Steve: Když jsem byl dítě, tenhle ostrov vypadal jako to nejbezpečnější místo na světě. Danny: Takové to je, když jsi dítě, nic lepšího neznáš. Steve: Mohl jsi nechat odemčené dveře, nikdo tě neotravoval. Kdyby měli lidi odvahu, řešili by to pěstmi, ne zbraní. Danny: Když jsi u nás vyhrál rvačku na pěsti, šel jsi domů a zamkl ses nadvakrát, protože jsi věděl, že se někdo vrátí se zbraní. Možná to Havaj teď jen dohání.
(Detektivové vstoupí do tajné místnosti plné počítačů.) Danny: Co to děláš? Ne, ne, nesahej na to. Ne, ne, ne. (Steve ťukne do klávesnice). Danny: Bezva. Právě jsi do matrixu vyslal impuls.
(Danny si přinese k Stevemu svačinu.) Danny: Jsou smažené a dobré. Chceš? Steve: Ne. Ne bez bypassu. A můžeš zůstat. Ale nejez v blízkosti mých věcí. Danny: Máš ubrousek? Steve: Jo. Danny: Co to bylo za pohled? To tě v armádě učí, jak nedrobit?
(Detektivové se baví o vyšetřování.) Danny: Jak víš, že ty otisky bot nepatří Hessemu? Steve: Hess má velikost 11 jako já, až na dvojitou podrážku. Otisky, co jsem našel, byly menší a Hesse si nechává dělat boty na zakázku. Přímo vstříknutá polyuretanová mezipodešev s nitrolovou gumovou podešví. Danny: Tvůj mozek musí být hrozný místo.
(Danny a Steve se chystají navštívit nebezpečného podezřelého.) Danny: Tenhle Doran je střelec, dobře? Neměli bychom to dělat bez zálohy. Steve: Ty jsi moje záloha. Danny:(pro sebe) Já jsem záloha. Nesnáším ho. Hrozně ho nesnáším.
(Danny překvapí Steva, když odnáší z místa činu důkazní materiál). Danny: Nechte tu krabici, nebo vás zatknu, jasné? Steve: Zavoláte si posilu? Danny: Záchranku.