Gilmorova děvčata

Sookie: Salát je suchej.
Lorelei: A co já s tím?
Sookie: Jaký vztah máš k salátu?
Lorelei: Smí se dívat, na koho chce.
Sookie: Nechci podávat uschlej salát.
Lorelei: A máš jinou možnost?
Sookie: Polívka, co?! Bezva!
Lorelei: Sookie, salát jsme už zaplatili?
Sookie: Zaplatili.
Lorelei: Dej ho do polévky!

Lorelei: Podle nějaké složky jsem špatná chiltonská matka.
Rory: To snad ne!
Lorelei: Nedostatečně se účastním školních aktivit.
Rory: Pracuješ.
Lorelei: Nevyrábím žádné plakáty.
Rory: Nemáš umělecký talent.
Lorelei: Nedělám dozor na školních plesech.
Rory: Ví, žes otěhotněla v šestnácti?

(O Lukovi.)
Lorelei: Všimla sis, že nikdy neflirtuje s ženskými?
Rory: Sebe mezi ženské nepočítáš?

Lorelei: Páni, je narváno. Dal si Luke někam reklamu?
Rory: Má dobrou pověst.
Lorelei: Tak to ho budeme muset začít pomlouvat, abychom tu měly vždycky volný stůl.
Rory: Nebylo by to správný, ale jo. Havěť?
Lorelei: Nepitná voda?
Rory: Nebo nepitná havěť.
Lorelei: Jo, to by je snad odradilo.

(Po vyčerpávající večeři u prarodičů.)
Luke: Nevím, jestli budu moct řídit.
Lorelai: Nebo dojít k autu.

(Logan vypráví, jak ho postupně vyhazovali ze všech možných škol.)
Chris: (nadšeně) Rory, máš fajn chlapa!
Rory: A ty zas divná měřítka.

Liz: Děkuji ti mockrát, velký bráško. Tebe mi seslal bůh.
Luke: Jo, bůh mě seslal a teď za to pořád musím platit.

Rory: Zlobilo mě zapalování. Tak jsem ráno skočila k Gypsy, ale byla tam nějaká holka. Tak jsem uplatila Gypsy balíčkem mentolek a ona mě vzala první.
Lorelai: Mentolová děvka.

Logan: Hoši, další rundu?
Rory: Sotva ses dotkl toho piva, co máš před sebou!
Logan: Já anticipuji. Nemůžeš si objednávat, když máš dopito, to je pro amatéry.

(Lorelai si nemůže vybrat, jakou barvou vymalovat.)
Luke: A co se stalo s tou bílou, kterou jsi už vybrala? Byla sis jí tak jistá.
Lorelai: Neladila s Paulem Ankou.

(Kirk chce po Lukovi, aby ho hlídal, aby nedělal nic divného.)
Kirk: (křičí směrem k Lukovi) Tak my jdeme! Jdeme nahoru!
Babette: Kirk asi chce, abys šel s ním nahoru a miloval se s ním.

Rory: Babička má gril?
Lorelai: Nevím. Možná ho do teďka schovávala v tajné komoře spolu s neladícími ubrusy.

Lorelai: Kde to sakra jsi?
Chris: V Bostonu.
Lorelai: V Bostonu?
Chris: Ano, v Bostonu. Pečené fazole, šlehačkový dort, škrtič.
Lorelai: Ano, to je Boston.
Chris: A ty?
Lorelai: Já?
Chris: Kde jsi?
Lorelai: V Helsinkách. Konečně jsem dala do kupy tu dívčí kapelu a po týdnu koncertů ve státech jsme zamířily na velké turné za Atlantik.

(Emily a Richard se hádají.)
Rory: Teda to je špatný.
Lorelai: Škoda, že nemáme popcorn.
Rory: Mami!
Lorelai: Šššššš, už jdou.
Rory: Měly bychom odejít.
Lorelai: Blázníš? To je divadlo s večeří.
Rory: Ale, babička s dědečkem se hádají.
Lorelai: No a?
Rory: Třeba nechtějí, abychom to viděly.
Lorelai: Spadly jsme do toho nevinně, přišly jsme na večeři na jejich pozvání, netušily jsme, že vpadnem do Lvího krále bez loutek.

Rory: Mami?
Lorelai: Ano?
Rory: Jsem těhotná.

(Lorelai vrací Rory její kapitoly.)
Lorelai: Jo. Mám jenom jednu poznámku. Vyhoď z názvu "the". Stačí Gilmore Girls.

Lorelai: Micheli, hele, kdo je tu.
Michel: Ty mrcho!
Sookie: Vůbec se nezměnil.
Michel: Dva roky? Dva roky ti trvalo, než sis sem přitančila.
Sookie: Netančila jsem...
Michel: Ne! Teď mluvím já! Styď se! Vždyť co jsi provedla téhle hromádce neštěstí.
Lorelai: Děkuju.
Michel: Stalo se z ní uvzdychané a nabručené tělo bez duše, které nikomu nedovolilo parkovat na tvém místě, i když je přímo u zadního vchodu.
Sookie: Nemyslím, že...
Michel: Neskončil jsem! A na ten svůj ohromný výlet sis vzala všechnu svou kouzelnou granolu bez tuku.
Sookie: Přivezla jsem jí teď celý sud.
Michel: Vážně? Tak rád tě vidím. Pozdravuj Jacksona a děti.

(Emily se rozhodla prodat dům.)
Lorelai: Ty se nestěhuješ. A neměníš. Na půdě máš obraz, kvůli kterému Dorian Gray povolal své právníky.

(Rory podává Lorelai první tři kapitoly z knihy, kterou píše.)
Rory: Podívej se na to. To jsou první tři kapitoly.
Lorelai: Je to lehké. Určitě tam nepíšeš o mé matce.

Rory: (Lorelai si koněčne bere Luka.) Takže do toho konečně praštíte.
Lorelai: Konečně. Na začátek podzimního festivalu.
Rory: Kvůli stánku s hot dogy?
Lorelai: Přesně.
Rory: A budou se rozdávat zadarmo, nebo si každý musí zaplatit?
Lorelai: Promiň, jsem dcera Emily Gilmorové. Hot dogy zdarma pro všechny.

(Lorelai a Michel dělají pohovor s lidmi na místo Michela.)
Lorelai: (Vstane a jde pryč.) Molly, Michel začne s vaším pohovorem.
Michel: Dobře. Dobrý den. Máte s sebou kapesníčky?
Molly: Ano.
Michel: Vytáhnul bych si je. Tak vy se jmenujete Molly. Proč?

Luke: Zatraceně, Lorelai! Tolik jsme toho prožili. My dva... Sledovali jsme, jak každý chodí s jiným. Nejdřív Rachel, pak Max. A Christopher. Štvalo mě, že sis ho vzala. Ale dokázali jsme to. Dotáhli jsme to až sem. Nemůžeš mě opustit. Prostě nemůžeš.
Lorelai: Luku! Měli bychom se vzít.

(Lorelai volá Emily.)
Lorelai: Měla jsem narozeniny. A Royston Sinclair III. mi přede všemi zlomil srdce. Tajně jsem ti ráno vzala ze skříně zelený korálkový top po tvé matce. Co sis tak opatrně schraňovala zabalený v papíře. Nesměla jsem na něj sahat. Ale já s ním šla do školy v džínách. A myslela jsem, že nikomu to nesluší tak jako mně. Ale Royston se smál. Prý jsem vypadala lacině. Prý se mnou chodil jen proto, že měl vztek na Angie Morganovou, ale to už ho přešlo. Řekl, že jsem divná žába. A že prý se povídá, že vůbec nejsem Gilmorová. Že jsem zahradníkova dcera. A že jste si mě koupili, protože jste nemohli mít děti. Zdrtilo mě to. Vyběhla jsem ze třídy a utekla jsem ze školy. A šla jsem do obchoďáku. Seděla jsem v jídelním rohu a přála si, abych měla peníze na preclík, protože jsem měla hlad. A najednou jsem se podívala nahoru... A tam stál táta. Stál přede mnou v tom obchoďáku. Nikdy nechodil do obchoďáku. Ale ten den se tam vydal. A úplně zuřil. Ptal se, proč nejsem ve škole. „Okamžitě mi řekni, Lorelai, proč nejsi ve škole?“ A já se snažila něco vymyslet. Nějakou smysluplnou lež, ale nešlo to. Myslela jsem jen na to, že včera jsem měla kluka, který mě miloval, a že dnes už ho nemám. A začala jsem brečet. Seděla jsem tam jako idiot. Řvala jsem. A pak po chvíli, co mi přišla jako věčnost, jsem se dokázala uklidnit a ztišila jsem se. A čekala jsem. Čekala jsem na jeho křik a trest. Na doživotního zaracha. Na to, až mi řekne, jak moc jsem ho zklamala. Ale nic se nedělo. Nakonec jsem sebrala odvahu a podívala jsem se na něj. A on tam nade mnou stál... S preclíkem v ruce. S obrovským preclíkem zalitým hořčicí. Dal mi ho do ruky a řekl: „Pojďme.“ A vzal mě do kina. Viděli jsme Pomádu a Rozvedenou ženu. Něco pro mě a něco pro něj. Koupil mi popcorn a skořicové bonbóny. Seděli jsme spolu ve tmě a dívali se na filmy. Pak mě vzal domů a oblékl mi svůj svetr, aby zakryl ty ukradené šaty. Tobě řekl, že mě vyzvedl ze školy a šli jsme do klubu. A to bylo všechno. Nikdy jsme už o tom nemluvili. Byly to ty nejlepší narozeniny, jaké jsem zažila. Myslela jsem, že bys to měla vědět.
Emily: Děkuju, Lorelai.

Luke: Lorelai zkouší Divočinu.
Jess: Film, nebo knížku? Je to velkej rozdíl.
Luke: Knížku.
Jess: Puristka. Pokračuj.
Luke: No a ona... Prostě zkouší Divočinu. Venku. Odletěla do Kalifornie a vzala si pohorky.
Jess: Byly růžový?
Luke: Ne, opravdový pohorky.

Luke: Nesnáším povaleče s noťasama!
Jess: Proč je nevykopneš?
Luke: Nemusel jsem je vykopávat. Měl jsem skvělý systém. Bez hesla. Odcházeli pak sami. Teď tu sedí několik hodin a čumí na Doctora Who.