(Peter strhne Claire z kolejí dřív, než jí přejede vlak.) Claire: Co to děláš? Peter: To ty děláš? Claire: Jak to vypadalo? Chtěla jsem se nechat srazit jedoucím vlakem...
Claire:(do kamery) Teď je to jiné. Začínám pochybovat, jestli jsem ještě člověk. Protože nic necítím. Mám ještě duši? Budu žít navždy? Tyhle otázky prostě musí dokázat, že jsem ještě naživu. takže bych měla začít. Jsem Claire Bennet. Tohle je pokus číslo sedm. (Claire si stoupne na koleje proti jedoucímu vlaku.)
Nathan: Viděl jsem obyčejné lidi snažící se každý den o to, aby se stali hrdiny. Tito obyčejní lidé, jako jste vy, nebo já, jsou schopni dělat neobyčejné věci. Nemáte ani ponětí, jak neobyčejné.
Peter Petrelli: Odkud se to bere? Tohle hledání... Tahle potřeba vyřešit tajemství života, přestože ani na ty nejjednoduší otázky nikdy nenajdeme odpověď... Proč jsme tady? Co je to duše? Proč sníme? Možná by bylo lepší, kdybychom po odpovědích nepátrali. Nehnali se, nedychtili. To ale není v lidské povaze. Takové není lidské srdce. Proto tady nejsme...
Petr Petrelli: Zaplatíš za to, co jsi udělal Nathanovi. Za to, co jsi udělal v jeho jménu. Sylar: Co já udělal? (Nahodí ledové ruce.) Když jsem Nathana zabil, už se obrátil proti vlastnímu druhu. Petr Petrelli: Lháři. (Petr nahodí ohnivé ruce. Začne mela.)
Sylar: Bratr proti bratru. To je téměř biblické. Petr Petrelli: Můj bratr neumí procházet zdmi. Kdo jsi? (Sylar zjeví svou pravou podobu.) Sylar: Starý přítel.