Hranice nemožného

(Peter po ostřejší výměně názoru s Olivií mluví s Walterem.)
dr. Bishop: Je všechno v pořádku?
Peter: Všechno je v pořádku. Snažil jsem se nechat si proplatit lístky na Celtic od FBI, ale dopadla mě.
dr. Bishop: Aha, rozumím. Doufám, že si nevšimla těch dvou tisíc dolarů za paviání sperma, co jsem si objednal. Snad si vzpomenu, k čemu jsem ho vlastně chtěl.

Olivia: (o mrtvém Scottovi) Využil mě, Charlie. A řekl mi, že mě miluje.
Charlie: Nechtěl jsem ti to říkat… ale taky mi řekl, že mě miluje.

(Olivia je v nádrži.)
Olivia: Na co je ta bible?
dr. Bishop: Inu, dávám vám netestovaná psychadelika a ležíte v solném roztoku s elektrickým zařízením umístěným na lebce. Myslel jsem, že bude příhodné se pomodlit, abyste nedostala šok.

(Peter upozorní Waltera, který se nachází jen v pyžamu, že mu cosi vykukuje.)
Walter: Petere, nebuď takový pruďas. Jsem si jistý, že agentka Dunhamová ví, jak vypadá penis, že agentko Dunhamová?

(Walter a Peter při zkoumání mrtvého těla na místě činu)
dr. Bishop: Víš, co mi to připomíná, Petere?
Peter: Ne, ale budu hádat. Je to něco neuvěřitelně nechutného.
dr. Bishop: Krevetový koktejl. Víš, kreveta se musí vyvrhnout tím, že se jí rozřízne hřbet odshora dolů, abychom se dostali až k žíle, která vlastně ani není žilou, ale střevním traktem.
Peter: Skvělé, ještě, že to vím. Další z jídel, které si můžu vyškrtnout z jídelníčku.

(Walter prohledává na nádraží mrtvé tělo.)
policistka: Promiňte, pane? Máte odznak?
Walter: Ne, nemám odznak. A vy?
Peter: (zpovzdálí) Jdu tam.
(po chvíli)
Peter: Waltere, copak se tu děje?
Walter: Tato nepříjemná dáma mě zdržuje od práce.
policistka: Je tu s vámi?
Peter: Ano, ale ať to prosím není použito proti mně.

(Walter prohlíží Gregovo tělo.)
Walter: To je zvláštní. Teplý. Mělo by už být studenější. Trouba. Myslím, Petere, že jsme zapomněli vypnout troubu.
Peter: Waltere, nikdy jsme ji ani nezapínali.
Walter: Víš to jistě?
Peter: Waltere, nikdy jsme nezapínali troubu, nenechali jsme odemčené dveře a toustovač nám nezapálí dům.

(Olivia se ptá Waltera, jestli má nějaké nápady, jak se mohl muž změnit v popel.)
Walter: Připomíná mi to Vánoce. Jako polínko, které hoří tak žhavě, že zůstává netknuté, že si zachová svůj původní tvar.
(Walter se šibalsky podívá na Petera.)
Walter: To jsi měl velmi rád, když jsi byl ještě dítě. Vždy když vychladlo, strkal jsi do něj prstíkem a maloval jsi genitálie na sobí ozdoby.

(Peter probouzí Waltera, aby mu oznámil, že se stala nehoda.)
Peter: Waltere, probuď se. Právě jsme vyhráli cestu do New Yorku se vším všudy.
Walter: Fantastické. Nikdy jsem ještě nic nevyhrál.

(Walter zkoumá mrtvá těla.)
Walter: Astrid, drahá, můžete sem na chvíli? Jakou to má barvu?
Astrid: Ta krev? Modrou.
Walter: Dobře. Tak jsem si to jen nepředstavoval.

(Walter vypráví dětem o příšeře.)
Walter: Nyní si představte… Dnes večer se podíváte pod postel a co tam neuvidíte? Najdete tam příšeru a ta vás okamžitě sní. Kdybyste tu příšeru nehledali, nenašli byste ji a spali šťastně dál. Místo toho budete pomalu tráveni v žaludku příšery…

(Walter, Olivia a Peter přijíždějí do městečka Edina.)
Walter: V těch kopcích mohou být vlkodlaci.
Olivia: Vlkodlaci?
Walter: Strážník hlásil, že se mu chlapec změnil přímo před očima. Čili ano, myslím si, že se jedná o druh teriantropa.
Peter: To je řecky. Označení pro stvoření, které má možnost se měnit. Střídat formu lidskou a zvířecí. To je samozřejmě z mytologie.
Walter: Jednou jsem jednoho viděl, když jsem jako mladý studoval v Londýně. Byl jsem pod vlivem silnější směsi hašiše…

(Walter je s Peterem před obchodním domem.)
Peter: Waltere, no tak. Jdeme.
Walter: Proč tam musím jít?
Peter: Protože nám došlo mléko. A protože jsi již přes týden nevyšel z domu. Nemůžeš být prostě pořád zavřený a sledovat staré filmy.
Walter: Podívej na všechny ty lidi, Petere. Co když se ztratím? Co když je tam on?
Peter: Waltere, není tam. A slibuji, že už nikdy nedovolím, abys byl unesen. Dobře?
(Walter souhlasně přikyvuje.)
Walter: Ne, ne. Učím se oceňovat zbabělost. Lev měl pravdu.
Peter: Lev?
Walter: Zbabělý lev.
Peter: Ale to byl jen film. V obchodě nejsou žádné létající opice.

(Walter se snaží dát nemocné Lise lehkou drogu.)
matka Lisy: Jaký druh drogy?
Walter: Benzodiazepin. To je hypnotické sedativum. Může navodit pocit lehkého lechtání. Je to vlastně vcelku příjemné. Mimoto je vaší dceři sedmnáct. Určitě zkusila už o dost horší věci.

(Walter je s Peterem v nemocnici a je nervózní z vyšetření, které ho čeká.)
Peter: Možná by pomohlo trochu valia.
Walter: Víš, valia si ani moc nedávám. To je dobrý nápad. Dejte mi prosím 50 miligramů.
doktorka: To je dost vysoká dávka.
Walter: Mám už docela vysokou odolnost.

(Walter ve své laboratoři zkoumá podivného obřího červa, který slouží jak droga.)
Walter: Soudě podle vysoké ceny za dovoz tohoto stvoření to musí být docela nářez.
Astrid: Waltere, tuhle věc kouřit nebudete.

(Obří červ se přisaje na Walterovu ruku.)
Walter: Ten počáteční pocit, to je něco.
Astrid: Waltere, ta věc se na vás hostí.
Walter: Tohle je dosti příjemné.

(Walter ve své kuchyni)
Walter: Říkají tomu "nejlepší jahodová".
Peter: Zavřeli jeho oblíbený obchod se smetanou. Včera mě přiměl, abych s ním čekal čtyři hodiny ve frontě na jeho poslední mléčný koktejl.
Walter: Mají tajnou přísadu. Je to všední a přitom fantastické. Snažím se povzbudit své čichové a chuťové smysly, abych si to mohl sám připravit.

(Walter se snaží policistům vysvětlit funkčnost sluchátek.)
Walter: Jakmile dostanete rozkaz, abyste si nasadili sluchátka, za žádných okolností si je nesundávaje. Pokud si je sundáte, mohli byste zemřít hrůzostrašnou smrtí. Děkuji za vaši pozornost a přeji příjemný den.

(Ve Walterově laboratoři, když se Walter snaží z hlavy oběti dostat mozek.)
Astrid: Kuře. To myslíte vážně?
Walter: Jen hypoteticky. Myslíte, že spíše jako vepřové?
Astrid: Popravdě, netrávím moc času přemýšlením nad tím, jak by chutnal lidský mozek.

(Walter na místě nehody)
Walter: Nudím se. Žádná těla na místě činu. Žádné jídlo.

(Walter a Peter se stěhují do nového domu. Walter si však ustele v obýváku.)
Peter: Víš, že máš ložnici, že? Nahoře.
Walter: Vím, co si myslíš. Žádný strach, synu. Slibuji, že budu spát v trenýrkách, aby nedošlo k trapným momentům, pokud si domů přivedeš nějaké slečny.

(Walter vypráví Astrid o své cestě autem.)
Walter: Cesta zpátky byla osvěžující. Turbulence nad Ohiem, to bylo být jako v břiše velryby. Křičel jsem jako malá holka.
Astrid: Jsem si jistá, že to ostatní cestující velmi potěšilo.

Walter: Asterix, mou malou pilku na kosti, prosím.
Astrid: Astrid.
Walter: Ano?

(Agent FBI Waltrovi oznamuje, že zavazadla, která jim byla zabavena, si mohou vyzvednout až ráno.)
Walter: To nevadí. Vlastně nám můžete pomoci skalpovat. Jakmile si zvyknete na ten zápach, je to opravdu úžasné.