Gilmorova děvčata

(Lorelai objímá Rory.)
Rory: Žebra... praskají. Orgány jsou na padrť.
Lorelai: Láska bolí.

(V Lukově bistru na Jesse)
Paris: Hele, odkud vyšel? Co tam má? Tam schováváte holky? Vedete tu malý bordel, co?
Jess: Myslím, že tě odhalila, strýčku, radši to vzdej.

Rory: Vždycky jsem tu promenádu chtěla vidět.
Emily: Ušetřím ti cestu. Vysyp na verandu plnou popelnici a procházej se po tom.

Rory: Udělala bys to?
Lorelai: Co?
Rory: Lhala bys?
Lorelai: Paní Kim?
Rory: Jo.
Lorelai: Ne.
Rory: Proč?
Lorelai: Protože z ní jde strach.

Lorelai: Ještě nikdy nepoužila křestní jméno žádné mojí známosti. Držela jsem ji od všeho stranou. Říkala jsem "ten s knírkem", "ten s náušnicí" a "ten s dřevěnou nohou".
Max: Hm, samí piráti.

zdravotní sestra: Vím, že to nemáte snadné, ale když tohle nevyplníte, tak -
Emily: Co? Co bude? Chtěla bych od vás upřímně slyšet, co mi uděláte, když v požadované lhůtě nevyplním ty papíry. Budete mě řezat bambusem? Nebo mě dáte do díry, kde mi budou krysy hryzat prsty u nohou?

Lorelai: Rory je v pořádku.
Emily: Jéje. Co se stalo?
Lorelai: Byli s Deanem u slečny Patty.
Emily: To je nějaký motel?

(o plese)
Rory: Bude tam horko, nuda, muzika bude příšerná, a protože mě ve škole nemá nikdo rád, budu stát vzadu a poslouchat slaďáky a koukat se na Tristana a Paris, jak se hádají, kdo mě tam dřív ztrapní.
Lorelai: Možná. Nebo to bude vzrušující - budeš na tanečním parketě poslouchat Toma Waitse a nějaký krásný kluk na tebe bude zírat tak, že si ani nevšimneš, že Tristana a Paris snědli medvědi.
Rory: Jakej kluk?
Lorelai: Nevím. Možná ten, co se schovává u nás mezi stromy.

Emily: Co to děláš?
Lorelai: Dávám pryč avokádo.
Emily: Odkdy nejíš avokádo?
Lorelai: Od chvíle, kdy jsem řekla "Fuj, co je to?" a ty na to "Avokádo".

Emily: Blíží se k vám sněhová bouře. My už jsme v ní.
Lorelai: Dobře. Já seženu archu, ty zvířata.

Rory: Moje máma.
Dean: Je plná energie.
Rory: Jo. Devadesát procent vody, deset procent kofeinu.

Lorelai: No né, to je dobrý.
Emily: Vážně?
Lorelai: Určitě.
Emily: Nekupují se takové věci u myčky aut?
Lorelai: No, jasně. Má to kouzlo.

Dean: Hej, nemáš čas?
Rory: Ne. Mám žvejku.

Emily: Rudolph Gottfried.
Lorelai: Další příbuzný?
Emily: Ne, fašista, kterého jsme znali. Jednou jsme u něj bydleli v Mnichově. Měl velmi zajímavé historky.
Lorelai: Mami, vy jste se přátelili s fašistou? Vážně? To je odporné a trestné!
Emily: Ne, zlato, tohle byl vtip.

Luke: Tumáš.
Rory: Co je to?
Luke: Potřebuješ koláč.
Rory: Vážně?
Luke: Odhození tužky je obvykle signálem pro koláč.
Rory: Co kdybych hodila pero?
Luke: Tak přinesu pstruha.

Lorelai: Rory, mám tě ráda. Nechám se kvůli tobě zastřelit, ale radši si zlomím nohu, než bych šla do klubu.
Rory: Fajn.
Lorelai: Radši bych se sklouzla po zábradlí z žiletek a přistála v bazénu s alkoholem, než bych šla do klubu.
Rory: Už chápu.
Lorelai: Ještě mě nepřerušuj. Radši bych snědla vlastní ucho, než jít do klubu. A radši bych šla na plastickou operaci, abych vypadala jako ujetá paninka se lví hlavou, než-li jít do klubu.
Rory: Mám řídit, abys mohla pokračovat v tirádě?

Lorelai: Rory studuje Chilton.
Luke: Vážně?
Lorelai: Jo... Co je?
Luke: A takhle jsi ji šla doprovodit?
Lorelai: Ne, ale -
Luke: Je to velká snobárna.
Lorelai: Měla jsem šaty v čistírně a mám rozbitý budík, takže nezamňoukal.
Luke: Nezamňoukal?
Lorelai: Je rozbitý a mňouká.

Rory: Dědo, jak se vede pojišťovákům?
Richard: No, lidi umírají, my platíme. Lidi bourají, my platíme. Přijdou o nohu, my platíme.

Jess: Ahoj.
Rory: Ahoj.
Jess: Ahoj.
Lorelai: Ahoj.
Jess: Ahoj.
Luke: Ahoj.
Rory: Musím do školy.
Jess: Já taky.
Rory: Čau.
Jess: Čau.
Jess: Čau.
Lorelai: Čau.
Rory: Čau
Lorelai: Čau.
Rory: Čau.
Luke: Čau.
Luke: Co to bylo?
Lorelai: První epizoda z Rory a Jesse první kroky.

Michel: Luku, můžeme si na chvilku promluvit?
Luke: Jo, o co jde?
Michel: Všiml jsem si tvé dodávky.
Luke: Jo?
Michel: Tvé špinavé zelené dodávky.
Luke: Hm.
Michel: Parkuje na parkovišti pro hosty.
Luke: No a?
Michel: A parkoviště pro hosty je pro hosty. Parkoviště pro špinavé zelené dodávky je vzadu na cestě za kůlnou.

Lorelai: (k hostům) Je to krásná, tříkilometrová procházka. Tady za touhle zatáčkou je vodopád a tady jsou nejstarší břízy v okolí. Tady napravo je úžasná rezervace se vzácnými motýly... Promiňte... Micheli, mohl bys mě na minutku zastoupit, prosím?
Michel: Ale ano, samozřejmě. Takže tady u toho částečně znečištěného potoka najdete obrovské, hrůzu nanánějící pavouky a zcela fascinující ukázky škumpy jedovaté.

Luke: Tys nechala klíče v troubě?
Lorelai: Ne, ponožky.
Luke: Ponožky, ovšem. Jak jsem neznalý.
Lorelai: Jsou tak teplý a trošku křupavý. Hm, to je divný.
Luke: A co je divný? Nevím, z čeho vybrat.
Lorelai: Jsou vlhký. Podle receptu péct na 120°, deset minut na každé straně. Nemám rozbitou troubu?

Lorelai: Co to bylo?
Luke: Myslím, že to řve mrtvý muž.
Lorelai: Co? Před domem řvou duchové?
Luke: Ne. To řve muž, který bude mrtvý, protože ho zabiju.

Richard: Ten taxikář si za stání řekl dvacku. Jako bychom byli v Praze.

Lorelai: Myslela jsem, že strávíme večer tím, že budeme vymýšlet, jak bys spadl ze schodů a zmrzačil se, abys nemusel na oslavu k mým rodičům, ale zase se úplně nezabil.
Luke: Ne, myslel jsem, že by mě trochu potrhal divočák, abych nemusel na tu oslavu k tvým rodičům, ale pár štychů by mě vyspravilo dostatečně, abych ti mohl udělat kafe.
Lorelai: To je mnohem lepší plán.