Babettina a Moreyho kočka Cinnamon zemře a tak se v jejich domě pořádá pohřební hostina. Max pozve Lorelai na večeři - ta souhlasí, ale Rory je proti. Mezi Rory a Deanem to jiskří stále více.
(Do hotelu Nezávislost přijede skupina Francouzů a Michel dělá, že jim nerozumí.) Lorelai: Micheli, mluv s nimi! Michel: Nikdy. (Lorelai se zatváří divně.) Ty na mě zase tak divně koukáš, že jo? "Udělej to, nebo tě něco nevyslovitelného postihne." Tak dobře. Dobrá. Budu Francouz, ale nebudu šťastný. Lorelai: Budeš sám sebou. Vzmuž se. Michel:(Jde promluvit s těmi Francouzi a ti ho začnou hned objímat a líbat na tvář, potom prochází kolem Lorelai.) Zab mě. Hned.
Michel: Vy si tu oslavujete a nepozvali jste mě? Lorelai: To není oslava, ale pohřební hostina. Michel: Vážně? Kdo umřel? Lorelai: Kočka. Michel: Oplakáváte kočku? Lorelai: Jistě. Michel: Kočky přece nechávají všude chlupy.
Rory: Můžu pro tebe něco udělat? Morey: To je život, Rory. A láme mi srdce. Babette: Cinnamon vypadala, jako že spí. Já jsem myslela, že spí. Zatřásla jsem s ní, ale nevzbudila se. Strčila jsem do ní a ona se skulila z gauče, a protože jsem navoskovala podlahu, letěla skoro přes celý pokoj. Narazila do támhletý lampy a stejně ani okem nepohnula.
Lorelai: Takže proč máme být milenci? Max: Protože se vzájemně přitahujeme. Lorelai: Mě přitahuje i dort se šlehačkou a necítím potřebu mít s ním poměr. Max: Tak dobře, protože máme spolu... Lorelai: Co? Max: Stejnou výšku. Lorelai: Páni! První kolo a knockout.
Michel: Lorelai, nevím, kolik Francouzů jsi během života potkala, ale většina z nich je nesnesitelná. Lorelai: Vážně? Michel: Já jsem proto odjel z Francie. Lorelai: Aha. Myslela jsem, že to souviselo s pochodněmi a vesničany.
Emily: Rudolph Gottfried. Lorelai: Další příbuzný? Emily: Ne, fašista, kterého jsme znali. Jednou jsme u něj bydleli v Mnichově. Měl velmi zajímavé historky. Lorelai: Mami, vy jste se přátelili s fašistou? Vážně? To je odporné a trestné! Emily: Ne, zlato, tohle byl vtip.