Gilmorova děvčata

(Po krádeži lodi)
Rory: Díky, že mi půjčíš svůj džíp!
Lorelai: Došlo mi, že když ti ho nepůjčím, stejně mi ho šlohneš.
Rory: Tohle ti chvíli vydrží, viď?!
Lorelai: Dvacet let s oddechovým časem na dobře načasovanej vtip o umělým penisu.
Rory: Nenechte se ošálit filmem, zločin se nevyplácí!

Colin: Jdete pro Rory?
Lorelai: Jo.
Finn: My ji odvezeme, lásko!
Colin: Bylo to zařízený!
Lorelai: To se mi ulevilo...
Colin: Já jsem Colin, tohle je Finn a vy jste?
Lorelai: Její matka.
Finn: Bože, fakt dobrý geny!

Lorelai: Co se to s vámi děje? Jsme přece mladé a divoké ženy! Studium? Nákupy? ... Sakra! K čertu s tím!!! Co takhle zahodit své povinnosti?!! Co takhle ... Aaach, no jo, přivezli prádlo.

(O pohledném muži na aukci)
Rory: Myslím, že máma si na té aukci něco vyhlídla, ale nedostala to... Že ano, mami?!
Emily: Opravdu? Co to bylo?
Lorelai: Jeden lodní kufr, který by si vzala Rory do vojenské školy! Že, drahoušku?!

Lorelai: Hmm, tyhle gumy se zdají být veselé, ale zjistili jsme, že se dřív pokusily dostat do ořezávátka na tužky.
Rory: Já jdu domů...
Lorelai: Ne, počkej, uděláme intervenci na neonové nálepky a přinutíme je, aby se vzdaly svých šílených způsobů.
Rory: Já už s tebou nikdy nepůjdu nakupovat...

Lorelai: Hele, tady bloky.
Rory: Ty jsou fialový.
Lorelai: Fialová je slavnostní.
Rory: Nechci fialový.
Lorelai: Vždyť jsou zlevněný.
Rory: Do seriózní školy potřebuji seriózní papír.
Lorelai: Papír je papír.
Rory: Ne v Chiltonu.
Lorelai: No tak dobře. Tady máš seriózní papír. Ah a tady máš melancholické zvýrazňovače, ufňukané tužky a maniodepresivní pera.

(O aukci)
Emily: Musím říct, že letošní nabídka na mě udělala dojem. Zakoupila jsem pár kousků i pro sebe.
Richard: Ano, máme další křeslo, do něhož si nemůžeš sednout!
Emily: Vždyť je sto let staré!
Richard: To je báječné, dáme ho k dvousetleté podnožce, na kterou nesmíš dát nohy.
Emily: Ale, Richarde, prosím...
Richard: Já tě jen škádlím, Emily. Největší radostí mého života je obklopovat tě neužitečnými předměty. Néé, já neznám větší štěstí, než stoupnout si do rohu a zírat na náš nábytek!

Lorelai: To Chrisovo ventilování nabralo divnej směr, když začal jmenovat otcovy záporný rysy a řadit je podle abecedy!
Rory: Cože?
Lorelai: A bylo absence, B, že ho bil, C byl cynik, D byl deprimující...
Rory: Co bylo K?
Lorelai: Že byl kuvajtskej!
Rory: Kuvajtskej? Jako ta země?
Lorelai: K ránu už se vytrácel smysl!

Lorelai: Mmm! Áááu! Horký! Varuj mě!
Luke: To kafe je horký? Promiň, kafe je horký!

Lorelai: Pozitivní na dnešku byla prosba, abych dělala prostitutku!
Luke: K tomu se můžeš upnout...
Kirk: Moje holka je děvka! Moje holka je děvka!!! Vauuuuu! Jooo!
Lorelai: Už nebudu ani městská děvka...
Luke: Jestli chceš, nechám ti dnes něco na prádelníku!

Rory: V kolik jsi dorazila domů?
Lorelai: Slunce vysoko, ptáci zpívali, hlava bolí...

Lorelai: Chci kofein! V jakýkoli formě. Ještě jsem ho dneska neměla. Vypiju ho, píchnu si ho, sním ho, budu ho šňupat... Honem!
Luke: Mám se obtěžovat a ptát se, jak ses měla?
Lorelai: Fajn! Místo nohy rampouch, cesta k hotelu zasněžená a zmizeli Goldfarbovi.
Luke: A kdo to je?
Lorelai: Dva věrní hosté. Poslala jsem je lyžovat a zabila je!
Luke: Tys zabila hosty?
Lorelai: Však víš, to se stává!

Rory: Tohle je moje spolubydlící Paris... A omlouvám se!
Anna: Za co?
Rory: Věř mi!

Rory: Mami?!
Lorelai: Ahoj!
Rory: Kam by šla šestnáctiletá holka, aby se pobavila?
Lorelai: Aah, to je dost smutný, že se na tohle musíš ptát mě!

Lorelai: Ahoj. Já myslela, že jste Luke.
Liz: Měla jsem se ráno víc namalovat.

Emily: Vezmi si moje sako.
Lorelai: Máš samurajský meče pod těma bambulema? Protože mě budeš muset zabít, abych si to vzala.

Luke: (o labuti) Vrátí se zpátky?
Jess: Možná.
Luke: Chce v nás vyvolat pocit sebejistoty.
Jess: Povídám ti, že je zlá.
Luke: Jo a nebezpečná.
Jess: Jsme v přesile. V tom je problém. Ona ví, že jsme dva.
Luke: Nemám skočit pod vodu, plavat vedle pramice a dýchat stéblem?
Jess: Kašli na to.
Luke: Možná že si zajde pro druhou labuť, a pak se vrátí.

Lorelai: Já vím, že jsem říkala, že strašně chci bramborovou kaši, ale panebože, to je hrozný práce.
Rory: Vždyť je to instantní kaše, to znamená, že je hned.
Lorelai: Ale ne, není to hned. Musí se to smíchat s vodou a máslem, k tomu přidat sůl a pepř. No a musím otevřít tu krabici a vysypat to do mísy a panebože, to myslí vážně? A míchat to, až se to spojí. A hele, až budu s tím vším hotová, musím ještě umýt mísu.
Rory: A lžíci.
Lorelai: Na co ji potřebuju?
Rory: Na zamíchání.
Lorelai: Pch, jasně. K čemu by mi byla?
Rory: Ó, moje chyba, pokračuj.
Lorelai: Hele, zkraťme to. Tak jak moc chceš tu bramborovou kaši?
Rory: Tys chtěla bramborovou kaši.
Lorelai: Mražený krokety by byly coby dup.
Rory: Dobře, jak myslíš.

Emily: Kam jsi volal?
Richard: Moc daleko.
Lorelai: Bohu?
Richard: Do Londýna.
Lorelai: Bůh je v Londýně?
Richard: Moje matka tam žije.
Lorelai: Tvoje matka je Bůh?
Richard: Lorelai!
Lorelai: Takže Bůh je žena! Nevěděla jsem, že jsem příbuzná s Bohem. Lístky na Madonnu teď seženu raz dva.

Lorelai: Hotel Nezávislost.
Emily: Měla by ses představit, když bereš telefon.
Lorelai: Promiň. Hotel Nezávislost, tady Obrovské zklamání. Lepší?
Emily: Ano, děkuji.

Emily: Sleduješ zprávy?
Lorelai: Někdy.
Emily: Blíží se k vám sněhová bouře, my už jsme v ní.
Lorelai: Dobře, já seženu archu, ty zvířata.

Rachel: Lorelai má úžasné oči, nemyslíš?
Luke: Jo, jasně. Asi ano. Vypadají pěkně... srovnaně... symetricky.

Rory: Počkej, vždyť jsi mi nedolakovala nehty na nohou!
Lorelai: Koho to zajímá, když na nich stejně budeš mít boty?