I Need Romance
(Romaenseuga Pilyohae)
1. série
O 2. a 3. sérii už tu bylo napsáno, proto bych chtěla napsat něco o první. Dle mého názoru jde o nejslabší sérii ze všech. Nezapře se v ní dobrý a zajímavý nápad (náhled, jak to vypadá, když vztah vyhasíná), ale podle mě je příliš překonstruovaná, příliš citově zmatená. Chování hlavní hrdinky se v prvních pár dílech dalo chápat, ale když se po několikáté točila v tom samém citovém kolečku už to začínalo nudit. Konec mě osobně velmi zklamal. Byl tím, co jsem seriálu nejvíc nevěřila.
Co však musím ocenit jsou vtipné situace, které pravidelně nastávají po celý seriál.
Na první sérii jsem se dívala jako na poslední a měla jsem tudíž v celku vysoká očekávání, možná i proto ji hodnotím tak negativně. Přijde mi, že se v dalších sériích tvůrci poučili a většině těchto chyb se vyhnuli.
Druhé dvě série se asi navždy zapíší jako jedny z mých nejmilejších. (Jak už tu psala ainny jedná se o naprosto jiné příběhy.)
2. + 3. série
Sezóna třetí
Tak pro mě je Romance naprosto výjimečná záležitost. Co se týká vztahů se vším, co k nim patří, tak to bylo snad to nejotevřenější, co jsem zatím v korejských seriálech viděla. To bylo tak krásně dospělé, že jsem se musela sem tam štípnout, jestli se mi to jenom nezdá. Kolem pátého dílu jsem, pravda, měla docela krizi, protože mi Wan připadal spíš jako stalker, než zamilovaný kluk. Neuměla jsem si představit, co se tam ještě může v dalších jedenácti dílech dít a bála se nudy. Ale pochybnosti naštěstí trvaly jenom malou chvilku a já si pak tenhle netradiční seriál užívala plnými doušky. Ze začátku jsem byla zvědavá, jak to bude klapat Kim So-yeon a Sung-joonovi a musím říct, že byli skvělí. Prostě TO tam bylo. To, co So-yeon předváděla bylo neskutečné. Od naprosté pipky k chladné obchodnici a zase zpátky k zamilované holce, z které naivita stříká snad všemi póry... Já si budu muset pustit kousek IRIS, abych se ujistila, že to vážně byla jedna a ta samá osoba. No a Sung-joon, to je kapitola sama pro sebe. To, že umí hrát pouhým výrazem tváře, dokázal už v Gu Family Book a tady to potvrdil. Nemusel mluvit, stačilo se na něho jenom podívat. Když si k tomu přidáte tři další páry, spoustu krásných myšlenek a dialogů, tak nutně musíte mít pocit, že je ten seriál o prostě o vás.
-----
Sezóna druhá
Tři sezóny INR jedu pozpátku. Začala jsem překladem trojky a teď jsem zkoukla dvojku (série mají stejný motiv, ale úplně jiné příběhy). Nevím, která z těch dvou se mi líbila víc. A ono je to jedno. Dvojku jsme si pouštěly s kamarádkou v rámci bruntálského maratónu. A neměly jsme absolutně žádný problém dávat naráz klidně i tři a víc dílů. Žádná hluchá místa. Spousta romantiky a ještě víc humoru. Smály jsme se nahlas a byly chvíle, kdy už jsme se ani smát nemohly (devátý díl, opilá kamarádka a kuřata umírající v Peru jsou nezapomenutelné). Diváka, který zná korejskou tvorbu, překvapí jak dospělé a otevřené tyhle série jsou. Sledující má pocit, že by se k hrdinkám mohl klidně hned přidat, jak mu jejich hovory o partnerech a sexu přijdou důvěrně známé. Určitě by se tu dalo leccos vytknout, ale já už si nic takového nepamatuju. Každá vzpomínka na tenhle seriál mi vykouzlí na tváři úsměv a votomtoje.