Hellsing Ultimate

Ten horší Hellsing

Jedno z mých prvních anime se vrací opět na začátek v novém kabátě a srovnání se starší verzí se nelze vyhnout. Zatímco tehdy se tvůrci hned na startu odklonili od mangy a vydali se cestou tajemna a náznaků, Ultimate slibuje mnohem víc krve, akce a vzhledem k extatickým hodnocením jednotlivých dílů i kvality. V prvních dvou bodech se mu to daří, v tom posledním ale ne. Paradoxně právě ztráta mysteriózního hávu a postupné odhalení těch, kteří na všech stranách stojí na nejvyšších místech, přináší i mírné rozčarování. To největší plyne z identity a jednání ústředního zlosyna. Velkolepě kázající major totiž pronáší sáhodlouhé proslovy, plánuje a vyžívá se ve válečných hrách tak dlouho a tak moc, že je téměř nesnesitelný. Zatímco Zorin nebo Kapitán fungují jako epizodičtí antagonisté perfektně, Majorova motivace mi byla dočista ukradená, což je vzhledem k tomu, kolik prostoru dostal, těžké zklamání. Naštěstí stojí na straně titulní organizace dokonalá čtveřice ve složení Alucard, Victoria, Walter a (zejména) Integra Fairbrook Wingates Hellsing. Scénáře mohou dědičce slavného rodu ubírat prostor a přesto si bude každý rozkaz či dialog krást pro sebe s elegancí sobě vlastní. Jak už je patrné z výsledného hodnocení, nakonec převládá spokojenost. I přes komplikované nebo dokonce nesrozumitelné motivace některých postav, i přes zbytečné natahování zdánlivě pomíjivých zápletek a trestuhodné zkracování atraktivního mytologického podloží. Přes veškeré námitky se celá série může chlubit atmosférou, kde každý výstřel, seknutí či kousnutí zamrazí, nadchne nebo vyděsí. Aby si jednotlivé kratší filmy v mých očích zasloužily onu záplavu absolutních hodnocení, musel by dostat víc prostoru Alucard a jeho minulost, Victoriina druhá stránka i vojenský sympaťák Pip. Dojmy zůstávají pozitivní, ale potenciálu byla ještě spousta.