Gilmorova děvčata

Lorelai: Někdo z nás dnes musí vyprat.
Rory: Proč?
Lorelai: Protože už nemám tři dny čistý prádlo.
Rory: Co máš teda teď na sobě?
Lorelai: Spodní prádlo ne.
Rory: Mami!
Lorelai: Je to docela příjemné a vzdušné.
Rory: Vždyť ty mně máš jít příkladem.
Lorelai: Jak to, že ty ho máš dost?
Rory: Nevím, asi ho mám prostě víc.
Lorelai: To je lež. Máš ho míň. Neprala jsi beze mě?
Rory: Ne.
Lorelai: Rory?
Rory: Dobře. Jen jednou.
Lorelai: Ó. A to jsi se nezeptala, jestli bych nechtěla taky já?
Rory: Byla to obří várka. Víc by se nevešlo.
Lorelai: Jsem vyřízená. Jsem zničená. Podepřete mě. Vše je špinavý, protože Rory si pere sama.
Rory: Nezlob se. Já dneska vyperu všechno.
Lorelai: To nic. Já to v pohodě zvládnu.
Rory: Ideální řešení.
Lorelai: Nesnáším praní. Radši si to půjdu koupit.

Sookie: Nemáme led.
Lorelai: Jak je to možný? Měli jsme ho dost i pro tlupu tučňáků.

Lorelai: Nepostavil jsi takový stroj jako ve filmu Moucha, že ne? Nebudeš mít místo hlavy malinu, volající "Sněz mě!".

(Do hotelu Nezávislost přijede skupina Francouzů a Michel dělá, že jim nerozumí.)
Lorelai: Micheli, mluv s nimi!
Michel: Nikdy. (Lorelai se zatváří divně.) Ty na mě zase tak divně koukáš, že jo? "Udělej to, nebo tě něco nevyslovitelného postihne." Tak dobře. Dobrá. Budu Francouz, ale nebudu šťastný.
Lorelai: Budeš sám sebou. Vzmuž se.
Michel: (Jde promluvit s těmi Francouzi a ti ho začnou hned objímat a líbat na tvář, potom prochází kolem Lorelai.) Zab mě. Hned.

Michel: Na telefonu je muž s divným přízvukem a ptá se po tobě.
Lorelai: Vážně? To si můžete podat ruce, ne?

Lorelai: (Zkouší Rory ze Shakespeara.) Komedii plnou omylů napsal...
Rory: 1590.
Lorelai: Vydáno?
Rory: 1698.
Lorelai: 1623. Blízko.
Rory: 1623 je blízko?
Lorelai: Století bylo správně.
Rory: Rozdíl 75 let.
Lorelai: Ne, cokoliv pod stovku je správně.

Lorelai: Sookie, musím si dát kafe.
Sookie: Tamhle máš čerstvé.
Lorelai: Dobrý. (Vezme do ruky konvici s kávou.) Čerstvé možná. Ale v mém prvním životě.

(Drella táhne svou harfu a najede Michelovi na nohu.)
Michel: Ty káčo bláznivá!
Drella: Pardon, d'Artagnane.
Michel: Jsi hloupá a neohrabaná.
Drella: Aspoň nejsem Francouzka.
(Příjde Lorelai.)
Lorelai: Co se tu děje?
Michel: Přejela mi botu!
Drella: On mi stál v cestě.
Michel: Ne, ty jsi najela na mě.
Lorelai: No tak. Počkej.
Michel: Poškrábala mi boty.
Drella: Ty chudáčku.
Michel: Tyhle boty jsou z Itálie a stály 300 dolarů.
Drella: Dělá Versace taky dudlíky?
Michel: Máš padáka.
Drella: Nemůžeš mě vyhodit.
Michel: Tak ti snížím plat. (na Lorelai) Můžu ji zabít?
Lorelai: Ne před svačinou.
Michel: Dobře, tak tě prokleju. Navždycky a v několika jazycích.
Drella: Najedu ti na druhou!

(Lorelai a Rory nakupují školní potřeby.)
Rory: Potřebuju koupit bloky.
Lorelai: Jasně.
Rory: Mraky per.
Lorelai: Jasně.
Rory: A k tomu 2 tužky, 3 zvýrazňovače, gumu, sešívačku a jeden šanon.
Lorelai: 3 zvýrazňovače?
Rory: Ano.
Lorelai: To jsi řekla náhodně?
Rory: Ne, to není náhodně.
Lorelai: A jak jsi přišla na číslo 3?
Rory: Dva se mi ztratí, jeden mi zbude.
Lorelai: Pěkně promyšlený.

(Sookie se přehrabuje v jahodách.)
Lorelai: Sookie! Sookie! Mám si vzít jahodový kostým, abys mě vnímala?

Michel: (k Lorelai) Vedle v místnosti vypukla bitva polévka versus salát. Pojď je uklidnit, protože mi došly francouzské nadávky. Navíc, oni jim stejně nerozumí.

(Rory bude chodit na golf.)
Lorelai: (o prarodičích) Tak tě přemluvili. To je mi líto.
Rory: To nevadí.
Lorelai: Snažila jsem se ti pomoct.
Rory: Já vím. Možná to nebude zlé. Třeba to bude fajn.
Lorelai: Třeba jo.
Rory: Mohla bys jít se mnou.
Lorelai: Je tam i tým bláznů? Udělali by tě kapitánem.

(Rory vypráví matce o svém prvním dnu na škole.)
Rory: Jedna holka mě už nesnáší. Kluci jsou divní.
Lorelai: Víc než ostatní?
Rory: Jo. Říkali mi Mary.
Lorelai: To snad ne. Teda, nevěřím, že se to ještě říká.
Rory: Co to znamená?
Lorelai: Mary. Jako Panenka Marie. Že vypadáš jako hodná holka.
Rory: Opravdu?
Lorelai: Ano.
Rory: Co by říkali, kdybych vypadala jako coura?
Lorelai: No, tak by k tomu přidali ještě "Magdalena".

(Lorelai volá její matka.)
Emily: Lorelai?
Lorelai: Mami?
Emily: Ahoj. Dneska odpoledne jdu nakupovat. A myslela jsem si, že bych něco koupila i Rory.
Lorelai: A co?
Emily: Třeba dvě náhradní košile a sukně do školy.
Lorelai: Mami, tohle už jsem zařídila. Koupila jsem jí dvě sukně a nějaké blůzy.
Emily: Ale škola je pět dní v týdnu.
Lorelai: Vážně? Protože dny na mém spodním prádle končí čtvrtkem.

(Lorelai přijde do kavárny za Lukem.)
Lorelai: Dneska je nejdelší den mého života. A koukej, je teprve deset.
Luke: Nemám kafe.
Lorelai: To není legrace.
Luke: Nechceš bylinkový čaj?
Lorelai: Dnes není ráno na čaj. Dnes mám kávové ráno.
Luke: Jo, pro tebe je každé ráno kávové.
Lorelai: Dneska mám superkávové. Chci kafe a píchnout si.
Luke: No, můžu ti dát jenom čaj.
Lorelai: Prosím, řekni, že je to jenom vtip.
Luke: Je to vtip.
Lorelai: Jseš magor. Sadisto. Jseš padouch. (Luke donese kafe.) Jseš fajn.

(Lorelai a Rory přijeli na Chilton.)
Lorelai: Kam to jdeme?
Rory: Do budovy Ambroas.
Lorelai: To je...kde?
Rory: Ta strašně veliká.
Lorelai: Tak jo. Děkuju ti za pomoc.

Lorelai: Nemám na sobě nic čistého.
Rory: 7:15.
Lorelai: Všechny šaty jsem měla špinavé.
Rory: Je 7:16.
Lorelai: Bože, chtěla jsem si vžít modrý kostým s tou krátkou sukní. Vypadám v ní báječně.
Rory: 7:17.
Lorelai: Dobře. Víš co, časoměřiči? Jdi dolů a nastartuj auto. To by bylo fakt super. To je hrůza, hrůza!
Rory: 7:18.
Lorelai: Nech toho, prokristapána!

(Rory vběhne k Lorelai do pokoje.)
Rory: Co tady děláš?
Lorelai: Prožívám infarkt.
Rory: Je 7:10.
Lorelai: Ne.
Rory: Je 7:10.
Lorelai: Přestaň. Je tři čtvrtě na šest.
Rory: Není.
Lorelai: Je. Natáhla jsem budík na tři čtvrtě na šest, takže je...(Rory ji ukáže budík.) 7:10. Ale sakra.

(Rory vběhne k Lorelai do pokoje.)
Rory: Mami!
Lorelai: (Probudí se.) Bože. Ahoj.
Rory: Co tady děláš?
Lorelai: Prožívám infarkt.

Luke: Co si dáš?
Lorelai: Kafe. Celý sud.

Rory: (o své babičce) Kolik jídel ještě bude, než nás pustí ze spárů?
Lorelai: Myslím, že její pomazánka na mém pohřbu bude poslední.

(Lorelai a Rory jsou v restauraci. Rory je zamlklá.)
Lorelai: Alespoň zabručení bych si zasloužila.
Rory: Nechápu, proč jdeme na tu večeři. Co kdybych měla něco v plánu? Ani ses mě nezeptala.
Lorelai: Kdybys něco měla, věděla bych to.
Rory: Jak?
Lorelai: Řekla bys mi to.
Rory: Všechno ti neříkám. Mám svoje věci.
Lorelai: Tvoje věci...
Rory: Jo. Jen moje.
Lorelai: Hej, dneska jsem chtěla být mrcha já.
Rory: Jen dneska?

Lane: Řekla jsem mámě, že jdeš na jinou školu.
Rory: Měla radost?
Lane: Večírek je v pátek.

(Na recepci hotelu Nezávislost zvoní telefon, ale recepční Michel ho nezvedá.)
Lorelai: Micheli, telefon.
Michel: Zvoní.
Lorelai: Můžeš ho vzít?
Michel: Ne. Dnes jsou lidé natvrdlí. Už nemůžu s nikým mluvit.
Lorelai: A víš, s kým se dobře povídá? S lidmi z úřadu práce.

(Rory se dostala na střední školu Chilton.)
Lorelai: Dokázala jsi to.
Rory: Jak se to stalo? Snad jsi s ředitelem... Že ne?