Heuréka - město divů

technik smutku 1: Terapie s králíčky se ukázala jako úspěšná v ohromujících 64 procentech traumat.
technik smutku 2: Zkoušeli jsme i koťátka, ale byla zranění.

Grace: (na Henryho) Můžeš se už přestat křenit? Trochu mě to děsí.

Jack: Že jsem ti dal pořádnou pusu?
Allison: Pořádnou.

Zane: Máme způsobit explozi Astrea? To nebude snadný, ta loď má vydržet hodně.
Jack: Já vím, všechno jsem si napsal tady na... na... napsal jsem si to na...
Zane: Skvělý.
Jack: Ta ruka je virtuální?
Zane: hm.
Jack: Bylo to něco jako... centový.
Zane: Ee.
Jack: Počkej, bylo to jiný slovo... bylo to určitě slovo... kvantový. (Zane vrtí nesouhlasně hlavou) Tak to bylo... iontový.
Zane: Rezonátor!
Jack: Jo! Jo, rezonátor.

Jack: Vím, že to bude znít šíleně...
Zane: Jsme v programu simulované reality.
Jack: Správně.
Zane: A vy jste součást.
Jack: Ne, ne, ne! Já ne, Tedy, moje předchozí já součást bylo, tohle moje současný je je moje skutečný já. Moje tělo je ve skutečnosti v Henryho dílně. Víš, musel mě sem nějak připojit, aby nahradil moje NHL.
Zane: NHP.
Jack: Nebo tak. Mám tady úkol. Musíme postavit jistou věc, která dokáže vyhodit do vzduchu celou loď... Pak se tady začne něco přehřívat... a... A Henry s Jo to ve skutečným světě lokalizujou.
Zane: Jo. Počítač by nikdy nemluvil takhle nesouvisle.

Jack: (na Farga) Ve městě je spousta potrhlejch géniů, který by s tebou chtěli chodit. Některý z nich jsou dokonce i ženy.

Zane: Takže, je to velký a hnusný?
Allison: Jo, tak čtyři a půl metru.
Zane: Doufám, že vyleze a oba je zabije. Jsem hajzlík, co?

Jack: Pořád je venku strážnej?
Jo: Jasně že tam je. Mluvili jsme spolu a zrovna si dává šlofíka.

Zane: Pozor s tou věcí. Rád bych měl jednou děti.
Jo: No, to nám Bůh pomáhej.

S.A.R.A.H.: Vím, že se ptáte, zda-li je tento animovaný příběh pravdivý. Můžete mu věřit, nebo ne. Ale slyšeli jste ho do mluvícího domu, takže bych řekla, že všechno je možné.

Jack: Z formely jsi docela sexi.
Allison: Díky. Tobě to taky sekne, rangere.
Jack: To dělá ten klobouk.

Jack: Vyzvedneme Jo od Taggarta z jeskyně.
Allison: Od Taggarta z čeho?
Jack: To je složitý.

(Všichni jsou postavičky z formely.)
Fargo: Rád mačkám tlačítka. Všem jsem pro smích. Proto vypadám takhle.
Henry: Takový už nejsi.
Fargo: Tak proč mám kývací hlavu? Nějaký význam to má.
Henry: Nemůžeš připisovat tématický význam takovým... absurudním okolnostem.
Fargo: Tak proč jsi jediný natahovací?
Henry: Já nevím, možná jde o vánoční design hraček.
Fargo: Nebo možná proto, aby ses nadechl. Přestaň všechno tak přehnaně rychle analizovat.
Henry: Zamyslím se nad tím... Ne.

Taggart: Jsem to ale nezvdořák. Můžu vám nabídnout tučňáčí tatarák? Nebo třeba pikantní tučňáčí rolky?

(Z Taggarta je lední medvěd.)
Taggart: Vypadám jinak, než když jste mě viděli naposledy. Teď mám víc vlasů.

(Všichni jsou kreslení. Jo vypadá jako Sěhurka.)
Jo: Co se to děje? Letěla jsem vrtulníkem z GD a najednou bum a je ze mě Johurka. (okolo ní létají modří pláčkové) Jestli se na mě vytento, tak přísahám Bohu, že...

Jo: Koukáte mi pod sukni?
Jack a Andy: (dívají se jí pod sukni) Nee.

Fargo: Můj milášku...
velké červené tlačítko: Jedno tlačítko vládne všem!

velké červené tlačítko: Jen do toho. Zmáčkni mě.
Fargo: To tlačítko se mi vysmívá.
červená tlačítka: Zmáčkni nás! Zmáčkni nás! Zmáčkni nás! No tak! Dělej! Zmáčkni nás!
velké červené tlačítko: No tak, víš, že to chceš.
Fargo: Ne nechci!

Carterův Jeep: Den co den ti poskytuju všechno a čeho se mi na oplátku dostává? Střílení, píchnutí, roztavení, exploze, vystřelení do vesmíru a teď tohle! A dost!
Jack: Tak jo. Počkej... Jeepíku.
Carterův Jeep: Ne, ty počkej. Ty už nejsi můj šéf. Už jsi v tom sám. Jo a jmenuju se Carl.

(Jo se snaží rozloučit.)
Jo: Když jsi poprvé přijel do Heuréky, byl jsi sobec. Děsnej egocentrik a pro všechny tady příšernej šéf.
Jack: Loučení ti opravu moc nejde.

(Fargo a Holly chtěli zažít své poprvé na Titanu, ale nevydrželi to. Právě se domilovali a leží nazí pod dekou.)
Fargo: Možná by to mohlo být podruhé na Titanu.
Holly: Jo. A nebo až na potřetí.

Jo: (o energetických tyčích) Doktor Plotkin to strká do všech možných míst. (Carter se chichotá) Kolik ti je? Dvanáct?
Jack: A kolik tobě?
Jo: Je ti dvanáct.
Jack: Dneska jo.

Vincent: Dnes je ochutnávka u příležitosti startu. Ty nejpokročilejší kulinářské techniky. Rajská polévka v kupoli. Krio desikované sýrové sendviče.
Jo: Ah, takhle je dělával taťka.
Jack: Díky Vinci, těšil jsem se na oběd, ne na chemii.

(Jack nabídl Allison, aby se k němu i s dětmi nastěhovala.)
Allison: Co říkáš?
Kevin: S.A.R.A.H. by uklízela?
Allison: No... ah... asi jo.
Kevin: Jsem pro!