Kdo by kdy řekl že si děda Horáček bude pokoušet namluvit babču Jiráskovou. Občas to prokládá nabídkami sňatků servírce Mařce ale ejho hlavním objektem touhy je pořád babka Jirásková. Štamgasti z toho mají samozřejmě radost ale vrtá jim to hlavou. Až když si děda Horáček začne doktoru Práškovi stěžovat že prášky na spaní co od něj dostal nezabírají, výjde najevo, že děda tak šibalsky pomrkával že mu doktor předepsal prášky an zvýšení chuti k sexu. Když to dědek zjistí, okamžitě babku prokleje a ruší veškeré sliby co jí dal.
(Pan Horáček si namlouvá paní Jiráskovou. Koupil jí zelenou, aby ji obměkčil.) Venca: Babi, babičko! Dejte si na dědečka pozor, aby vás nepřekvapil. paní Jirásková: Mě by mohl jedině překvapit, kdybych ho potkala slušně a řádně oblečenýho, střízlivýho, a kdybych ho slyšela hezky pozdravit. pan Horáček: Drahá paní, já po vás měkkým chlebem a vy do mě zlým slovem. Co jsem vám udělal špatnýho? paní Jirásková: Vy na mě nemluvte. Vy jste vožralej. pan Horáček: Já že jsem vožralej?! Teda helejte, jestli vy nemáte momentálně v hlavě temno, Jirásková. paní Jirásková: Chcete říct, že ne? Pojďte na mě dejchnout. Venca: Nechoď tam, dědku, nebo tě uštkne. pan Horáček: Ale mám já toto zapotřebí, aby se se mnou na starý kolena takhle zacházelo? A ještě k tomu taková pinakotéka. To teda ne. (Vezme si zelenou zpátky.) paní Jirásková: Co… Co to… Co je to tohle? pan Horáček: Představte si, stačilo maličko a skončilo to v jejím křtánu. paní Jirásková: Kdo má u vás křtán? Okamžitě mi to vraťte! pan Horáček: Ani mě nenapadne! (Hodí do sebe zelenou.) paní Jirásková: Tu fefrminsku si zaplatíte! pan Horáček: Jo, už se stalo. Já ji objednával a tady je zapsaná. Dobrou noc. Kdepak chlapci… Starý báby by se měly střílet už zamlada.