(Luke veze Lorelai do nemocnice, protože se jejímu otci udělalo zle.) Lorelai:(o Richardovi) Co když umře? Luke: Neumře. Lorelai: Jak to víš? Luke: Vím to. Lorelai: Máš snad nějaký vize, zatímco tady jedeš třicet za hodinu v nejstarším autě na světě?
Lorelai: Cos mi to udělal? Luke: Chtěla's něco svátečního. Lorelai: Tak's vyrobil santaburger. Luke: Bylo to hned hotový. Lorelai: Má čepici, no úplně všechno. Luke: Jo, je to jen chleba trochu politý kečupem s trochou krémového sýra. Lorelai: Mohu tě ujistit, že nikdo pro mě nic tak odpornýho nevyrobil. Děkuji ti. Luke: Nemáš vůbec zač.
Rory: Takže ty se tu budeš vztekat. Lorelai: Jo, je to dobrý na hubnutí. Rory: To je nesmysl. Lorelai: A z čeho myslíš, že má babička takovou figuru? Z běhání po schodech asi ne.
Lane:(o dárcích) Je důležitý, co mu to řekne, ne, jak to myslíš. Pamatuješ, jak jsem dala mámě ten parfém? Rory: Jo. Lane: Vidíš. Já chtěla říct "Když tolik pracuješ, zasloužíš si něco drahýho". Ale máma to nepochopila, zkrátka cítila z toho parfému sex, co s ním blbnu kluky, a na prázdniny mě poslala na katolický tábor.
Dean: Co to tady sakra vyvádíš? Tristan: Tak hele, do mě strkat nebudeš. Dean: Co to tu na mě zkoušíš, ty hrdino? Bože, vždyť máš na sobě kravatu. Tristan: Pojď se mnou ven! Dean: Nebudu se s tebou prát. S účetníma se neperu. Zavolám ti, až budu dělat daně.
Emily: Tady máš. Lorelai: Mami, ale to už asi někdo jedl. Emily: To je rozmačkaný banán na toastu. Lorelai: Aha. Emily: Dávala jsem ti to často, když jsi byla malá. Lorelai: Vážně? Emily: Ano, vždycky, když jsi byla nemocná. Lorelai: A nebyla jsem nemocná až pak?
Rory: Á, Praha. Je úžasný, že je děda v Praze. Emily: Prý je nádherná a na každém rohu jsou památky. Rory: Z cely, kde byl zavřený Václav Havel, je ubytovna. Dá se tam prý přespat za padesát dolarů. Během našeho výletu do Evropy bychom se tam mohly zastavit. Lorelai: A v Turecku můžeme spát ve vězení z Půlnočního expresu.
Max: Á, jsi blázen. Lorelai: To je možný. Max: A já tě poslouchám. Lorelai: Tvoje chyba. Max: Takže jsem možná větší blázen než ty. Lorelai: To je dost možný. Max: My jsme z oblaků... Lorelai: Nebo z Bohnic.
Emily:(o pizze) Co to děláš? Rory: Ohřeju ji. Emily: To nemyslíš vážně! Richard: To přece není večeře. Emily: No ovšem. Rory, takové jídlo se jí jedině na pouti nebo ve vězení.
Lorelai: Bylo mi pět. Měla jsem něco s uchem a celý týden jsem nemohla jít ven. Byla jsem vyřízená. Tak jsem si strašně přála, aby se mi přihodilo něco nádhernýho. Když jsem se ráno vzbudila, tak napadl sníh a já věděla, že to tak zařídila nějaká pohádková víla. Byl to dárek. Luke: Rodiče ti nevysvětlili princip počasí?
Lorelai: Zlato, zítra kolem pátý přijde opravář a nevím, jak dlouho mu to bude trvat, tak vyřiď starouškům, že přijdu pozdě a že čekám dítě s ďáblem. Nepopleť to. Rory: To první vyřídím a zbytek nechám na tobě.
Michel: Chápej, že většina lidí se do ledárny příliš nehrne. Lorelai: Já vím, to je jejich mínus. Michel: Ztratit se sám ve sněhové vichřici, pomalu umrzat v lesích a pak si opékat kamarádův zadek nad ohněm, tohle opravdu není pro každého.
Lorelai:(o Deanovi) Ty vlasy, ta postava, něco v očích. Všechno mi to připomíná Christophera. Luke: No, mě to nepřekvapuje. Lorelai: Budeš mi tu citovat Freuda? Tak to tě strčím pod náklaďák. Hezky jsme si popovídali.
Luke: Ty seš na mě taky naštvaná? Člověk by měl mít na vybranou, jestli chce nebo nechce mít obrázky tlustých hloupých krocanů na zdech. Nebyl to ten důvod, proč sem ti poutníci přišli? Lorelai: Nesoudím tě, neslyšela jsem tě, ale začínám se o tebe bát.
Emily: Směješ se. Máš radost, že se ten muž na tebe díval jako na biftek. Lorelai: Smála jsem se, protože jsi blázen a to se dělá, když chceš blázny uklidnit.
Emily: Richarde, žádné obchody. Tohle je večírek tvé vnučky. Richard: Myslím, že pět minut obchodního hovoru večer nezkazí. Emily: Pět minut. Richard: Emily... Emily: Už tě slyším, jak se snažíš omezit obchodní hovor na pět minut. Richard: Emily... Emily: Klidně by to se mnou mohlo seknout. Jen bys mě překročil, aby ses dostal k mikrofonu.
Lorelai: Tyhlety notesy jsou krásný. Tak jí kup funky gumu s mořskou pannou. To by se jí líbilo. Emily: Mluv vážně, nakupujeme pro Rory. Lorelai: Ne, mami, já nakupuju pro Rory. Ty nakupuješ pro svou smyšlenou vnučku.
Lorelai: Emily Gilmorová, přesná jako hodinky. Ale víš, co včera večer udělala? Sookie: Vzala si džíny? Lorelai: Podávala pudink. Sookie: Ó, no těsně vedle. Lorelai: Chci říct, že určitě to byl nějaký drahý pudink, ale stejně byl to pudink. Sookie: To je úžasný. Lorelai: Viď? To znamená, že si do hlavy zapsala, že máme rády pudink, což znamená, že poslouchala něco jinýho než odsuzující bušení ve svý hlavě.
Lorelai: To je pudink. Emily: Když to víš, proč ses ptala? Lorelai: Nemáš ho ráda. Emily: Nemám, ale vy ano. Lorelai: Já miluju pudink. Uctívám ho. Doma mám skleněnou mísu na ubrousku s Panenkou Marií a vedle skleničku na víno.
Michel: Vy si tu oslavujete a nepozvali jste mě? Lorelai: To není oslava, ale pohřební hostina. Michel: Vážně? Kdo umřel? Lorelai: Kočka. Michel: Oplakáváte kočku? Lorelai: Jistě. Michel: Kočky přece nechávají všude chlupy.