Úvodem musím konstatovat, že ani Asimov by se za autorství nestyděl. Místy poeticky (nemusíte se vyděsit) laděná Sci-Fi, která se částečně odehrává v Bajkonuru, jeho okolí a na ISS, obsahující drsné kriminální prvky a mystický přesah, vytváří dokonalý žánrový mix.
Neheroičtí protagonisté poškození životem jsou věrohodní, stejně, jako prostředí, ve kterém se pohybují. Reálie nekonečné nehostinné stepi, rozpadající se postsovětský prostor se všemi jeho neevropskými pravidly hry, částečně zamořená testovací území nukleárních zbraní, záběry země z oběžné dráhy, věrohodně mizerná EN některých kazašských protagonistů (natolik mizerná, že jsem to poznal i já) prokládaná ruštinou, skvělá režie, kamera a dokonalé výkony neznámých herců, neustálá gradace, závěr, poskytující prostor pro možná alternativní vysvětlení a možné pokračování nad rámec uzavřené miniserie... Divák také ocení, že podle všeho netrpěli tvůrci rozpočtovými omezeními.
Pro dnešního diváka/nečtenáře s vymytým mozkem tak vznikl relativně složitý a ne zcela konzumovatelný (ne stoprocentně pochopitelný/vysvětlitelný) kousek. Postupně se odvíjející/odhalující zápletka dává prostor divákově imaginaci. Až do series finále si každý díl budete myslet, že víte jak se bude děj vyvíjet a opakovaně se budete mýlit. To vše bohužel odsuzuje tento skvost k neúspěchu (stejně jako vše, co je pro mainstream nestravitelné).
Miniserie je jednoznačně určena pro milovníky old school hard Sci-fi, po dlouhé době vzniklo něco, co se výrazně vymyká běžné netflixácké produkci pro masy. Pokud jste moje krevní skupina, tak neodtrhnete oči od obrazovky. Udělejte si čas na pětihodinový maraton a sledujte. Nebudete litovat.