Poslední dobou mě hrozně baví seriály ve španělštině. O tomhle jsem nic nevěděla a nic nečekala. Chytlo mě to ale hned od prvního dílu a nemohla jsem se odtrhnout. Jeden zvrat za druhým, nevíte, co je pravda a co ne, zajímavé postavy. Určitě to nesedne každému, mě ano a byla to prostě skvělá jízda.
Takový pokus o mix mexické telenovely s thrillerem a krimi. Alma se zaplete s mladíkem a už to jede, děj se zaplétá, přicházejí mrtvoly, každou chvíli vzplane nějaká ta vášeň a děj frčí. Jenže frčí taknějak na můj vkus pomalu. Tohle by se dalo sfouknout a vygradovat na polovinu dílů a pak bych u toho asi seděl napnutej jak struna a loupnul maraton na jeden zátah. Jenže tady se to motá pomalu. S každým zvratem autoři nejdřív nahodí hromadu flashbacků, nějaké to opakování děje, co divák už viděl, do toho nějakou tu představu někoho, jak to mohlo být a co se všechno mohlo stát a to všechno ještě bez nějakého varování nebo uvození, takže divák tápe. Tyhle věci pak ještě mezi sebou plynule přecházejí, občas se to povede, občas tak maximálně chaos. A pak přijde ten rádoby wow efekt toho zvratu, že je vlastně všechno trochu mebo úplně jinak. Zásadní zvraty divák stejně tuší předem, občas i několik dílů předem, takže místo napětí se dostaví jen otrávenost, kdyže už to konečně vybalej. No a takhle pořád dokola celých 18 dílů, přičemž poslední díly vedou na neuvěřitelně překombinovaný finále.
Herecky to odpovídá té telenovele. Pánové jsou patřičně nagelovaní a děvčata bez výjimky krásná, dokonalá, možná až moc. Tady bych ještě doplnil, že holky jsou vesměs podobné typy, což pochopím u matky a dcery, ale proč kamarádka a sekretářka vypadají při letmém pohledu stejně jako hlavní hrdinka a při soft postelových scénách už úplně stejně, tak to mi hlava moc nebrala.
Kvóty leseb apod. splněny byly, ale jinak je seriál na Netflix neobvykle odvážný, takže jedno z mála kladů by mohlo být, že mi nikdo nevnucuje dojem, že nejlepší píchačka je ve spoďárech.