Nezatížená korejskou předlohou, ale naopak natěšená na Nagaseho ve vážné roli, znamenalo, že sledování Omlouvám se, miluji tě nesnese odkladu. Přemýšlím, jak teď popsat svoje pocity a nevím. Seriál je neskutečně civilní a věrohodný. Ve finále tvůrci naservírovali místo srdceryvných scén dvě odhalení, která jsem nečekala. Posledních pár minut, v kterých jsem naopak čekala nápor emocí, se mi na duši usadil klid a mír. Jak to tvůrci u člověka, který bulí skoro při všem, dokázali, netuším, ale lepší finále si neumím představit. Obsazení bylo skvěle vybrané. Komediant Nagase ukázal svoji vážnější stránku, která byla neuvěřitelně přirozená, a která vás už jenom výrazem ve tváři donutí ho milovat. Jeho komické a ksichtící se já zůstalo doma a Ritsu je jednou z postav, na které nezapomenu. Ostatní herce jsem neznala, ale byli výborní. Všem jsem jejich charaktery věřila od začátku až do konce. Rinka byla roztomilá, Satoru mi chvilku seděl a chvilku jsem ho nesnášela. Matka mi lezla na nervy celou dobu a ze své cesty neuhnula ani o píď a její finále bylo na jedničku. A Wakana! Ikewaki Chizuru byla neskutečná. Její radostný úsměv a mňoukající pes dokázali zaplašit všechen smutek. Myslím, že tenhle seriál by se mohl líbit i těm, kteří japonskou tvorbu nesledují. Je prostý patosu a prostě "jenom" vypráví lehce uvěřitelný příběh. Jeho největší devizou je jednoduchost. Žádné zbytečné kličky, jenom přímý tah na bránu. Podívejte se.