Gilmorova děvčata

Rory: Je úžasný, jak dokážeš schovávat ty šrouby, co máš ze strany na krku. Jak to děláš?
Paris: Rory, ne tak nahlas, snažíme se tu soustředit.
Rory: No né...
Paris: No né co?
Rory: Tvůj projev ale musí bejt špatnej.
Paris: Co prosím?
Rory: Když se namáháš každýho vynervovat, musíš vědět, že už nemáš naději.
Paris: Psychohry nejsou tvoje silná stránka. Radši si povídej se ztroskotanci na kolejích, jo?

Lorelai: Pošta!
Rory: Pošta!
Lorelai: Rychle, kde máš boty?!
Rory: Vezmu je pak.
Lorelai: Ne, hned.
Rory: Proč?
Lorelai: Proč? Když teď přijde dopis o přijetí a nebudeš mít na nohách boty, nemůžeme hned vypálit a slavit a celá naše radost bude zablokovaná, dokud se nevrátíš dovnitř a neobuješ se. Chceš zablokovat naši radost?
Rory: Jaký je rozdíl v čekání teď a potom?
Lorelai: Teď nemáme radost.

Taylor: Dooseovi jsou páteří družstva střední školy po celá léta. Já jsem byl brankářem našeho týmu na posledním regionálním finále.
Lorelai: To jsem nevěděla.
Taylor: No, měl jsem na kontě dokonce vítězný gól.
Luke: Jak se ti tehdy odrazil puk od hlavy do sítě?
Taylor: Ale gól platil.
Luke: Prokristapána, já vtipkoval. Vážně jsi dostal do hlavy?

Lorelai: Taylore, budeme to muset dokončit někdy později. Rory se necítí dobře.
Taylor: Ale né. Co je ti?
Rory: Něco francouzskýho.

Emily: Rory říkala, že pracuješ pro společnost Wal-Mart.
Jess: Jen z nutnosti.
Emily: Jsou to jistě báječné obchody.
Jess: Jo, chci se tam dát pohřbít.

Lorelai: Tys o nich věděl?
Luke: Jsou tam pořád.
Lorelai: Na gauči. Horizontálně na gauči.
Luke: Občas vyrazí na čerstvý vzduch.
Lorelai: A ty to klidně dovolíš? Luku!
Luke: Uklidni se. Každých deset minut chodím nahoru, jakože si pro něco jdu, abych jim zabránil dělat to, co nechceme, aby dělali. 'Jejda, zapomněl jsem si kapesní nůž', 'Jejda, něco mi došlo', 'Hele, nevidíš tam hořčici?'. Dávám si ty věci do krabice. Za pár dní vezmu tu krabici nahoru a začnu od začátku.

mladá Lorelai: Tak hrozně to bolí. Přála bych si, aby to přešlo!
zdravotní sestra: Dýchejte zhluboka.
mladá Lorelai: To nepomáhá! Můžu vás radši praštit?!
zdravotní sestra: Cože?
mladá Lorelai: Nebo vás štípnout? To by mi udělalo moc dobře.
zdravotní sestra: Ne, to nemůžete.
mladá Lorelai: Můžu vás kousnout nebo zatahat za vlasy nebo vás oholit? Musím něco udělat!

Kirk: Takže jsem k němu kutálel klubíčko, ale pěkně pomaličku. Chtěl mě jím uškrtit.
Lorelai: Kristepane!
Morey: Velmi neukázněný.
Kirk: Popadl tlapkami oba konce a šel po mně.
Rory: Jak ho držel? Nemá prsty?
Kirk: To mu nevadí. Je tak mazaný. Ledacos ví, někdy dřív, než se to stane.
Lorelai: Jen klid, prosím.
Kirk: Nevíte to nejhorší.
Rory: Ještě něco horšího?
Kirk: Když začal být obzvlášť brutální, neměl jsem jinou možnost, než se svléknout a schovat se pod vodu. Četl jsem, že kočky se vody bojí.
Babette: To ano, bojí!
Kirk: Kirk ne, našel mě. A z té vody jakoby čerpal další sílu. Tam mi způsobil většinu těch děsných škrábanců.

Lorelai: Ta kočka se jmenuje Kirk?
Kirk: Ano.
Lorelai: Shoda okolností nebo...
Kirk: Já ho tak pojmenoval.
Lorelai: Není to matoucí?
Kirk: Ne, když popřemýšlíš.
Lorelai: Ne, stejně je to matoucí.
Kirk: Líbí se mi to jméno a kdykoli volám „Kirku“, je jasné, že nevolám na sebe.
Lorelai: Jasně.
Kirk: Ačkoli - když máma volá „Kirku“, bude to matoucí. Musí říkat „kočičí Kirku“, když volá Kirka a „člověčí Kirku“, když volá mě.
Rory: Tím se to vyjasňuje.
Kirk: Rád jsem vás potkal. Ahoj.
Lorelai: Čau, člověčí Kirku.
Rory: Pa, člověčí Kirku.

Kirk: Kde máš ztráty a nálezy?
Luke: Vzadu v kontejneru.
Kirk: Potřebuju tvou pomoc. Nevím, co si počít. Podívej, jak se třesu.
Luke: Co se děje, Kirku?
Kirk: Moje trofej je fuč.
Luke: Cože?
Kirk: Někdo ji vzal.
Luke: Kirku...
Kirk: Když jsem ji naposledy viděl, byla vedle mě v kině.
Luke: To není člověk, jasný?
Kirk: Byl jsem všude, kam jsem zašel, a nic. Jde tu o násilný čin.
Luke: Násilný čin?
Kirk: Možná to bude únos.
Luke: Pak bys měl zajít na policii. A pokud budou chtít, abys tam zůstal na pozorování, je to běžný postup.

Kirk: Ó, promiň, nepraštila tě moje trofej?
Lorelai: Ne, nepraštila.
Kirk: To je dobře. Je totiž tak velká, že nikdy nedokážu odhadnout, kde přesně končí.
Lorelai: Nic se nestalo.
Kirk: To jsem rád. Ty lesklé zlaté rohy jsou totiž opravdu dost ostré. Mohly by ti vyrazit oko nebo způsobit řeznou ránu. Je to spíš zbraň než trofej.

Lorelai: Co to děláš?
Rory: Chci tě kopnout, ale nedosáhnu na tebe.
Lorelai: Pomohla bych ti, ale nehnu se.
Rory: Můžu ti jeden kopanec dlužit?
Lorelai: Jo, bez problémů.

Jess: Podepiš mi to.
Luke: Registrace?
Jess: Jsem nezletilý.
Luke: Já nemám pero. Platí to, když je tady cizí jméno přeškrtnutý a tvoje je tam vepsaný?
Jess: Jo.
Luke: Jen si to ověřuju.

(při výběru bytu)
Jess: To nikdy.
Luke: A co ti vadí?
Jess: Byl růžovej.
Luke: Tak vymalujem.
Jess: Já ho budu malovat.
Luke: Vymalujeme ho spolu.
Jess: A pak se vezmeme za ruce a vyskočíme z okna.

Jess: Omlouvám se ti. Taky mě hodíš do jezera? Přináší to úlevu.
Rory: Ale jenom malou.

Dean: (o Jessovi) Mně nenávist k němu vyhovuje. Děkuju.
Rory: Zbytečná ztráta energie.
Dean: Dám si energetickou tyčinku.

Lorelai: (o Deanovi) Varovala jsem ho hned, když jsem ho poznala. Když jí ubližíš, poškrábu ti auto.
Luke: Poškrábej Taylorovo auto a řekni, že to udělal Dean.
Lorelai: Jo, to je dobrý.
Luke: Poškrábej Taylorovo auto, řekni mu, že to udělal Dean, a pak řekni, že vodí svýho psa bez obojku.
Lorelai: A potáhne z města.
Luke: Jo.
Lorelai: Díky, kámo.

Rory: Bolí mě mozek.
Lorelai: Přišla hodina hypochondrů.
Rory: Ne, opravdu. Četla jsem v biologii, že když slyším vzdálené pink v blízkosti svého mozku, je to znamení.
Lorelai: Pinklo ti tam?
Rory: Jo. Bylo to takové dink.
Lorelai: Takže to bylo dink, ne pink.
Rory: Ale mozek, který dinknul, není o nic víc v pohodě než ten, co pinknul.

Emily: (o Deanovi) Co víš o tom chlapci?
Lorelai: Vím, že se Rory líbí a že jeho kurátor do něj vkládá velké naděje.
Emily: On pije?
Lorelai: Jako duha.

Paris: Lorelai Gilmorová.
Louise: Jméno pro striptérku.
Paris: Přišla ze střední Starshollow...
Louise: Kde to je?
Paris: Zahneš u stohu doleva a za kravínem to je.

paní Kimová: Jak jde škola? Žádná z vás není těhotná, že?
Lane: O tom nevím.
Rory: Ale když o tom uvažuju, Joanna Posnerová přibrala.
paní Kimová: Cože?
Lane: Nic, mami. Dělá si srandu.
paní Kimová: Kluci nemají rádi vtipná děvčata.
Rory: Píšu si.

Lorelai: Jak ses měla?
Rory: Dostala jsem jedničku z testu z fyziky a přesvědčila jsem jednoho kluka, že Paris nezmlátí jeho rabína.
Lorelai: Takže nic nového.

(O Richardovi)
Lorelai: Všimla sis, že když je naštvanej, je vyšší?
Rory: Mami...
Lorelai: Nevím, jak to dělá, ale opravdu roste.
Rory: Přestaň.
Lorelai: Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, měl sedm metrů. Děsil ptáky.

Lorelai: Uděláš tu mejdan? Doufám. Pozveš motorkáře a vagabundy, který zaneřáděj dům?
Rory: Budu se dívat na telku, vyperu prádlo a půjdu si brzo lehnout.
Lorelai: A potom přijdou ti vagabundi a zaneřáděj celej dům?
Rory: Možná, že usnu na gauči u televize.
Lorelai: Ah, počkej. Tak mi ale řekni, kdy to tu zaneřáděj?
Rory: Máš sbaleno.
Lorelai: Rory, musíš přece podniknout nějakou lumpárnu, když máma nebude doma. Viděla jsi Riskantní podnik, ne? Nechci, aby ses zapletla mezi prostitutky, ale co třeba hazardní hra v kostky?

Rory: Jaký je to v lázních?
Lorelai: Uklidňující...
Rory: Vážně?
Lorelai: Nech mě domluvit. Uklidňující prostředky budu potřebovat, pokud budu muset se svou matkou strávit ještě minutu.