(McKay se zotavuje po střelném zranění zadku.) McKay: Víš, člověk málokdy ocení prosté věci v životě jako sezení. Sheppard: Nezávidím ti to. Je to jako osina v zadku.
(McKay na ošetřovně) McKay: Tolik barev. Všichni ti krásní .. Weirová: O čem to mluví? Beckett: Dal jsem mu morfium na bolest. voják: Řekněte, kolik je tam vesničanů? Jak daleko je asi vesnice od brány? McKay: Neviděli jste tady chlápka někde? Vypadá jako vy, ale je rozcuchanej. Já jsem ho někde ztratil a dívku a andrtálce. Beckett: Možná jsem mu toho dal trošku moc, ale znemožňoval mi ošetření. voják: Proberte se McKayi, je to důležité. No tak. Jaký druh zbraní mají? Beckett: Bude to asi zbraň, co střílí šípy. McKay: Promiňte, proč tady ležím? Beckett: Máš zapíchnutý šíp v tvém gluteu maximu. McKay: Oh. To je patrně bolestivé. Gluteus maximus. Gluutus máximus. Proboha, to je můj zadek, že. Beckett: Jo.
(Sheppard po rozhovoru s Woolseym.) Sheppard: Jen se ptám, jak moc nepříjemností ti způsobím, když toho Woolseyho praštím. Weirová: A proč bys to chtěl udělat? Sheppard: Byl to jen takový impulz, který budu určitě zase pociťovat až ho uidím. Nebude muset ani nic říkat.
(Sheppard se chystá zničit generátory hyperprostoru wraithské lodi.) Sheppard: Bude to procházka velmi strašidelným parkem plným příšer, které mě chtějí zabít. Michael: Nerozumím. Sheppard: Nevadí. Operace Tohle špatně dopadne je zahájena.
(McKay a Ronon jsou uvězněni ve wraithských zámotcích.) McKay: Víš, že je to pohodlné. Teplé, žádná zátěž na páteř. Bude odtud velmi pěkný výhled na zánik lidstva. Ronon: Nekecej, dokud máš energii. McKay: Dobrá. Řekněme, že přijde kouzelná víla a splní nám jedno přání a my se dostaneme ven. Copak no? Budeme na lodi, pořád poletíme hyperprostorem, pravděpodobně v prázdnu, mezi galaxiemi, kde nejsou planety, natož brány. Copak? No? Odletíme domů na křídlech představivosti, Ronone? Ronon: Můžeš tady sedět a umřít, ale já se nevzdám. McKay: Jo, bezva. Já jo. Ronon: Klidně.
(Weirová zjišťuje stav Orionu.) Weirová: Rodney, jestli po nás Wraithi začnou střílet, chci střely z Orionu. Sheppard: K tomu budeme potřebovat hyperpohon. McKay: Potřebujeme štíty. To znamená, že je to na mně. Sheppard: Mám rád všechno. Dokážeme to? McKay: Nevstávejte. Štíty .. Áno. Jo. Skok na místo .. Možná. Vypuštění střel .. Patrně ne. Sheppard: Budeme skákat, když nemůžeme střílet? McKay: Víte, můžeme si o tom pěkně podebatovat, to určitě pomůže. Sheppard: Rodney, dělá k přípravě vše co je v nadlidských silách.
(Orion se připravuje na wraithský útok.) Weirová: Podplukovníku, jak to vypadá u vás? Sheppard: No, jsme také mimo dosah cenzorů, ale jestli jsme připraveni na boj to je jiná .. McKay: Zprovoznění této lodi za méně než měsíc je zázrak. Sheppard: Máme začít s blahořečením?
(McKay objímá a líbá na tvář halunaci Carterové.) Carterová: Uvědomujete si, co to vlastně děláte? McKay: Ale, no tak. Jste moje fantazie, tak si snad můžete sundat ten vršek. Carterová: Vašemu podvědomí je jasné, že bych to nikdy neudělala. McKay: Jste ta nejhorší halucinace. Carterová: To si nemyslíte. McKay: Ale ano, myslím.
(McKay se hádá s přeludem Carterové.) McKay: Pomůžete mi? Nebo ne? Carterová: Pomohu vám zůstat naživu co nejdéle. Ale s tím plánem vám nepomohu. McKay: Moje vlastní halucinace mi říká ne. Carterová: Podvědomě si uvědomujete, že to potřebujete rozmluvit. McKay: Ani halucinace už nejsou co bývaly.
(McKay si stěžuje na svou situaci.) McKay: Teď bych měl být na povrchu a zachraňovat toho pitomce, co tu uvízl a ne být sám ten pitomec, co tu uvízl. Než Zelenka něco vymyslí, tak tu umřu stářím.
(Dr. Lee vysvětluje postup zaslání zprávy ze Země na Atlantis pomocí Daedala.) Dr. Lee: Je to jako štěkot za soumraku. Za soumraku... 101 dalmatinů. To je film. Moje děti ho milují. No, tak tam jsou psi. A jeden pes zaštěká tady, druhý tady, a tak si pošlou vzkaz přes celý kraj. Pán prstenů! Pán prstenů. Víte, když zapálí všechny ty signální ohně v horách, to jste viděli...
(Sheppard se chystá do stáze.) Teyla: Je to bezpečné? McKay: Nabízel bych se dobrovolně kdyby nebylo? Ronon: Ne. Sheppard: Takže je to stejně bezpečné i pro mě. McKay: Co? Sheppard: Radši buďte venku, kdyby se to pokazilo. McKay: Nepokazí. Sheppard: Přesto kdyby. McKay: Žádné kdyby. Kolikrát vám to mám... Teyla: Rodney. Z vás dvou, kdyby se něco pokazilo, kdo by byl větší ztrátou? McKay: Nikdy jsem to nezkoumal. Ona má pravdu. Běžte vy.
(Po zjištění, že Antikové ve stázi spolu komunikují.) Sheppard: Zjistíme o čem je tu řeč? McKay: Samozřejmě, je to tu napsané. Proč ten chytrý musí stále odpovídat při práci na tolik otázek.
(McKay sděluje Weirové a Sheppardovi, co nalezl.) Weirová: Co je to? McKay: Tohle ukazuje pozici antické lodi jménem Aurora. Díky ZPM, co napájí město, jsme zapojili dosud nepoužívané systémy. Tenhle sledoval pozice antických lodí za války. Sheppard: Válečná loď? McKay: Ty jeho oči, jak se mu rozzářily. Pavlovův reflex.
(Tým odchází bránou ven.) maj. John Sheppard: Máme vám přinést něco extra? dr. Elizabeth Weirová: Ne díky. maj. John Sheppard: Nový kostýmek, příbory? dr. Elizabeth Weirová: Ne, jen sebe v celku, prosím.
(Dr. Zelenka a major Sheppard plavou Pudlle Jumperem pod hladinou za Rodnym.) Dr. Zelenka: Doprdele, je to na hovno, kdo mohl tušit, že se budem potápět tak hluboko! major Sheppard:(na Zelenku) Sice vás neslyším, ale asi vím co říkáte.
(ve virtuálním prostředí atlantské lodě Aurora) John Sheppard: To je ona. Rodney McKay: To je ten Wraith? John Sheppard: Ano. Rodney McKay: Páni, je to kost. Vážně opravdu kost. John Sheppard: Rodney, slintáš tady nad Wraithem. Rodney McKay: Já vím, někdy se hnusím sám sobě.
(Beckett a McKay hledají Elliu-wraithskou dívku.) McKay: Když chtěl Ronon stopovat Wraitha tady v lese, myslel jsem si nejdřív, že je to pěkná blbost. Beckett: Teď, když je to na nás, je to lepší? McKay: Ó ano. Teď jsem o tom naprosto přesvědčen.
(Rodney právě přenesl Johna na můstek Daidala z neovladatelné F-302.) dr. Weirová:(na Johna) Jste v pořádku? pplk. Sheppard: Jo, dvě ruce, deset prstů a... zbytek zkontroluju.
plk. Calldwell: Dobrá doktorko, ještě něco. Vraťte mi i loď, prosím.