(Na recepci hotelu Nezávislost zvoní telefon, ale recepční Michel ho nezvedá.) Lorelai: Micheli, telefon. Michel: Zvoní. Lorelai: Můžeš ho vzít? Michel: Ne. Dnes jsou lidé natvrdlí. Už nemůžu s nikým mluvit. Lorelai: A víš, s kým se dobře povídá? S lidmi z úřadu práce.
(Do kavárny příjde za Lorelai Rory.) Rory: Ahoj. To mrzne. Lorelai: Co bys chtěla? Horký čaj? Kafe? Rory: Něco na rty. Lorelai:(Vytáhne svou zásobu pomád na rty.) Vanilkovou? Čokoládovou? S chutí tureckého medu? Rory: Tu, co nepřipomíná vločky k snídani.
Lane: Skočím pro limču! Chce někdo něco? Rory: Žvejku. Lorelai: Jo! A já zpátky oslavu čtrnáctých narozenin, abych si vzala na sebe něco jinýho, než ty kraťasy na brusle.
Lorelai: Každý ví, že v osm znamená v osm dvacet, nejdřív ve čtvrt. Rory: Asi nemá vychování! Lorelai: To je skvělý, ale ta dochvilnost ho stojí nejmíň deset příček na žebříčku muže snů!
Lorelai: Kde ses vůbec naučil dělat takový ragú? Max: Od jedné velmi staré Italky, co bydlela v patře nade mnou. Přišla o manžela, zůstala sama a tak se o mě starala jako o syna. Lorelai: Milá! Max: To byla. Lorelai: Takže ex-přítelkyně!
Rory:(Čte.) Fialka je extra třída. Je velmi svéhlavá. Okamžitě útočí na blond ženy, hnědovlasé muže, všechny typy dětí, ostatní zvířata, červenou barvu, hlávkové zelí a kohokoli v uniformě! Lorelai:(K Lukeovi, který právě přišel.) Čau, právě jsme tě našli v psí verzi.
Lorelai:(Čte o nalezeném štěněti.) Fialka byla nalezena venku, v zimě pod keřem hortenzie, u dálnice 26. Jak smutná dálnice. Rory: Na rozdíl od všech těch veselých, u kterých ji mohli nechat.
Lorelai:(na Luka) Přijď si zítra prohlídnout hotel. Luke: Počkám si na aukci, až ho zase vrátí vlastníkovi. Lorelai: Jsi zlý, protože mám namalovaný jen jedno oko?