Já nevím, co se mnou ti Asiati provedli. Zásadně jsem se vyhýbala smutným věcem. Od té doby, co sleduji hlavně tenhle konec světa, jsem se naučila na ně koukat a dobrovolně se psychicky týrám.
Do téhle kategorie patří i víc než dobře obsazená Kamisama. Takeshi s Kyôko byla víc než dobrá volba. Kouzelný a naprosto uvěřitelný byl i příběh. Naděje i beznaděj se tu střídají stejně jako v životě. Chvilkami jsem se konce bála, chvilkami jsem zadoufala. I když jsem z něho měla vítr, tak byl prostě nádherný. Sem tam bych ho pouštěla Korejcům, aby viděli, že k pláči nejsou potřeba dlouhé pohledy a několika minutové ždímání emocí. Tady byl poslední díl namíchán bez patosu, s citem a stejně mě vzal za srdce a skoro jsem na titulky neviděla. To všechno rámovala příjemná hudba s kouzelným ústředním motivem a třešničkou na dortu byla ústřední I for You od kapely Luna Sea.