(Rhaenyra mluví s Daemonem v trůnním sále.) Rhaenyra: Co tě to napadlo, strýčku? Daemon: Posadil jsem se. Jednou by to křeslo mohlo být moje. Rhaenyra: Ne, když tě popraví za zradu. Nebyl jsi u dvora celou věčnost. Daemon: Ano. Stejně je u dvora příšerná nuda. Rhaenyra: Tak proč ses vůbec vracel? Daemon: Tvůj otec prý na mou počest uspořádal turnaj. Rhaenyra: Turnaj je na počest následníka. Daemon: Vždyť to říkám. Rhaenyra: Nového následníka. Daemon: Dokud tvá matka nepřivede na svět syna, tak máte na krku mě. Rhaenyra: Pak doufám, že budu mít bratra.
Rhaenyra: Všichni říkají, že Targaryeni mají blíž k bohům, než k lidem. Ale říkají to kvůli našim drakům. Bez nich jsme jako všichni ostatní. Viserys: Představa, že ovládáme draky je jen iluze. Je to síla, se kterou by se člověk neměl zahrávat. Ta uvrhla Valyrii do zkázy. Když se nepoučíme z dějin, postihne nás totéž. Targaryen to musí chápat, aby byl král. Nebo královna.
Viserys: Máš v sobě to nejlepší ze své matky. A já věřím tak, jako ona, že můžeš být skvělou královnou. Rhaenyra: Následník je Daemon. Viserys: Daemon nebyl stvořen pro korunu. Ale věřím, že ty ano.