Aby se člověk vypořádal s něčím, co je pro něj nové, snaží si to pomocí myšlenkových map spojit s něčím, co už zná. V tomto případě mi můj mozek nabídl snímek "Inception" s Leonardem DiCapriem v hlavní roli, kde se nořili do snů...
V této kriminální fikci je využíváno zařízení, které dokáže zaznamenat na místě činu částice zachycující úmysly zločince, jakýsi otisk jeho stavu mysli. Prostřednictvím speciálního křesla, které je umístěné v budově zvláštního policejního oddělení, se pak do této myšlenkové studny ponoří mysl brilantního detektiva. Ten je schopen za podpory týmu kolegů, jenž ho sledují zvenku a zpracovávají všechna objevená data, najít vodítka k vrahovi a pomocí zásahového týmu vyřešit případ.
Brilantním detektivem, jakým je Sekaido, se však nemůže stát jen tak někdo. K tomu, aby se jím někdo stal, musí být splněny určité podmínky. Ty jsou zde základem celého děje.
Snímek je výborně hudebně doprovázen, obrazová animace je skvělá, ovšem chvílemi je náročné s viruálním světem a hlavní myšlenkou díla držet krok. V mém případě to komplikovala záplava japonských jmen. Jako když se had kousne do ocasu i zde je kruh uzavřen a vše nakonec dojde ke svému cíli a vy k pochopení.
Není to rozhodně přeslazená detektivka, kde by nikdo nepřišel k úhoně, slabším náturám to moc nedoporočuji. Zachyceny jsou zde i přátelské a pracovní vztahy, podrazy či manipulace s druhými. Celkově je děj dost nepředvídatelný, což bylo velmi přitažlivé.