Hospoda

(V hospodě je zaběhnutý pes a štamgasti čtou noviny.)
Goliáš: Tady to je.
baba Jirásková: Srazily se?
Goliáš: Ale ne, ten inzerát je tady.
Zatloukal: Jo, to tady je. "Prodám funkční televizor." Ty chceš koupit televizor?

profesor Bárta „Holosup“: Bureši, jak to, že nejste ve škole?
Bureš: Já tam šel, ale přeběhla mi přes cestu černá kočka. Dostal jsem strach.
profesor Bárta „Holospup“: Aha, takže jste šel raději za školu, že?
Bureš: Já jsem hrozně pověrčivej.
profesor Bárta „Holosup“: No dobře děláte. Černá kočka přináší smůlu. O tom se na vlastní kůži teď přesvědčíte.

(Do lokálu přichází baba Jirásková.)
Jarda Dušek: A jéje. Vichřice, vánice, bílá smrt. Tři dny tady nebyla, já jsem pookřál. Chtělo to ještě den. Moch jsem bejt jako znovu narozenej. Dobrý den, paní Jirásková.

baba Jirásková: Copak se dneska stane s jeho hospodou.
Jonášová: My jsme se ještě nerozhodli.
baba Jirásková: Hospoda není špatná věc. Ale mne by se tady libila taková malá kavárnička. Paní Janička s Mařenkou by mohly roznášet nějaké ty zákusky.
(Z vedlejšího stolu se ozve jeden ze štamgastů.)
JUDr. Zatloukal: Jo, zákusky. Hlavně fefrmincku.

děda Horáček: Náhodou. Na tom věštění něco je. To mně jednou jedna Cikánka hádala, že budu dvakrát ženatej. A budu mít tři děti.
Goliáš: A splnilo se Vám to, pane Horáček?
děda Horáček: Nesplnilo... Ale splnilo se mi to, že budu mít pěknou semetriku. Vona byla sice jenom jedna, ale vydala za dvě.
Venca Novák: Tak proč si se ženil, když si věděl, že budeš mít semetriku, to sis měl dávat bacha.
děda Horáček: Co se měl dělat, když sem měl to předpovědíno. Ježišmarjá, ještě aby se mi splnilo, že to bude dvakrát, to by mně tak scházelo.

(Pan Horáček si namlouvá paní Jiráskovou. Koupil jí zelenou, aby ji obměkčil.)
Venca: Babi, babičko! Dejte si na dědečka pozor, aby vás nepřekvapil.
paní Jirásková: Mě by mohl jedině překvapit, kdybych ho potkala slušně a řádně oblečenýho, střízlivýho, a kdybych ho slyšela hezky pozdravit.
pan Horáček: Drahá paní, já po vás měkkým chlebem a vy do mě zlým slovem. Co jsem vám udělal špatnýho?
paní Jirásková: Vy na mě nemluvte. Vy jste vožralej.
pan Horáček: Já že jsem vožralej?! Teda helejte, jestli vy nemáte momentálně v hlavě temno, Jirásková.
paní Jirásková: Chcete říct, že ne? Pojďte na mě dejchnout.
Venca: Nechoď tam, dědku, nebo tě uštkne.
pan Horáček: Ale mám já toto zapotřebí, aby se se mnou na starý kolena takhle zacházelo? A ještě k tomu taková pinakotéka. To teda ne. (Vezme si zelenou zpátky.)
paní Jirásková: Co… Co to… Co je to tohle?
pan Horáček: Představte si, stačilo maličko a skončilo to v jejím křtánu.
paní Jirásková: Kdo má u vás křtán? Okamžitě mi to vraťte!
pan Horáček: Ani mě nenapadne! (Hodí do sebe zelenou.)
paní Jirásková: Tu fefrminsku si zaplatíte!
pan Horáček: Jo, už se stalo. Já ji objednával a tady je zapsaná. Dobrou noc. Kdepak chlapci… Starý báby by se měly střílet už zamlada.

(Do hospody přijde děda Horáček a ukazuje, že chce pivo.)
Horáček: Jeníčku.
Dušek: Další takovej. Stoletej Špejbl. Já už jsem tady dva roky a on si nevšiml toho, že se jmenuju Jarda.

(Po tom, co Joska vypil na ex dvě skleničky palmového vína, ve kterých bylo projímadlo.)
Zatloukal: Josko, vyprávěj, co se v tobě odehrává. Sokrates to dělal taky, když ho nalili bolehlavem.

Dušek: Hospodou se rozezní varhany, Kachna může volat černý havrany.

Jarda: Víte, že opravdu spravedlnost není. Strejc si leta platil kremaci, pak se utopil v moři.

(Babula se vrátil z toalety poté, co ho začala pálit mastička na poraněném palci, kterou mu připravil Kachna.)
Zatloukal: Náš Zorro mstitel přichází. Hledáš někoho, Tomášku?
Babula: Kde je?
Zatloukal: A kdo, prosím tě?
Babula: Ten ptakopysk Kachna. Já mu jednu fláknu.
Zatloukal: Ptakopysk Kachna je v kuchyni a dělá tam nějakou léčivou specialitu pro nemocnej Novákův žaludek, víš. Tak když chvilku počkáš, budete na něj dva.

Novák: Natoč mi to pivo!
Dušek. Nenatočím.
Novák: Srandy už bylo dost. Já mám žízeň.
(Dušek začne čepovat limonádu.)
Dušek: Jéjej, ta mi dneska pění, ale vona bude dobrá. (A položí ji na pult.)
Novák: Co to je?
Dušek: Máš žízeň?
Novák: Jo.
Dušek: No výborně, tak pij.

Zatloukal: (Zatloukal platí útratu a loučí se, podívá se na Jonáše.) Poklona, pane profesore.
Jonáš: Co to bylo?
Dušek: On? Na mě to dělalo takovej dojem, že se loučí, že je na odchodu.
Jonáš: Ale u tohohle člověka jeden neví, jak myslí, co říká.

Zatloukal: Ty, Josko, poslyš. Jakou starou jsi měl na mysli, když jsi tady Tomášovi říkal, aby o ní nemluvil?
Joska: Co, jakou starou? No, tu mojí.
Zatloukal: Já jsem nevěděl, že jsi ženatej.
Joska: Nejsem ženatej, byla se mnou jako družka.
Zatloukal: Jak byla?
Joska: Hele, já se o ní nechci bavit.
Babula: Co jste si udělali?
Joska: Já ji nic. Vona blbne.
Zatloukal: No, nediv se, když jí říkáš "stará".
Prášek: Jakým způsobem blbne?
Joska: Normálně, jak ženský blbnou.
Prášek: Počkejte. To je silně individuální.
Joska: Prostě, nic jí není recht a vede řeči.
Prášek: Nespokojenost je matkou pokroku a řeči jsou od toho, aby se vedly.
Joska: Jenže, kdo to má furt poslouchat. To je pořád: Tohle
udělej, tohle nedělej, támhle nechoď, semhle pojď, kdes byl včera.
Novák: (Skočí mu do řeči.) Cos tam dělal? S kým si tam byl? Co ti říkal? Cos mu řekl ty? Proč jdeš tak pozdě domů? Kde máš prachy? Nešahej na mě, jsou tady děti. To je krásnej život, to je normálka.

(Štamgasti zdobí v červnu vánoční stromek a baba Jirásková se diví, co dělají.)
Jirásková: Oni zdobí vánoční stromek!
Dušek: Vy máte oči jako rys, paní Jirásková, taky jste si toho všimla, co?

(Babula vypije pivo.)
Dušek: Stejně, když tě vidím, Tomáši, jak piješ, tak bych chtěl, aby mi takhle odtejkala vana.

(Jonáš přijde do hospody ve chvíli, kdy Babula kárá chlapce u stolu.)
Jonáš: Copak to tu máte s tou dámou, pane Babulo?
Babulo: Co je ti po tom, pořadovej kroku.
Jonáš: (na chlapce u stolu) Na tohoto muže si dávejte pozor. To je vyhlášený alkoholik.
chlapec: A proč vám říká pořadovej kroku?
Jonáš: Protože mi závidí, že jsem profesor tělocviku na gymnáziu s rozšířenou výukou jazyků a z tohoto titulu mi dovolte, abych vám sdělil, že když takové mladé a hezké děvče děvče vysedává po hospodách, že to nevidím rád.
Babula: Jenomže, tohle není děvče, pane domácí.

Prášek: To víno bych prosil bílé a nějaké sušší.
Zatloukal: Já bych zase to pivo zrzavé a mokřejší.

(Dušek bude točit reklamu.)
Novák: Zrození hvězdy stříbrného plátna... Jardo, podepiš se mi na tácek!
režisér: Předpokládám, že vám nemusím moc vysvětlovat. Co po vás chci, jste už viděl třikrát.
Dušek: No, čtyřikrát vlastně, že. Nevadí to, že jsem plešatej?
režisér: Vůbec ne.
Dušek: A víte, že mně to vadí?

(Bratr Šípek řekne Babulovi, že je abstinent.)
Babula: (na Nováka) Cože je?
Novák: Abstinent.
Babula: Jo, vono něco takovýho opravdu existuje? Já myslel, že to jsou jenom novinářský kecy. (na bratra Šípka) Jinak je ti dobře, jo?

Mařka: Co jsi dělal, když rodila tvoje žena?
Babula: No normálně, ožral jsem se!

Hedvika Ulmanová: Hele, pane vedoucí. Dneska kam se podíváte, tam vidíte samýho vožungra, zloděje a smilníka.
Dušek: Všichni chlastaj, aby si někdo předplatil třeba Vesmír, to nikdo.

(Babula přijde do hospody v obleku.)
Zatloukal: Tomáši, promiň. Ty jsi začal topit v Komerční bance?

babka Jirásková: Jé, já jsem zapomněla. Prodejte mi taky jedny noviny.
Goliáš: Ale babi, já už žádný nemám. Tyhle jsou poslední.
babka Jirásková: Tak mi aspoň přečtěte, jestli se srazily nějaký tramvaje.
Prášek: Epidemie slintavky a kulhavky v domově důchodců.
Goliáš: Tady je něco. Kamion se srazil s osobním vozem. Jeden zraněný.
Novák: Babi, do čeho jste nastupovala. Do tramvaje nebo do kamionu?
babka Jirásková: Co bych dělala v kamionu? Máte to tady v pořádku? (Přitom si klepe prstem na čelo.)
Novák: Já nevím, co tam vy holky z E55 děláte.
babka Jirásková: (Smějícím se hlasem.) Sprosťáku. Já jsem slušná ženská.

Dušek: Kachna!
Kachna: Co je?
Dušek: Pojď sem, budeš dělat medium.
Kachna: Dobře!
Dušek: Hele, Babula bude na něco myslet.
Kachna: Babula?
Dušek: No slíbil to, že bude myslet. No a ty to tady na ten papírek namaluješ.