(v laboratoři) Astrid: Waltere, co se stalo agentu Kashnerovi? Walter: Zdrogoval jsem ho. Astrid: Zdrogoval jste ho? Waltere, neříkejte mi, že jste mu dal ten čip do hlavy. Walter: Ne, ale chtěl jsem.
(Walter má na hlavě nasazený přístroj.) Astrid: Waltere, co se děje? Walter: Buď právě přeběhl po laboratoři zelený jednorožec, nebo jsem si omylem vzal nějaké LSD.
(Astrid se snaží ve Walterově laboratoři najít šalvěj.) Astrid: Waltere, říkal jste, že jste chtěl začít se šalvějí, my ale žádnou nemáme. Rebeka: Míval jsi ji… v tamté skříňce, v druhé poličce napravo. Astrid: Mám to. Walter: Asi si nevzpomeneš, kde jsem nechal bačkory.
(Walter ve své laboratoři prozkoumává tělo měňavce.) Astrid: To tvrdíte, že tohle není člověk? Walter: Drahá, nejsem si jist ani tím, zda zrovna vy nejste jen pouhým výplodem mé představivosti.
Walter: Petere, vzpomínáš si na tu skládačku, kterou jsme skládali, když jsi byl malý? Peter: Skládačku? Ne. Walter: Vzpomínám si, že její jméno bylo Melissa… něco. 500 kusů. Peter: Ano, vzpomínám si. Melissa byla dívkou Playboye. Dívka června, že? Složit skládačku z titulní strany, byla Walterova představa o tom, jak vysvětlit… Co to vlastně bylo? Lidské rozmnožování svému desetiletému synovi.
(Peter s Walterem hledají v inzerátech nový byt.) Walter: Jsem naprosto spokojený s naším současným ubytováním. Peter: Ale já ne. Potřebuji svoji vlastní ložnici, Waltere. Dnes ráno jsem se probudil a slyším ho zpívat árii z Pagliacciho. Astrid: Tvůj otec má úžasný hlas. Peter: Ne, když se po ránu rozcvičuje. A zmínil jsem se, že byl nahý? Walter: Dobré ráno udává tón celého dne.
(Walter ve své laboratoři) Peter: Jak to jde, Waltere? Walter: Plánuji se jít za 23 minut vymočit. Peter: To je dobré vědět. Walter: Říkám ti to, protože budu potřebovat pomoct s poklopcem. Necítím svou ruku. Zdá se, že směs z Pennsylvánie je paralytikum.
(Walter při prozkoumávání činu zmizelých dělníků) Walter: Zdejší ovzduší je poměrně příznivé. Ježí se vám z toho chlupy na krku. šerif Golightly: Ze vzduchu? Walter: Z tohoto. (Ukáže na důkaz, který byl nalezen na místě činu.)
(Walter ve své laboratoři při prozkoumávání těla) Walter: Potřebuji Bunsenův hořák, osm velkých kovových koulí a mrazák. Astrid: Koule mají být sterilizované? Walter: To není na pitvu. To mám na pudink. Peterovi k narozeninám. Peter: Waltere, zapomeneš už na ten pudink?
(Walter celý rozrušený vyběhne z domu, kde agenti nalezli mrtvého muže.) Walter: Petere, Petere. Prý se můžu svést vzadu s tělem. Můžu? Peter: Jo. Jasně, že můžeš. Ale nedotýkej se léků. Prosím. (Walter svým pohledem dává najevo, že se cítí lehce ukřivděný.) Amy: Myslím, že na vás jsem čekala celý život.
(V laboratoři se Olivia svěří Walterovi o svých vidinách.) Olivia: Připadám si, jako bych začínala bláznit. dr. Bishop: To si nemyslím. Kdybyste opravdu začínala šílet, neměla byste nejspíš ani tušení, co se děje… Z vlastní zkušenosti.
(V laboratoři drží dr. Bishop v ruce krabici kukuřičných vloček, když do místnosti vstupuje i Olivia.) dr. Bishop: Zdravím, agentko Dunhamová. Nechte mě hádat, jste cornflakové děvče, že ano?
(při zkoumání mrtvého těla v místě nehody) Walter: To, co to udělalo, mělo obrovské drápy jako medvěd nebo velká kočka. Tři drápy tvarované do V. Moc široké na některé z nich. Postavením je to bližší orlu, samozřejmě o mnoho větší. Peter: Hledáme velkého ptáka. Walter: Nebuď směšný. Spíše pterodaktyla.
(v bostonské nemocnici při zkoumání těla Thomase Averyho) dr. Bishop: Napadají mě dvě věci. Zaprvé, že tato choroba mohla být způsobena mutací, jež změnila tyto tuky, aby rozpoznaly a uzavřely všechny tělní otvory. Zkontrolovali jste řitní otvor a penis? Peter: Myslíš, že bychom mohli tuto otázku zodpovědět, i kdybych nebyl v místnosti? Olivia: Co byla ta druhá věc? dr. Bishop: Promiňte? Olivia: Říkal jste, že vás napadly dvě věci. Dr. Bishop: Ach, ano. Ta další byla… zákusek. Jemně posypaný skořicovým cukrem.
(dr. Bishop ve své laboratoři při probuzení Hickse) dr. Bishop: Tohle je protilátka. Sice vám nemůžu zaručit, že funguje, ale mám naměřené IQ… (mluví směrem k Hicksovi) Astrid: 196… dr. Bishop: Opravdu?
(Walter s Peterem v obchodě) Prodavačka: Můžu vám, pánové, s něčím pomoci? dr. Bishop: Oh, ano. Hledáme nějakou elektrickou pilu, nejlépe vícerychlostní se snadno nahraditelným ostřím. Prodavačka: Co budete řezat? Dřevo? dr. Bishop: Lidskou tkáň. Maso a kosti. Je tužší, než by se mohlo zdát.
(V Bishopově laboratoři, kdy je Olivia dána do nádrže.) dr. Bishop: Ou... Olivia: Co? dr. Bishop: Jen jsem dostal erekci. Oh, nebojte se. Nemá to co dělat s vaším momentálním "oblečením". Myslím, že jen potřebuji močit. Olivia: To je dobré vědět.
dr. Bishop: Škoda, že nemám laboratoř. Rád bych ho prozkoumal. Peter: Máš laboratoř, Waltere, tu na Hardvardu. dr. Bishop: To mám, že? (spiklenecky se usměje)
(v Bishopově laboratoři) Peter: Dobře, je napojen. Co bylo to druhé? Walter: Prosím? Peter: Říkal jsi, že tě napadly dvě věci. Co je ta druhá? Walter: Pořád bych si dal tu žvýkačku. Nebo mentolky. (Peter vytáhne balíček žvýkaček.) Walter: Díky, Petere.
(Olivia se snaží přijít na to, jak mohlo tělo dívky obsahovat takové množství radiace a zda-li existuje lék.) Walter: To je otázka. Tu bychom měli položit tomu, kdo ji léčil. Což nám dává další tři otázky. Ta druhá je, co se tu vlastně stalo. Peter: To jsou jen dvě otázky. Walter: No a třetí otázka! Mohl bych dostat trochu té cibulové polévky? Vypadá lahodně.