Hra o trůny

(Daenerys mluví k Viserysovi, který ji uhodil.)
Daenerys: Jestli příště proti mně pozvedneš ruku, bude to naposledy! Nechám ti obě useknout.

(Gilly a Sam projíždí Samovým rodným krajem.)
Gilly: Je to tak zelené.
Sam: Ano. Jakmile se ocitneš jižně od Řekotočí, začnou převládat velmi odlišné druhy stromů. Javor, jilm, buk, topol. Podivná vrba. A samozřejmě nyní, když je léto u konce, si začneš všímat, jak se zbarvují podzimními barvami. Stejně zde najdeš více zeleně než kdekoliv jinde.
Gilly: Jsi nervózní. Jsi ukecaný, když jsi nervózní. (Sam zůstane ticho.) To není o nic lepší, než být nervózní a mlčet.

(Ser Davos se snaží přesvědčit Daenerys, že je nutné veřit Jonovi a pomoct mu při boji s Bílými chodci.)
Ser Davos: Nevěříte mu. Chápu to. Zní to jako nesmysl. Ale pokud osud přivedl Daenerys Targaryenovou k našim břehům, udělal také Jona Sněha králem Severu. Byla jsi první, kdo přivedl Dothraky do Západozemí? On je první, kdo udělal spojence z divokých a Seveřanů. Byl jmenován lordem velitelem Noční hlídky a králem Severu. Ne kvůli jeho rodnému právu. Žádné nemá, je to obyčejný bastard. Všichni ti tvrdí zku***synové si ho zvolili za svého vůdce, protože v něj věří. Všechny ty věci, kterým nevěříš, on těm věcem čelil. Bojoval s těmi věcmi pro dobro svých lidí. Riskoval svůj život, byl bodnut do srdce pro své lidi, položil svůj vlastní (Jon se na něj podívá) Pokud neodložíme svou nenávist a nespojíme se, tak zemřeme. A pak už nebude záležet na tom, čí kostra sedí na Železném trůně.

(Ser Davos propašuje Tyriona do Králova přístaviště, aby si mohl popovídat s Jaimem.)
Ser Davos: Nalevo vede cesta, která obemyká útesy. Stráže ji málokdy kontrolují, má totiž příliš mnoho schodů.
Tyrion: (všimne si, že Ser Davos odchází od člunu) Ty tu nezůstaneš?
Ser Davos: Musím si něco zařídit v Bleším zadku.
Tyrion: Co když nám někdo ukradne člun?
Ser Davos: Tak jsme v hajzlu. Raději si pospěšme.

Daenerys: Nechci, abys byl hrdina. Hrdinové dělají hloupé věci a umírají. Drogo, Jorah, Daario, dokonce i ten… Jon Snow. Všichni se snaží být lepší než druzí. Udělat tu nejpitomější odvážnou věc.
Tyrion: Je zajímavé, že hrdinové, které jmenuješ – Drogo, Jorah, Daario, dokonce i ten… Jon Sníh, se do tebe zamilovali.
Daenerys: Jon Sníh do mě není zamilovaný.
Tyrion: Moje chyba. To na tebe tak toužebně zírá v naději na úspěšné vojenské spojenectví.
Daenerys: Je pro mě moc malý. (uvědomí si, jak to před Tyrionem vyznělo) Nemyslím tím…

(Jon a Daenerys čekají na návrat Tyriona, který si šel promluvit se Cersei.)
Daenerys: Už od začátku jsi měl pravdu. Kdybych ti věřila, tak by vše bylo jinak.
Jon: Tak co teď?
Daenerys: Nemohu zapomenout na to, co jsem viděla za Zdí. A nemohu předstírat, že Cersei nezabere polovinu země, když vyrazím se svým vojskem na sever.
Jon: Vypadá to, že to Tyrion odhadl správně. Jsme v prdeli.

(Sledují zápas v aréně a Daario se snaží přesvědčit Daenerys, že malý mrštný muž zvítězí nad velkým svalovcem. Špičkuje se s Hizdahrem zo Loraqem, který tvrdí opak.)
Daario: Pokaždý, když jsem šel do jámy a bojoval proti takové obludě, dav lidí mě spatřil, tehdy jsem byl ještě kost a kůže a viděl tu hromadu rozzuřených svalů, co se mě chystá zabít. Peníze si nemohli vydělat lépe. Ale hromada rozzuřených svalů nemá žádné svaly tady (přiloží si dýku pod bradu), nebo tady (přiloží hrot dýky Hizdahrovi ke krku). A velcí muži byli vždy moc pomalí na to, aby dokázali zastavit mou dýku, která je bodla tam, kde svaly nemají. A kdykoliv jsem viděl takovouhle obludu, která stojí přede mnou a dělá svoje zvířecí ksichty, věděl jsem, že to bude v pohodě. (Velký muž usekne hlavu malému a Hizdahr zo Loraq se začne spokojeně usmívat.)

Alliser Thorne: Máš dobré srdce, Jone Sněhu. Jednou nás to všechny zabije.

Daenerys: Takže, už ses rozhodl? Jestli stojím za tvoji službu?
Tyrion: Už ses rozhodla, jestli mě zabiješ?
Daenerys: Asi je to pro mě nejbezpečnější možnost.
Tyrion: Chápu, proč si to myslíš. To by udělal tvůj otec.
Daenerys: A co by udělal tvůj otec?
Tyrion: Můj otec, který mě veřejně odsoudil k smrti? Myslím, že jeho úmysl zabít mě je očividný.
Daenerys: Proto jsi ho zabil?
Tyrion: Jednoho dne, pokud se mě rozhodneš nepopravit, ti řeknu, proč jsem zabil svého otce. A toho dne, pokud vůbec přijde, budeme potřebovat víc vína.
Daenerys: Vím, co byl můj otec zač. Co dělal. Vím, že si Šílený král zasloužil své jméno.
Tyrion: Tak, tady sedíme. Dvě strašné děti dvou strašných otců.
Daenerys: Já jsem strašná?
Tyrion: Něco jsem zaslechl.
Daenerys: Proč bys jel na druhý konec světa, abys potkal někoho strašného?
Tyrion: Abych viděl, jestli je strašný správným způsobem.
Daenerys: Což je jaký?
Tyrion: Ten, který brání druhým, aby byli ještě strašnější.

Sansa: Když padá sníh a vanou bílé vichry, osamocený vlk zemře, ale smečka přežije.

Tyrion: Otče, chtěl bych se doznat. Chtěl bych se doznat.
Tywin: Ty se chceš doznat?
Tyrion: Zachránil jsem vás. Zachránil město i všechny vaše bezcenné životy. Měl jsem nechat Stannise ať vás zabije!
Tywin: Tyrione! Tak chceš se doznat?
Tyrion: Ano, otče. Jsem vinen. Vinen. Tohle přece chceš slyšet?
Tywin: Přiznáváš, že jsi otrávil krále?
Tyrion: Ne, tím vinen nejsem. Jsem totiž vinen z mnohem obludnějšího zločinu. Jsem vinen tím, že jsem trpaslík.
Tywin: Nestojíš před soudem, protože jsi trpaslík.
Tyrion: Ale ano. Já jsem totiž před soudem celý svůj život.
Tywin: Nemáš, co bys řekl na svoji obhajobu?
Tyrion: Nic, než tohle. Neudělal jsem to. Já jsem nezabil Joffreyho, ale kéž bych to udělal! Pohled na to, jak ten zlý bastard umírá, mi přinesl větší úlevu než tisíc ulhaných kurev! Kéž bych byl ta zrůda, za kterou mě považujete. A kéž bych měl dostatek jedu pro celé vaše stádo. Tak rád bych dal celý svůj život, abych se mohl dívat, jak ho polykáte.
Tywin: Sere Meryne! Sere Meryne, odveď vězně zpátky do jeho cely.
Tyrion: Takže odmítám položit svůj život za Joffreyho vraždu. A vím, že se mi tady spravedlnosti nedostane. Nechť o mém osudu rozhodnou samotní bohové. A proto tímto žádám zkoušku bojem.

Cersei: Zabil jsi vlastního bratra.
Euron: Měla bys to zkusit. Je to báječný pocit.

Arya: Nechtejte jednoho vlka naživu a ovečky nebudou nikdy v bezpečí.

Nejvyšší vrabčák: Každý z nás je chudý a bezmocný. A přesto společně můžeme svrhnout říši.

Tormund: Věří se, že jsi bůh. Muž, který vstal z mrtvých.
Jon: Nejsem bůh.
Tormund: Já vím. Viděl jsem tvýho ptáka. Co by to bylo za boha, kdyby měl ptáka tak malýho?

Walder Frey: Vy jste ho ztratili?
Černý Walder: Ano, otče.
Walder Frey: (rozzuřeně) Je to hrad, ne žádná ovce. Pravděpodobně stále víte, kde stojí.

Sandor: Kde je ten druhej? Ten se žlutým pláštěm.
Gatins: Jdi do hajzlu!
Sandor: To jsou tvoje poslední slova? Jdi do hajzlu? No tak, zvládneš to i líp.
Gatins: Pičo!
Sandor: Při umírání stojíš za hovno, víš to?

(Walder Frey se ptá Aryi, jestli není jeho příbuzná.)
Walder Frey: Ty nejsi jedna z mých, že?
Arya: Ne, můj pane.
Walder Frey: Myslel jsem si to. Jsi příliš hezká.

Jon: Já ale nevím, jak na to. Myslel jsem, že ano, ale selhal jsem.
Davos Mořský: Dobrá, teď jdi a selži znovu.

Davos: Nikdy nemůžu usnout noc před bitvou.
Tormund: Tak co děláš celou noc?
Davos: Procházím se. Přemýšlím a procházím se. Přemýšlím a procházím se, dokud nejsem dost daleko od kempu, aby nikdo neslyšel, jak si vyprazdňuju střeva.
Tormund: (usměje se) Hezký sraní.

Tormund: (k Davosovi) Potřebuju dobrý pití, aby mě pomohlo usnout před bitvou. Chceš nějaký? Mám džbán nakyslého kozího mlíka, který je daleko silnější než ty chcanky, co vy kokoti cucáte na jihu.

(Dany se vrací do města, které je pod útokem.)
Tyrion: Naproti událostem, myslím, že město je na vzestupu. Možná bysme se ale mohli schovat.

(Před bitvou.)
Jon: Nějaké rady?
Melisandra: Neprohraj.

Yara: Vím, že jsi zažil pár špatných let.
Theon: Pár špatných let?

Olenna: Prohrála jsi, Cersei. Je to jediná radost, kterou ve všem tom utrpení nacházím.