Tenhle seriál byl mojí prvotinou z japonské a zároveň asijské tvorby a už si ani nevzpomínám, jak jsem se k němu dostala. Faktem je, že dodnes je mou srdcovou záležitostí.
Erika zde ztvárňuje postavu mladé dívky ve školním věku, u které je objevena nevyléčitelná nemoc, která jí s postupem času znemožňuje mít stejný život jako její vrstevníci. Aya je díky ní skutečná a její utrpení se vám vetře do všech koutů srdce. Prochází si celým procesem od uvědomění, že se vše skutečně děje, přes pochopení, že není cesty ven a přes smíření, že život se mění. Ukazuje, kolik je potřeba síly a víry, aby mohla bojovat o zbytek času, který jí zbývá.
Příběh se částečně soustředí i na její rodinu a sleduje její vývoj a snahu překonat bezmoc, kterou cítí. Snahu Aye dopřát vše, co za udělený čas může a chce stihnout. Sleduje snahu jejích sourozenců pochopit a rozumět tomu, co jejich rodinu zasáhlo.
Soundtrack je nepopsatelný. Myslím, že hlavně japonci dokáží do hudby zabudovat tolik emocí, že vás naprosto pohltí!
V tuhle chvíli i ve chvílích budoucích si budu myslet, že 100% je pro tenhle mistrovský kousek málo.