dostal padáka.
(Max vlepí Leroyvi facku.)
Max: Dost těch keců!
žena: Dobře, já půjdu.
Max: Chci, abyste to viděla.
Leroy: Proč? To přece nemusí.
(Leroy dostane další facku.)
Max: Budeš mě respektovat!
žena: Nemůžu se na to dívat. (odejde)
Max: A... střih. To bylo skvělý. Cítil jsi to?
Leroy: Dávej si bacha na ksicht!

(Střílí na ně.)
Max: Nemůžu uvěřit, že jsem šel s tebou.
Leroy: Prosil jsi mě, pamatuješ? Leroyi, prosím potřebuji to. Každý mě nesnáší, jsem zoufalec.

Leroy: Zvedni mě, nakouknu dovnitř.
Max: Co kdybys z logických důvodů zvedl ty mě?
Leroy: Proč jako?
(Max si prohlíží Leroyovu silnější postavu.)
Max: No, vlastně ne, máš pravdu.
Leroy: Dělám si z tebe srandu, kámo.

(Leroy a Max mají prohledat skladiště. Leroy připoutá Maxe k volantu, poté co mu Max řekl, jak mimozenšťani unesli jeho ženu.)
Max: Co to děláš? Leroyi.
Leroy: Jsi očividně blázen, takže tu zůstaneš, páč bys mě zabil.

Leroy: Mám otázku. Co se stalo tvé ženě?
Max. Říkal jsem ti to, unesli ji ufouni.
Leroy: Ale co se stalo tu noc, kdy zmizela?
Max: Ona, no, byli jsme doma. Trochu jsme se pohádali. Ne trochu. A ona si balila kufry...
Leroy: Po té hádce si balila?
Max: Ano, Leroyi. Lidé dělají různé věci, když jsou unesení. Jedou na kole a unesou je.

Leroy: Co se stalo?
Max: Pamatuješ toho obra? Toho z té elektrárny?
Leroy: Jasně.
Max: Je tu. Sundal si hlavu a položil ji na stůl.
Leroy: Hele, když jsem tě nechal v autě, sjel ses něčím?

Leroy: Hele, Jermaine, pracoval jsem s tvým tátou 15 let u policie, vždycky snil o tom, že půjdeš na univerzitu.
(Vytáhne dárek.)
Jermaine: Přípravný kurz? Kámo, je mi 12.
matka Jermaina: Jermaine, poďěkuj. Je to moc hezké.
Jermaine: Děkuji.
(Matka jde odnést zbytky jídla.)
Leroy: Stránka 60, ty malej spratku.
(Jermaine otevře knihu, ve které je videohra.)
Jermaine: (nadšeně) Je tu video...
(Matka přichází zpět.)
Leroy: Mlč. (potichu) Zavolej, až budeš v 18. úrovni, protože ti pomůžu dostat se dál. (nahlas) A jestli se dozvím, že ses neučil, stavím se a nepřej si mě, jasné?
Jermaine: Ano, pane. Rozumíme si.

Max: (Radí ženě při výběru knihy.) Jestli vás zajímají bezpilotní lety do vesmíru, doporučil bych tuhle.
žena: Je to dárek pro manžela. Nikdy nevím, jakou vybrat.
Max: Jo, vím, jak to chodí.
žena: Jste ženatý?
Max: Jo. Nebo ne. Tak nějak.
žena: Rozvádíte se?
Max: Ne, to ne. Bože, to by bylo tak nepříjemný. No unesli ji mimozemšťani.
(Žena Vrátí knihu.)
Max: Chápu, co si myslíte. Nejsem blázen.
žena: (na dceru) Zlato. Pojď sem. Polož to.
Max: Učil jsem na Stanfordu. Astrofyzik. Hezká holčička.
žena: Musíme jít. Mrkneme se na telefon.
Max: I kdybych byl blázen, tak si tu přece můžete koupit knížku. To s tím nesouvisí.