Gilmorova děvčata

Lorelai: Luku, Stella utekla a já nevím - mám rozházet semínka po podlaze, nebo pípat, nebo tu chodit jako slepice, aby si myslela, že jsem její máma?
Luke: Kdo to sakra je?
Lorelai: Kdo si myslíš, že jsem? Lorelai. Kdo jiný by ti volal kvůli kuřeti?

Lorelai: Já za chvíli vyrážím.
Rory: A kam jdeš?
Lorelai: K Lukovi. Dnes večer budeme vybírat odstín, takže hodiny jenom "jó", "né", "jó", "né", "jó", "né", než ho udolá moje vytrvalost a on si lehne na podlahu a bude brečet jako dítě.

Richard: Co je tak hezkého na jaru v Evropě?
Lorelai: Jarní zelenina?
Emily: Máme jet do Evropy kvůli zelenině?

Lorelai: (o bistru) Chceš slyšet konstruktivní kritiku?
Luke: Ne.
Lorelai: Jasně, ale měl bys to tu předělat.
Luke: Hm.
Lorelai: Potřebovalo by to tu například vymalovat.
Luke: To já nedělám.
Lorelai: Co mi tím chceš říct?
Taylor: Chce ti tím naznačit, že tu na nic nesáhne.
Luke: Taylore, nezačínej.
Taylor: Já a Komise pro zkrášlení města ho už léta nutíme, aby to tu trochu vyparádil. Možná by stačily dva květináče před krámem, nebo žluté rolety, veselé prasátko, které ohlašuje speciality podniku, ale on to ignoruje. Nemluví, nevysvětluje, nezdobí. Měla bys na to zapomenout, Lorelai. Já už jsem to vzdal.
Luke: Na názor Taylora Dooseho se můžu vykašlat.

Dean: Mně to nepřijde tak špatný.
Rory: Jak to?
Dean: Myslím, když je rodina pohromadě a navíc žena vaří muži večeři. Koukněte, vypadá šťastně.
Lorelai: Je zfetovaná.
Rory: Má to všechno ve scénáři.
Lorelai: A ten psal chlap.

Rory: Můj oblíbený díl je...
Lorelai: Jakej, jakej?
Rory: Jak tam jejich syn Jeff dorazí domů ze školy a nic se nestane.
Lorelai: Jo, ten je dobrej. A mně se líbilo, když jejich dcera si konečně sežene práci a nic se nestane.
Rory: To je klasika.

Lorelai: Zapomněla's mě vzbudit.
Rory: Budík nařízen.
Lorelai: No to jo, ale budík přestane zvonit hned, jak s ním praštím o zeď, a dává mi tím možnost znovu usnout. A ty nepřestaneš vřískat, ať už tě hodím kamkoliv daleko, čím mi zajistíš probuzení.

Lorelai: (o Luise, Madeline a Paris) Třeba z vás nakonec budou kamarádky.
Rory: Hlavně nepředbíhat. Zatím se vzdaly nápadu polít mě na maturitním plese prasečí krví.

Louise: Já bych v šestnácti mít dítě nechtěla.
Paris: Tak drž kolena u sebe.

Lorelai: Řekni mi něco o tý Rachel.
Sookie: Proč jsi tak zvědavá?
Lorelai: Evidentně každý v tomhle městě o tom něco ví a já nechci být jediná, kdo ne.
Sookie: Je to minulost.
Lorelai: Jo, ale mě to poměrně zajímá. Vždyť u Luka jsem každý den, někdy i dvakrát - třikrát, když Michel mluví s příbuznými a zhorší se mu přízvuk.

Lane: Ahoj mami.
Paní Kimová: Co je?
Lane: Nic.
Paní Kimová: Červenáš se.
Lane: Ano?
Paní Kimová: Jedla jsi sladký?
Lane: Ne.
Paní Kimová: Koblihy?
Lane: Ne.
Paní Kimová: Ovocný dort?

Rory: (o charitativním výprodeji) Dobrovolně ho vedeš.
Lorelai: V tý místnosti bylo v ten den vedro. Byla jsem dehydrovaná. Mohli mě přemluvit k čemukoliv.
Rory: Tvůj nápad.
Lorelai: Já nejsem ani trochu normální, to je každýmu jasný.

Lane: Víš, kdybych se nesešla s Toddem, tak bych ho dál milovala.
Rory: Není ten pravý, co?
Lane: Není ten pravý pro nikoho, kdo umí číst, psát a mluvit na normální lidský úrovni.

Rune: To je Lorelai?
Jackson: Jo.
Rune: Všimnul sis, kolik měří?
Jackson: Ne, tak to jsem si nevšimnul.
Rune: Jaktože ne, vždyť vypadá jako baskeťák.

Rory: My jdeme.
Lorelai: Ó, a kam?
Lane: Do kina s Deanem.
Lorelai: Nic sprostého, násilného, nebo francouzského.

Sookie: Ale co když ze sebe udělám idiota.
Lorelai: Tím, že jdeš na rande?
Sookie: Se svým dodavatelem.
Lorelai: Líbí se ti.
Sookie: A co když to bude propadák a on už mi pak nic neprodá?
Lorelai: Ó, tak to máš pravdu.
Sookie: No tak vidíš!
Lorelai: A protože všechna zelenina svět patří jemu, včetně tý, co v budoucnosti vyroste, už nikdy neseženeme zeleninu a všichni naši vegetariánští zákazníci zemřou.

Lorelai: Víš, proto lidé mají mobily, abys je mohla odchytnout, kdykoli od nich něco potřebuješ.
Sookie: Já myslela, že proto, když se jim v noci porouchá auto a oni si potřebují zavolat pomoc a taky kvůli vrahům.

Lorelai: (o hostech v hotelu) Odkud se vrátili Ruckerovi?
Michel: No, jak jsem je tak viděl, tak odněkud, kde se lidé oblékají do vysokých rybářských holínek a nosí plivátka.

Lorelai: Proč se tak usmíváš?
Emily: O čem mluvíš?
Lorelai: Usmíváš se.
Emily: Mám radost.
Lorelai: To není úsměv z radosti.
Emily: A jaký je to tedy úsměv?
Lorelai: Úsměv typu "Něco na tebe vím".

Rory: Kam se plížíš?
Lorelai: Čau.
Rory: Je jedna hodina ráno.
Lorelai: Já vím, jenomže při tý autonehodě se mi zastavily hodinky a já jsem musela zachránit koťata, pár nemluvňat a kuřata.

Max: Za celou dobu, co jsme tu seděli, jsi do té skvělé večeře, co jsem připravil, ďobla asi dvakrát.
Lorelai: Máš chleba?
Max: A teď, když je po večeři a začnu mýt nádobí, najednou máš strašný hlad.
Lorelai: To je tak - dostávám hlad, když někdo pracuje. Kdybych se nepřestala dívat na Receptář, vážila bych sto kilo.

Luke: Co? Ty jsi ho odložila?
Lorelai: Vím, že to byla špatnost, ale ten křeček byl vtělený zlo. Byl to satanista. Měl malá zrádná očka a ocas jako trojzubec. Hlavu ukrytou v kápi a vůbec.

Luke: Pravda bolí.
Lorelai: Ne. Víš, co bolí? Když ti někdo vrazí šroubovák do hlavy.

Luke: Musíš být optimistická, myslet na hezký věci. Na duhu, jednorožce, klauny a na malý chlupatý... tyhle... dobře, už mlčím.
Lorelai: Zaplať pánbůh.

Rory: Kde je babička?
Lorelai: Vyhazuje nějakýho pacienta z nějlepšího pokoje.
Rory: Vážně?
Lorelai: Jestli nevypadne dost rychle, babička ho odpojí od přístrojů.