Gilmorova děvčata

(O skleněných svícnech)
Lorelai: Víš, mami, my s Rory skleněné svícny moc nepoužíváme, takže já jsem je... vyměnila.
Emily: Za co?
Lorelai: Za lampu s opičkama.
Emily: Jak prosím?
Lorelai: Za stolní lampu, na níž jsou opičky.
Emily: Skleněné svícny Bacarat za opičí lampu?
Lorelai: Jsou to moc moc legrační opičky.
Emily: Kde je ta lampa, chci ji vidět.
Lorelai: Je támhle na stole.
Emily: No to snad ne, drží kokosy, je to vulgární!
Lorelai: Legrační...
Emily: Vyměnilas krásný vkusný dárek za polopornografickou lampu? Jak jsi mohla? Tady už nejde jenom o to, že měnit dárky je nevychované, tady je v sázce tvůj dobrý vkus. Darovala jsem ti něco, co mělo skutečnou hodnotu, a ty to jen tak vyměníš za směšnou a prapodivnou barovou dekoraci? Vysvětli mi to, Lorelai.
Lorelai: Bolí mě záda...

(Dean přišel vyzvednout Rory na ples.)
Lorelai: Ahoj Deane. To je moje matka. Emily Kritická.

Emily: Udělej mi jednu fotku z plesu.
Lorelai: Dobře.
Emily: Na schodech. A jednu u předních dveří. A jednu, jak se obléká, jak se češe, jak se líčí...
Lorelai: Dobře. A chtěla bys taky jednu, jak si holí nohy? Ve vaně, s jednou nohou nahoře, jak mává žiletkou ve vzduchu?

(Lorelai diskutuje se svou matkou.)
Lorelai: Jediné, co jsem Rory kdy o plese řekla bylo: "Půjdeš tam, tancuješ, dáš si punč, najíš se, vyfotíš se, a pak tě někdo vyhraje v tombole."

Dean: Co to tady sakra vyvádíš?
Tristan: Tak hele, do mě strkat nebudeš.
Dean: Co to tu na mě zkoušíš, ty hrdino? Bože, vždyť máš na sobě kravatu.
Tristan: Pojď se mnou ven!
Dean: Nebudu se s tebou prát. S účetníma se neperu. Zavolám ti, až budu dělat daně.

Emily: Tady máš.
Lorelai: Mami, ale to už asi někdo jedl.
Emily: To je rozmačkaný banán na toastu.
Lorelai: Aha.
Emily: Dávala jsem ti to často, když jsi byla malá.
Lorelai: Vážně?
Emily: Ano, vždycky, když jsi byla nemocná.
Lorelai: A nebyla jsem nemocná až pak?

Emily: Ty jí šiješ šaty?
Lorelai: Jo.
Emily: Ale proč?
Lorelai: Aby vypadala hrozně ošklivě a lidi si na ni ukazovali.

Rory: Á, Praha. Je úžasný, že je děda v Praze.
Emily: Prý je nádherná a na každém rohu jsou památky.
Rory: Z cely, kde byl zavřený Václav Havel, je ubytovna. Dá se tam prý přespat za padesát dolarů. Během našeho výletu do Evropy bychom se tam mohly zastavit.
Lorelai: A v Turecku můžeme spát ve vězení z Půlnočního expresu.

Lorelai: Rory je v pořádku.
Emily: Jéje. Co se stalo?
Lorelai: Byli s Deanem u slečny Patty.
Emily: To je nějaký motel?

(o plese)
Rory: Bude tam horko, nuda, muzika bude příšerná, a protože mě ve škole nemá nikdo rád, budu stát vzadu a poslouchat slaďáky a koukat se na Tristana a Paris, jak se hádají, kdo mě tam dřív ztrapní.
Lorelai: Možná. Nebo to bude vzrušující - budeš na tanečním parketě poslouchat Toma Waitse a nějaký krásný kluk na tebe bude zírat tak, že si ani nevšimneš, že Tristana a Paris snědli medvědi.
Rory: Jakej kluk?
Lorelai: Nevím. Možná ten, co se schovává u nás mezi stromy.

Emily: Co to děláš?
Lorelai: Dávám pryč avokádo.
Emily: Odkdy nejíš avokádo?
Lorelai: Od chvíle, kdy jsem řekla "Fuj, co je to?" a ty na to "Avokádo".

Emily: (o Deanovi) Co víš o tom chlapci?
Lorelai: Vím, že se Rory líbí a že jeho kurátor do něj vkládá velké naděje.
Emily: On pije?
Lorelai: Jako duha.