Ice Fantasy

Ice Fantasy

Čínské seriály mě vždy lákaly svým celkový vizuálem, bohužel mě zároveň odrazovaly počtem epizod. Moc jsem si totiž nevěřil, že bych dokázal vydržet těch x-dílů a neztratit o příběh zájem. Dále pro mě bývala těžko skousnutelná tragika v příbězích, kdy všechny postavy skončily neslavně. Ice Fantasy ale vypadalo, že by mohlo z této šablony vybočit, dal jsem mu proto šanci. Když už jsem se ale dal do sledování něčeho obsáhlejšího, tak napíši i obsáhlejší recenzi.

Příběh:

Ice Fantasy bylo opravdu potěchou pro oko a upřímně mi bylo úplně jedno, že zde ve velké části zaúřadovalo počítačové zpracování. Bylo zde prostě na co koukat – na souboje, ale i oblečení a doplňky. Díky tomu jsem dokázal překlenout úplný začátek, který mě moc neoslovil. Nebyla to sice výslovná nuda, ale příběh se pro mě rozjel až když se Ka Suo vydává s ostatními hledat zlomky Šestilistého krystalu. Líbila se mi jednotlivá království, kterými procházeli, a moc jsem ze začátku nechápal, proč si u bohů tyto kmeny nezískaly větší respekt. Když se již od začátku ukazuje jejich síla a důležitost.

Každé ze tří božských království má nějakého toho kostlivce ve skříni. I když se Ledové království tváří kdovíjak není na výši, hodně to v něm skřípe. Bez své ledové clony toho moc nesvedli. To Království Ohně se na takové berličky nespoléhalo a šlo si tvrdě za svým. I přes mrtvoly. Třetí z božských království mě už od začátku dost točilo. Neutralita Sirén byla alibisticky otravná a moc jim to stejně nepomáhalo. Využíval je jak oheň, tak led a ony šťastné snad nikdy nebyly. Jejich povaha i osud tak opravdu odpovídal charakteristice mořských panen.

Jak se příběh postupně rozvíjí, navštěvují hlavní protagonisté rozličná území a jsou před ně kladeny nejrůznější překážky. Díky tomu, že tyto postavy mají určitý cíl, tempo příběhu neupadá a netočíme se nikterak v kruhu. Každému problému je věnován jistý čas, který je potřebný k jeho překonání, a pak se pokračuje zostra dál.

Postavy:

Ice Fantasy má 62 dílů, tomu také odpovídá počet postav, které do příběhu všemožně zasahují. Je tedy z čeho vybírat.

Ka Suo zvládal roli jedné z hlavních postav docela obstojně a když se dokázal vyhrabat ze svého útrpně odevzdaného postoje, tak jsem mu i fandil.

Ying Kong Shi mi přišel celkově hodně zajímavý a paradoxně mi přišel tím nejvíce ledovým princem, ke kterému si dokázal najít cestu právě jen Ka Suo. A právě o něj, jen a jen o něj Shimu šlo a dokázal pro něj překročit veškeré hranice.

Li Luo patřila mezi mé nejoblíbenější ženské postavy. Byla silná i křehká zároveň. Bojovala i chránila vše, na čem jí záleželo. A že to mezi všemi těmi bohy neměla vůbec jednoduché. SPOILER Proto mi vadilo, co se s její postavou stalo po její smrti. Nemám rád oživování mrtvých, a v tomto případě to Li Luo vůbec neprospělo. Byla taková neslaná nemastná.

Temperamentnější ženský charakter pak držela hlavně Yan Da, které jsem hodně fandil, protože prosadit se v kmenu Ohně nebyla žádná brnkačka.

To na druhou stranu Lang Shang mi byla ukradená. Dokonce mě někdy i dost otravovala. Neměla dost síly, aby pomohla, ale vždy byla ochotná se do něčeho namíchat a situaci zkomplikovat. Bohužel jsem ji ani nedokázal litovat.

I když vládci jednotlivých kmenů měli co nabídnout, mě nejvíce oslovil Ying Jiu. Pán Snů byl asi mojí nejoblíbenější mužskou postavou. Pálilo mu to a nenechal sebou nikterak zametat. Z kmenových náčelníků si mě kromě něj získal i Král z kmene léčitelů. Huang Tuo byl troubelínsky neohrabaný, ale měl své zásady a srdce na pravém místě.

Chao Ya, princezna ze země Duchů mě na vůbec nezajímala. Stejně tak i Liao Jian, král kmene Medvědů. Jejich příběh mě míjel, bylo tak škoda, že se do milostného trojúhelníku zapletl i Piang Feng, který mi sedl daleko více.

Kamera:

Ve většině scén to měla kamera vychytané. V příběhu jsme se obešli bez roztřesených záběrů, které opravdu nemusím, a většinou bylo vše nasnímané pěkně. Jen v některých případech mi přišla kamera až moc blízko herců a nutila mě trochu šilhat a odsednout si od monitoru. Z čeho mi ale šla hlava kolem, byly zásahy střihačů. Hlavně na začátku příběhu se díky střihačským nůžkám děly v příběhu takové divné skoky, že jsem se opětovně díval dozadu, jestli jsem nějaký moment v ději nepřehlédl.

Hudba:

Osobně na hudbu v příbězích kladu povětšinou velký důraz a myslím, že je asijským standardem mít v seriálech vychytaný soundtrack. A Ice Fantasy v tomto ohledu rozhodně nezklamalo. Jak instrumentální tak zpívané kousky stojí za poslech a dokáží navodit tu správnou atmosféru. Nejvíce rozporuplný byl pro mě opening, který mi svým tempem zprvu vůbec nesedl k celkovému vyznění příběhu. Tento pocit se ale postupně poddal a já si úvodní melodii nakonec i rád poslechl.

Celkové shrnutí:

Spokojenost. Seriál při své délce nenudil, dokázal zaujmout a vtáhnout do děje a to i v případě, že se zrovna na scéně nevyskytovali moji oblíbenci. Neměl jsem ani potřebu nic přetáčet. Příběh se netočil v kruhu, nepřešlapovalo se na jednom místě a dopadlo to, jak to dopadlo. Konec byl divácky hodně kritizovaný, ale mně se líbil. SPOILER Myslím, že zakončení odpovídalo myšlence celého Ice Fantasy, tj. jistého znovuzrození. Proto dost váhám nad sledováním pokračování, protože pro mě příběh prostě již skončil.

Malé P.S. pro co největší zážitek doporučuji sledovat Ice Fantasy v co možná nejlepším rozlišení.