(Tunel mluví o své manželce, se kterou už nezvládá karanténu) Tunel: Mám pocit, že ze mě vycucává všechnu pozitivní energii. I ze všech flašek mi vycucala všechnu moji energii.
Erika: Včera mi na okno přiletěla holubice. A udělala to svoje hrku, hrku. A já věděla, že je to vzkaz od něj. Symbol naší lásky. A když jsem ji snědla, tak jsem to cítila ještě víc v celém svém těle.
(Doktor se snaží vymyslet, jak to udělat, aby mu syn udělal vnoučata.) Doktor: Tak to udělejme takto, vystup z té církve, udělej mi vnoučata a potom do ní naskočíš. Farář: Ale církev svatá není autobus.
Starosta: Leda, že by Fero vstal z mrtvých. Ale to se asi tak často nestává. Farář: Tak poslední známý případ se stal před více než 2000 lety. Od té doby nikdo.
Starosta: Co říkáte na naši vodičku? Čisťoučká jako křišťál. Hygienik:(o špinavé vodě) Nuže, nenazval bych to vodou. Starosta: Minerálka? Hygienik: Pro boha, vy se v tom koupete?
Starosta: Za čtyři minuty porada u mě. Erika: Čtyři minuty, to nestíhám, starosto. Šak se musím připravit, šak krása vyžaduje svůj čas. Starosta: Tolik roků nemáme.
Starosta: Janko, prosím tě, řekni mi pravdu. Budu ještě moct někdy v životě chodit? Doktor: Podle toho kam. Například do Východního Německa už se nedostaneš. (Zdena se směje.) Starosta:(Ironicky napodobuje Zdenu.) No srandičky, srandičky.
Farář: Bystro, pojďme radši ke zpovědi. Bystro: Tak já nemám žádné hříchy. (Napije se.) Farář: Bystro piješ? Bystro: Jen příležitostně, ale já za to nemůžu, že každou chvíli je vhodná příležitost. Farář: A pekla se nebojíš? Bystro: Znáte moji ženu. Farář: Á, ano, Evička. Bystro: Nebojím.