Michel: Vidím, že dost používáš moje růžové neonové lepící papírky. Rory: Omlouvám se, Micheli. Mohu ti zaplatit těch sedm růžových neonových papírků, co jsem použila? Budu ráda, když mi rozměníš cent.
(před koncertem kapely) Rory: Připraveni? Lane: Jo, i když zvuková zkouška byla divná. Rory: Říká se - zkouška sekec, koncert mazec. Lane: Kdo to říká? Rory: Jen já, ale doufám, že se to chytne.
(Zackovi vadí, že u nich Rory bydlí a nic jim neplatí.) Lorelai: No tak co, Zacku? Zack: Hele, je to vaše dcera, možná byste měla přispět na nájem. Lorelai: Zacku, a nezkoušíte už téměř dva roky zdarma v mojí garáži? Brian: Tři vlastně. Lorelai: Tři roky, díky, Briane. Víš co, Zacku, dám ti 40 dolarů za Rory a ty mi dáš 1200 dolarů za garáž, co myslíš, plácnem si?
Lorelai: Kirk má nové hobby. Rory: Cvičí taj-či. Lorelai: Jak to víš? Rory: Tamhle ho máme. Lorelai: Je možné, aby při něčem nevypadal jako pitomec? Rory: To by pak nebyl Kirk.
Lorelai: Já mám psa. Rory: Cože?! Lorelai: Mlč, je prima. Rory: Žije? Lorelai: Ano žije a o tom křečkovi se nebavím. Rory: Kontroluje tě Babette, že ho ráno krmíš? Lorelai: To není vůbec nutné. Ano.
(Michel s Deanem stěhují knihovnu po hotelu, Michel si stěžuje, že mu to ničí kůžičku pod nehty.) Michel:(k Lorelai) Pošlu ti účet za manikůru! Dean: Jo, já taky. Michel: Hele, nebuď drzý!
(Lorelai a Rory stojí před domem Emily a Richarda.) Lorelai: Byl jednou jeden velký dům. Měl zvláštní skleněná okna a silné kamenné zdi a lehce pornografickou fontánku u příjezdové cesty a všechna zvířátka v lese se do toho domu bála, protože si myslela, že v tom domě straší. A mysleli si to také všichni obyvatelé malé obce Hartfordu Sherervillu. „Dívky vcházejí dovnitř, ale nevyjdou ven,“ šeptalo se. Co ty na to? Rory: Pokračuj. Lorelai: Jednoho dne šla kolem toho domu krásná, mladá pasačka krav. Rory: Pasačka krav? Lorelai: Můžeme jít dovnitř, víš? Rory: Pasačka šla kolem. Lorelai: A najednou z ničeho nic pocítila nepřekonatelnou touhu po dlouhé šňůře perel a doušku stoleté whisky, takže klidně nechala být své krávy, přeskočila vysokou zeď, dopadla na čerstvě vydlážděný chodník a spěchala ke krásným francouzským dveřím, se kterými královna nikdy nebyla spokojená, protože kování nebylo přesně takové, jaké si vybrala, a tak odmítla zaplatit tomu idiotskému návrháři, kterého si najala na doporučení a… Ne, ne, teď vážně, tohle nefungovalo, když ti byly čtyři, a nevím, proč by to mohlo fungovat teď. Ach… to bude dobrý. Rory: Já vím. Lorelai: Pojď, ty malá, malá pasačko krav. Chceš zazvonit anebo mám já?
(Rory s Paris budou končit školu.) Rory: Víte co? Měla bych si vyfotit, jak balíte. Paris: To není sentimentální? Rory: Poslední den na vysoké si můžu dovolit trochu sentimentu. Úsměv! Paris: Máš to? Rory: Ne, ještě fotku Doyla. Jak balíš toustovač. Zítra nebude topinka, to je smutné. Paris: Rory... Rory: Ještě jak se díváš otráveně. To není ono. Zatvař se otráveně. Paris: Hm... Rory: Jsi skvělá, máš talent. Nádhera.
(Rory objímá své oblečení.) Lorelai: Tak jo, půjdu si dát sprchu a nechám tě, aby ses pomazlila s ponožkama. Rory: Zavři dveře. (Lorelai odejde.) Rory:(na ponožky) Ahoj, holky.
Sookie: Stahuju si něco o svatbě z Prahy. Lorelai: To snad ne. Sookie: Proudí to sem. To je internetová řeč. Proudí to. Věděla jsi to? A že už se to nejmenuje Československo, ale Česká republika? Slovensko zůstalo samostatný. Divný, co? Jako kdybychom říkali místo Connecticut - Connect a Icut.