(Steve prohlíží zbytky bomby.) Danny: Dobře, na co se díváme? Steve: Na fragment z krytu výbušného zařízení. Danny: Dobře, má to zařízení jméno? Steve: Dobře, Danny, nemůžeš jen tak přijít na místo výbuchu, šťouchnout do pár věcí, strčit prst do vzduchu a s jistotou říct... že je to vysokorychlostní výbušnina na báži peroxidu s rychlostí 17 500 stop za vteřinu. Danny: Tak jo, to podle mě zní dost jistě. Steve: Jo, mám v téhle oblasti nějaké zkušenosti.
(Steve ohledává zbytky bomby, když k němu přijde tým.) Steve: Slyšel jsem, že jsi šel nakupovat šaty. Danny: Přesně tak. Steve: Měl bych snad něco vědět? Danny: Něco? Jo, nosím rád šaty. Musíš být vždycky tak průhledný? Steve: Lstivost na tebe neplatí. Kladivo je vždycky nejlepší. Jen doufám, že máš něco s pěkně hlubokým výstřihem, abys mohl ukázat tu svou zarostlou hruď. Danny: Oh, to je vtipné. Pro tvou informaci jsem musel koupit šaty pro Grace. Dneska večer je ples otců a dceř. Steve: Ale ty neumí tancovat. Danny: Jistěže umím. Jen raději netancuju. Chin: To je chytrý krok. Danny: Co prosím? Chin: Zapomínáš, že jsem tě viděl tančit na své svatbě, brácho. Kono: Jo, ten točený shuffle? To si pamatuju. Danny: Už jste všichni skončili se svou roztomilou kritikou?