Hořící keř
(Hořící keř)
Člověk je v podstatě takové zvířátko
...stará se jenom sám o sebe, maximálně o svoje mladé, ale nakonec stejně udělá, co se mu řekne.
Pokud bych měla z celého serialzone doporučit jeden seriál, pak bych bez vahání vybrala ne zas tak seriálový Hořící keř.
Tato minisérie není oddychovou, ale přesně naopak. Po každém dílu jsem měla plnou hlavu myšlenek, jak a proč lidé tehdy jednali, jestli vy byste se zachovali se jinak. Je strašně jednoduché říct, že byste se nepoddali, ale A. Holland vám tu odpověď tak strašně ztíží. A kromě morálních otázek se pořád valí ty o politice tehdejší a současné, jestli Palachův odkaz pro nás stále něco znamená...
Každý díl útočil. Atmosféra strachu a bezmoci se pořád napínala a v momentě, kdy jsem si uvědomila, že všechny ty prostředky nátlaku jsou pravdivé a mohly být praktikovány na kohokoli prostě jen proto, že ti lidé měli moc, tak mě to celé semlelo. Střídavě mnou cloumal hněv, obdiv, odpor, smutek, lítost. Jistě, něco bylo přibarvené, aby byl divák vtažen, a můžu bez rozpaků říct, že Hořící keř mě vtáhl dokonale.
K hereckému obsazení nemám nejmenších výhrad a to třeba Kotka ani nemám ráda. Táňa Pauhofová dle mého bez potíží obstála v konkurenci Trojana, Bareše, Novotného. Nejvíce mě bavil J. Budař, kterého v seriózní roli neznám, a pak paní Pokorná, které jsem věřila každou emoci, každý znavený pohled a totální zoufalost.
Výhodu i nevýhodu měl Hořící keř v tom, že palachiáda u nás nikdy zpracována nebyla, a tak není s čím porovnávat. Obstál ale velmi dobře a nasadil následovatelům laťku proklatě vysoko. Největším plusem zdá se ale být odvaha, svěřit ryze českou tematiku úspěšné polské režisérce, která neměla potřebu se někomu zavděčovat, omlouvat a přikrášlovat pokřivené charaktery a zároveň byla těmi událostmi osobně zasažena.
Seriál si bezpochyby zaslouží plné hodnocení, v tom strhujícím ději ani není moc prostoru pátrat po chybách. Kdybych měla přeci jen něco jmenovat, tak konkrétně ve druhém díle mi těch záběrů přes skleněné výplně dveří přišlo až dost. A snad je to i dost vypovídající, že během 4 hodin jsem našla jen takovou hloupou maličkost.
Každému nerozhodnutému vřele doporučuji.
Hořící keř
Nádherný, opravdu nádherný seriál. Nikdy nezapomenu na moje první setkání s tímto seriálem. Se školou jsme šli na promítání prvního dílu. Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme v kině zjistili, že se promítání účastní i náš Uherskohradištský scénárista Štěpán Hulík. Nejen, že nás skoro tři čtvrtě hodiny seznamoval s filmem, ale po skončení nám nechal okolo půl hodiny na naše dotazy a připomínky k filmu, Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek a myslím, že bude hodně těžké ho někdy překonat. Myslím, že seriál si zaslouží daleko víc procent, než "pouhých" 100 ...
Televizní film, jenž dosáhl všech vysokých met
Jan Hřebejk měl asi pravdu na Cenách české kritiky v roce 2013, tohle televizní dílo strčí do kapsy leckterý celovečerní film v kině. A. Holland prokázala své mistrovství a natočila velmi kompaktní minisérii, kde nechala vyniknout síle příběhu, vynikající kameře a úžasným hereckým výkonům. V zástupu hereckých hvězd uhání na čele bezkonkurenčně Jaroslava Pokorná, při některých scénách musí diváka píchat u srdce, Táňa Pauhofová podává životní výkon, David Novotný a Igor Bareš v záporných rolích také nikdy nezklamou, překvapil Vojtěch Kotek, Ivan Trojan je sázka na jistotu. Mně jen trošku neseděla volba Martina Huby, tento sympatický, milý a noblesní herec se mi do role komunistického poslance zkrátka nehodil. Pokud jde o následné přetavení televizního díla na plátna kin, nemohu nesouhlasit. Nejsem si však zcela jistý, že by Hořící keř dominoval ve všech možných kategoriích Českého lva. Minimálně hudba či masky jsou diskutabilní. Na druhou stranu mě mrzí, že lva nedostala Pauhofová.
HBO vs. ČT: 1:0
Zatím napíšu názor jen zběžně, protože jsem viděl pouze první díl. Píšu ho ve spěchu, později ho určitě upravím, takže se zatím neohlížejte na chyby.
Každopádně... seriál má mnoho velkých plusů.
Prvním jsou herci. Takhle dobře odvedené party jsem v českém seriálu (nepočítám filmu, ve kterých exceluje např. Trojan, tady se mu ale nedostává plného prostoru, tak není jeho umění až tak vidět) dlouho neviděl. První díl má hereckou gradaci, kdy od těch nejobyčejnějších postav se dostáváme k důležitějším. Postupně se dostáváme k vyšším kádrům a atmosférově hutnějším částem dílu, z Bareše na konci jde strach!
Jenže to není vše. Výběr herců je prostě skvělý. Ze začátku jsem neměl důvěru k Táně Pauhofové, ale je vidět, že od dob pohádek na ČT 1 herecky neskutečně vyspěla a její part je zahrán s finesou hereček o deset let starších.
Výběr Taťjany Medvecké do role pragmatické doktorky byl druhým geniálním tahem, protože Medvecká ve své roli exceluje a pokud se jí dostane většího prostoru v dalších dílech a udrží si úroveň, vidím to minimálně na nějakou nominaci na cenu.
Oproti tomu ovšem Vojta Kotek se snaží seč mu síly stačí, jeho role je ale tak... specifická, že mu jeho herectví nevěřím. Možná je too jeho dřívějším působením, ale jeho tvář se za posledních deset let téměř nezměnila, a to je rozhodně ke škodě (navíc, když hraje studenta z doby před čtyřiceti lety). Problém je ten, že si zatím nedokážu na jeho místě představit někoho jiného. Možná Jiří Strach? Do seriálu by se hodil a rozhodně by v něm dokázal rozehrát koncert svého chladného a přece roztomilého herectví.
Ohledně Palachovy matky mám jisté pochybnosti, tvář je vybraná dobře, ale herečka Jaroslava Pokorná na můj vkus v některých scénách mírně přehrává, v dalších se tváří neuvěřitelně chladně (neuvěřitelně proto, že divák nemá šanci zaznamenat duševní proměnu).
Seriál na druhou stranu, i když se snaží o opak, trpí tak trochu přemírou postav. Postavy jsou sice lehce rozpoznatelné, ale tempo s jakým přicházejí a odcházejí, zase se vynořují a mizí, diváka občas uvede do stavu, kdy se sám sebe ptá, kdo vlastně daná postava je a jestli jsme ji už v ději viděli. Některé totiž vystoupí jen dvakrát, přitom mají v ději nezanedbatelnou úlohu.
Druhým plusem je atmosféra. Tady lze, i podle nadpisu, srovnávat se seriálem Vyprávěj od České televize. Přestože je Hořící keř laděný spíše do filmové podoby, a kvantita důležitých záběrů je větší než u konkurenčního seriálu, srovnání nás napadne. Při závěrečné scéně prvního dílu jde rozdíl nejvíc vidět, atmosféra by se dala krájet, cítíte emoce, cítíte žal a rozčarování lidí, vše je podkreslené nádhernou hudbou. V porovnání s tímto působí nemastné neslané (a zároveň dobovými záběry prokládané) scény demonstrace '89 více než komicky. Hollandová vzala obyčejnou starší kameru a natočila jednotlivé záběry pomocí ní - jednoduché, a přesto účinné, proložení dobovými záběry potom tolik nebolí v očích, jako ve výše zmíněném Vyprávěj.
Třetím plusem je jednoznačně děj. Nebudu zde spoilerovat jen naznačím, že celý koncept se zaměřuje jak na historickou stránku, tak na stránku citovou - tento pohled si troufám říci, že na danou látku u nás chybí, a je velice příhodné (a překvapující), že toto dílo vzniklo.
Trochu netradičně celý děj začíná už Palachovým činem, dobu příprav se dozvídáme až v průběhu příběhu. Netypické, ale účinné. Seriálu to totiž už od začátku dává rychlost, kterou mnoho jiných českých výtvorů postrádá. Opravdu, vše zde odsýpá, během nějakých osmdesáti minut jste strženi do děje a málokdy vás něco odradí od sledování. Události jdou za sebou ráz na ráz, téměř si ani nestačíte spojovat historické události se scénami. Ale co je hlavní - dýchá na vás národní atmosféra. Češství je zde vidět v každém druhém záběru, ale ne zprofanovaným způsobem á la vlaječky a písničky. Ne. Tady si člověk připomíná národní hrdost a příslušnost skrz dějiny - dějiny, které možná sám zažil, a které měl šanci tvořit. To, že je na ně dnes nahlíženo už jako na historické události dodává snad už tak patnáctý rozměr celému příběhu.
Čtvrtým plusem jsou scény. I když by se to ze začátku mohlo zdát, seriál nevybalí vše v první scéně. Vyplatí se počkat si do konce. Nejmocnější prožitky? Snímání posmrtné masky, průvod na hřbitov, rozhovor Bareše s Trojanem. Tyhle tři momenty bych vypíchl. Bohužel dochází i k několika historickým nesrovnalostem, například když si studenti DAMU zpívají pár dní po Palachově upálení (19. ledna) písničku Morituri te Salutant od Karla Kryla, která vyšla ale až o dva měsíce později (cca 24. března). Bohužel jde o trapnost na kvadrát, protože scéna, ve které se písnička zpívá tím dostane ráz, který už ale neuvidíte kdekoli jinde v seriálu - vymyká se. V jedné scéně se také objeví moderní zámková dlažba, věřím ale, že to je maličkost, která nešla odstranit.
Jak skončit důstojně a téměř v půlce názoru? Nijak. Těším se na další díly, po kterých doufám názor rozšířím. Seriál jako takový si zaslouží výjimečné postavení mezi ostatními a tak by se k němu mělo i přistupovat. Po prvním díle cítím silné emoce a nacházím jen minimum důvodů, proč bych vám seriál nedoporučil. Na tento moment by se hodilo hodnocení 95 %, do budoucna si 5 % ponechávám jako rezervu.
Jednou větou: Vyrazí dech; až do konce.
Pochodeň
Príbeh Jana Palacha pozná zrejme každý, ale nie je na škodu pripomenúť si časy minulé. Premýšľať, ako by sa sama zachovala za daných okolností. Poddala by som sa režimu či by som našla silu bojovať?
Samotné spracovanie na mňa pôsobilo veľmi dobre. Hercom som ich roly verila, páčilo sa mi zapojenie dobových záberov.
Hlavné pozitívum tejto minisérie vidím v tom, že človeka nabáda k tomu, aby si informácie vyhľadal, overil a viac sa zaujímal o históriu.
deprimace
Hodně, ale hodně deprimující minisérie. Výborná kamera, herecké výkony také. Občas mi teda přišla horší Táňa Pauhofová, ale nijak mě to neuráželo ani nekazilo celkový dojem. Byla jsem zhnusená z těch lží a z toho, k čemu se lidé snížili. Strašně mě to vtáhlo do děje, taky jsem o Palachovi po shlédnutí každého dílu hodně mluvila. Husina ani slzy nechyběly. Nenapadá mě žádná negativní kritika. Komentář píšu po shlédnutí všech dílů. Jsem ráda, že jsem v totalitním režimu nežila a doufám, že nikdy žít nebudu.
Skvělé
Tahle tématika mě hodně zajímá a minisérie mě určitě nezklamala, naopak, přišlo mi to věrohodné a vzbudilo to ve mě hodně emocí. U podobných děl pak vždycky dlouho přemýšlím, co bych asi dělala já, na které straně barikády bych se ocitla a jestli bych byla za hrdinu nebo sraba. A vždycky doufám, že bych s režimem bojovala, ale těžko říct.
Nejlepší český seriál
Nemůžu napsat něco jiného než, že Hořící keř je nejlepší český seriál, která do této doby vznikl. Skvělá atmosféra, dokonce i Kotek hraje, co víc si přát. Snad jen víc takových seriálů.
100%
Nikdy nezklame
HBO nikdy nezklame. Jakmile jsem spatřila první upoutávku, tak jsem chtěla více. A dočkala jsem se. Herci, prostředí, vykreslení do nejmenšího detailu. Prostě to má vše, co úspěšný projekt potřebuje.