(o výběru povolání) Olivia: Tak nějak jsem věděla, že chci tohle dělat, už v devíti letech. Peter: Když mi bylo devět, nejspíš jsem chtěl být brontosaurem.
(Walter o společném projektu s Bellem.) Walter: Přerušili jsme projekt, když se mimoň Nixon pokusil použít náš výzkum k vyvinutí biologické zbraně. Astrid: Vy jste spolupracoval s prezidentem Nixonem? Walter: Bylo to nepříjemné. Jeho žena... po mně jela.
(Walter prozkoumává měňavcovo tělo.) Walter: Moji pilku na kosti, drahá. Odsávání, voltmetr a zralý banán. Astrid: Prosím, řekněte mi, že ten banán je pro vás. Walter: Dostal jsem náhlou chuť.
(Walter vede rozhovor s Joycem o tom, jak by mohl být nápomocen.) Joyce: Mé vědecké znalosti začínají i končí s vynálezem receptu na jahodový koktejl. Walter: Máte rád jahodový koktejl? Joyce: Je to můj nápoj číslo jedna od doby, co jsem přestal pít. Walter: Můj také! Ashram! Pojďte sem. Astrid: Waltere, copak je? Walter: Potřebuji, abyste skočila nakoupit. Potřebujeme čtyři litry jahodové zmrzliny, sladká syrovátka, droždí a cukr.
(Peter najde Waltera, jak si píchá cosi do zadku.) Walter: Petere. Vstal jsi brzy. Peter: Ale ne, stále spím nahoře ve své posteli. A ty mluvíš jen s mojí astrální projekcí. Walter: To mě jen zkoušíš, zda nejsem sjetej.
(Peter přinese Walterovi v urně ostatky Amandy. Walter do urny sáhne a olízne si prsty.) Peter: O můj bože, to je osoba. Walter: Neřekl bych. Je to nějaká tvrdá dřevina. Třešeň, možná mahagon a... cement.
(Walter se ptá Petera, jestli řekl Olivii o poměru s AlterOlivií.) Walter: Neřekl jsi to Olivii, že ne? Peter: Popravdě, řekl. Walter: A jak reagovala? Peter: Překvapivě dobře. Walter: Opravdu? Myslíš, že ji mohli vyměnit za robota?
(Broyles poví Walterovi o muži, který neměl srdce a přesto žil.) Broyles: Zemřel tři minuty na to. Walter: Byl při vědomí a mluvil bez funkčního kardiovaskulárního systému? Broyles: Zřejmě ano. Walter: Štěstěna se na nás usmála.
(Walter je s ostatními ve své laboratoři a přemýšlejí, jak dostat Olivii zpět.) Broyles: Nenapadá vás, jak by mohla přejít na druhou stranu? Walter: Ne, absolutně ne. A to všechno kvůli té svůdkyni! Obelstila mého syna, tělesně ho zmanipulovala a on propadl přímo do jejího údolíčka. Astrid: Do čeho? Walter: Aby dosáhla svých zlých úmyslů, užívala svých ženských lstí, jako Mata Hari. A já jí také propadl. Využila můj žaludek, aby se dostala k mému srdci.
(Nina přijde navštívit Waltera do jeho laboratoře.) Walter: Nino. Kdybych věděl, že se stavíš, upekl bych dort. Astrid: Myslí to doslova. Nina: Příště zavolám.
(Walter v jednom z bytů oběti objeví kotoučový záznamník.) Walter: Kotoučový záznamník. Míval jsem kdysi přesně takový. Vzpomínám si, jak jsem byl hodiny u vytržení, když jsem poslouchal alba Beatles pozpátku, abych našel tajné zprávy. Nebyly tam.
(Walter se nachází v Massive Dynamic a zaměstnancům dává přednášku.) Walter: Tak nádherné. Naprosto to bere dech. Něco mezi pudingem a foie gras. A proč to vytahuji? Vy, se zrzavými vlasy. (Ukáže směrem do davu.) muž z davu: Černými. Walter: Já vidím zrzavé. Odpovězte na otázku. muž z davu: Nejsem si jistý, když tu mluvíme o stavbě mozku.
(Tým prozkoumává místo činu.) Broyles: Domníváme se, že tu byl ještě třetí zloděj, který vzal to, co vykopali. Walter: Pokud ovšem tento zakopaný poklad nemá vlastní nožičky. Nebylo by to rozkošné?
Olivia: Waltere. Walter: Olivie. Jste to vy, že jo? Olivia: Ano, Waltere. Walter: Dokažte to. Olivia: No tak, na tohle nemáme čas. Walter: Ano, jste to vy. To je úžasné. Ahoj.
Lincoln: Melisso, víte jak může agent Francis říct, který konec červů, žijících v jeho těle, je který? Polechtá je uprostřed a sleduje, který konec si prdne.
(AlterCharlie přijde navštívit Lincolna.) AlterCharlie: Ťuk, ťuk. Lincoln: Kdo tam? AlterCharlie: Nikdo, protože jsi tak ošklivej, že nikdo nezaklepe na tvý dveře.
(Walter si prohlíží nevábně vypadající kus toustu.) Walter: Vypadá to ještě hůř než to příšerné jídlo, co podávali v St. Clare's. (psychiatrická léčebna) doktorka: Vy jste pracoval v St. Clare's? Walter: Ne, ne, ne, kdepak, nejsem lékař. Byl jsem pacient.
(Walter při zjištění, jak se chlapec dostal do tunelu.) Broyles: Nějaké nápady, doktore Bishope? dr. Bishop: Snad. Nejdřív ale potřebuji nějaké speciální vybavení. Můj gramofon. Broyles: To je nějaký druh laboratorního vybavení? dr. Bishop: Ne, gramofon. Přehrávač desek. Máte rád hudbu, že, pane Broylesi? Představte si ta muka. Mít rozsáhlou sbírku nahrávek a nemít, jak je přehrát. Peter: Muka... Broyles: Někoho na to zaúkoluji.
(Dr. Bishop se společně s Astrid snaží přijít na to, co je plaz zač.) dr. Bishop: Víte, pro co bych zašel? Astrid: Neříkejte jídlo. dr. Bishop: Sýrový steak. Astrid: Jak vůbec může myslet na jídlo. Peter: Já vím, je to nechutné, že? A přesto... Astrid: Ha, chcete taky jeden, že? Jaký otec, takový syn. Peter: Ale notak, to neříkejte.
(Olivia je rozrušená.) dr. Bishop: Ne, Peter má pravdu, vaše zornice jsou rozšířené. To je příznakem velkého stresu. Pokud tedy neužíváte halucinogeny. Jste na tripu, agentko Dunhamová?
(o mobilním telefonu na jídelním stole) dr. Bishop: Hýbalo se to, ale já to zastavil. Bylo to něco důležitého. Rozhodl jsem se pro palačinky. Borůvkové.