Lorelai: Vymýšlíme jména pro náš hotel. Sookie: Nebo něco jednoduchýho. Třeba 'Venkovská růže'. Lorelai: To je celkem dobrý. Sookie: Jo a kolem hotelu bychom mohli vysázet růže. Lorelai: Nebo 'Hotel u Hollow'. To je ale dlouhý, viď? Sookie: Jo, ale hezký. Michel: A co 'Pokladnička'? 'Le Kadibudka'. To je mezinárodní. Sookie: Vrať se do svý díry. Michel: A co 'Hotel na pokraji bankrotu'?
Emily: Kde myslíte, vy dvě, že jste? V kempu? Pojďte jíst ke stolu. Lorelai: Půvab grilování je v tom, že se jí venku. Emily: Jenom zvířata jedí venku. Lidé jedí uvnitř u prostřeného stolu. Pokud chcete jíst venku, ulovte si gazelu.
(O Lukovi.) Lorelai: Je divné, když takhle mluví. Rory: Jak? Lorelai: Takhle přátelsky. Obvykle prohodí pár nevrlých jednoslabičných slov a hned zmizí. Rory: Náš jednoslabičný expert.
Christopher: Stálo mě to deset let a pár zkrachovaných podniků, než jsem přišel na to, co chci. Lorelai: A to je? Christopher: Nechci život mých rodičů. Lorelai: Aha. Christopher: Tys na to přišla v šestnácti. Lorelai: Už v šesti měsících, ale neuměla jsem to říct.
Lorelai: Luke je skvělý chlap. Je strašně hodný a doopravdy se o tebe chce kdykoliv postarat a pomoct ti. Máš velký štěstí, že jsi u něj. Když tomu dáš jen poloviční šanci, budeš překvapený, jak dobře se můžeš mít, jak moc se ti tu bude líbit a jak příjemné je mít někoho, na koho se můžeš spolehnout. Jess: Vy s ním spíte, nebo co?
Lorelai: Nenarazila jsi náhodou na Maxe? Rory: Vlastně ne. Lorelai: Vážně? Rory: Jo, naše cesty se nezkřížily. Lorelai: Neučí vás literaturu? Rory: Jo, ale přede mnou sedí hodně vysokých lidí.
Lorelai: Co to děláš? Luke: Nafukuju to. Lorelai: Co je to? Luke: Postel. Lorelai: Postel? Luke: Pro Jesse. Lorelai: Pro Jesse? Luke: Jesse, mého synovce. Lorelai: Luku, to není postel, to je raft. Jestli chceš stavět vodní kanál kolem bistra, tak jo, ale...
Lane: Hned jak jsem vystoupila z letadla, políbila jsem asfalt. Rory: Jako papež. Lane: Byl horkej. Spálila jsem se. Rory: Proto byl papež tak nabručenej.
Rory: Dáme si něco zdravého, protože teď jsme jedly nezdravě. Lorelai: Včera jsme měly na hamburgerech salát. Rory: Vyhodila jsi ho. Lorelai: Jeho chuť tam zůstala. Rory: Takže měl salátovou chuť? Lorelai: No ovšem. Rory: A to pokrylo naši potřebu zeleniny. Lorelai: Na týden. Rory: Nemůžu popírat jasná fakta.
Lorelai: Harvard. Založený 1636. Rory: Je starý přes tři sta let. Lorelai: Takže skoro všichni, co chodili na Harvard, už jsou mrtví. Určitě na něj chceš jít?
Rory: Mami, nemůžu uvěřit, že skutečně stojím před Harvardem. Lorelai: Tak pojď. Rory: Počkej. Kam jako? Lorelai: Dovnitř. Rory: Nemůžeme jít dovnitř. Lorelai: Proč? Je tady snad vojenský prostor?
Rory: Co koukáš? Lorelai: Jsou větší. Rory: Přestaň s tím. Lorelai: A je jich víc. Rory: Mami, ty kytky na tapetách se nezvětšujou a ani se nerozmnožujou.
Max: Pořád ještě jsou venku. Lorelai: Kdo? Max: Rory a Dean. Lorelai: No a? Max: Jak dlouho tam ještě budou? Lorelai: To nevím. Max: Nemají žádný limit? Lorelai: Mají. Až budou oba unavení, řeknou si 'Ne, ty jsi hezčí' a noc bude u konce.
Lorelai: Nebudeš tu moct chodit nahá. Rory: Nepamatuju se, že bych tady tak chodila. Lorelai: Já tě jednou viděla. Rory: To mi byly tři? Lorelai: Přibližně.
Lorelai: Víš, když jsem otvírala pusu, v duchu na mě můj rozum křičel 'Blázínku, nedělej to, budeš litovat!' Poslechla ho pusa? Rory: Ne. Lorelai: Ne! Otevřela se a vyřkla ta slova a Emily byla Emily a moje pusa byla jako přimrazená. A můj rozum řekl 'Já ti to říkal' a pak se moje pusa naštvala, protože žádná pusa nemá ráda, když jí v tom vymáchají čenich. A teď spolu moje pusa a rozum nemluví. Rory: Tvoje pusa má čenich?
Dean: Moc mi nejde matika. Lorelai: Ovšem, ale komu jde, že ano? Kromě matematiků nebo hazardních hráčů nebo Stephena Hawkinga nejde snad naprosto nikomu.