Dean: Moc mi nejde matika. Lorelai: Ovšem, ale komu jde, že ano? Kromě matematiků nebo hazardních hráčů nebo Stephena Hawkinga nejde snad naprosto nikomu.
(O Lorelai.) Max: Ona je tam s tebou, že? Rory: Kdo? Ne. Max: Jako kdybych ji teď slyšel štěkat. Rory: Ne, to je jen divoký šakal, občas se tu potuluje. Max: Tak mi dej toho šakala k telefonu.
Rory: Půjčíš mi auto? Lorelai: Ano. Rory: A něco na sebe? Lorelai: Ano. Rory: Odsouhlasíš mi všechno, protože ti je mě líto? Lorelai: Ano! Rory: Připravím seznam.
Rory: Odpadky jsou utajeným aspektem života. Vypovídají o tom, co lidi jedí, co čtou, jestli chodí na koncerty, zda jsou zodpovědní a jestli včas platí účty. Lorelai: Rory, odpadky nevypovídají o ničem, když je nevysypeš na hlavní třídě.
Lorelai: Proč je tu tolik lidí vzhůru? Je sobota ráno. Rory: Někdo vstává brzy rád. Lorelai: Lžeš. Rory: Dělají to dobrovolně. Lorelai: Vážně? Rory: Každý den.
Lorelai: Přijmeš ode mě radu? Rory: Přijmu. Lorelai: Myslím, že dneska by ses měla válet. Rory: Válet se? Lorelai: Přesně tak. Vlézt zpátky do pyžama, jít do peřin, jíst jenom sudy zmrzliny a tuny pizzy, nemýt se a neholit si nohy a vůbec se dneska nemalovat.
Lorelai: Á, není to romantický? Rory: To je. Lorelai: Páni, bude to jako v Lady a Tramp. Budete jíst špagety z jednoho talíře, vlastně jen jednu dlouhou. Nepřijdete na to, dokud se vaše ústa nesetkají. A pak před tebe nosem přikulí masovou kuličku a ty jí budeš nosem koulet zpátky a pak si ji vezmeš, dáš si ji doma do lednice a tam bude roky a roky...
Lorelai: Proč Střední východ? Rachel: Já... dělala jsem fotoreportáž, jak jsou palestinské a izraelské rodiny ovlivňovány násilím. Lorelai: Aha, takže víš, co je to stres v práci.
Luke: Je to šílený festival postavený na nesmyslným příběhu o dvou bláznech, kteří podle všeho nikdy neexistovali. A jestli existovali, umřeli na záškrt, když jim bylo dvacet čtyři. Město Stars Hollow bylo pravděpodobně pojmenováno po nějaký místní prostitutce a dva ožralí byznysmeni vymysleli příběh, aby se to dobře prodávalo. Lorelai: Tedy, ty umíš nenávidět. Mně se to líbí.
Lorelai: Je ti jasný, jak bude vaše tříměsíční výročí Emily Gilmorové ukradený? Rory: Ty bys s ní nepromluvila? Lorelai: Kdyby se soutěžilo, co Emily Gilmorovou zajímá míň, jestli sleva toaletních papírů v obchoďáku, nebo tvoje výročí, jednoznačně zvítězí výročí.
Lorelai: Teď docela lituju, že jsem nekoupila ty hamburgery. Rory: Tys nekoupila hamburgery?! Lorelai: Koupila. Ráda říkám věci, po kterých na mě valíš oči, jako bych byla blázen.
Lorelai: Chci vařit. Rory: Uvař polévku. Lorelai: Ne. Chci skutečně vařit jako v teleshoppingu. Chci flambovat, čtvrtit a kouzlit s bambusem, chci skládat věci na talíř, že budou tvořit kloboučky. Být králem šéfkuchařů.
Emily: Ani jste nezaklepali. Lorelai: Dala's nám klíče. Emily: Ty jsou pro případ nouze. Lorelai: No, mami, a když umírám hlady, není to snad případ nouze?
Christopher: Jak dlouho ta hra bude trvat? Rory: Dokud se neunaví. A pak vyhrává první tým, co uhraje bod. Kirk: Tady se to hemží profesionály. Hele, Luku, hraje tvůj manžel taky softball?
Christopher:(o Rory) Ona má Deana? Lorelai: Ona má Deana. Christopher: Jak se to stalo? Lorelai: Jednobuněčný organismus vylezl ze zárodečného slizu a skončilo to Deanem.
Christopher: Proč tvůj táta víc spoléhá na mě než na tebe? Lorelai: Táta se praštil do hlavy, když surfoval. Od té doby jeho úsudek už není to, co býval.