Inspiring Generation

Do Šanghaje proti proudu času

První díly, které se odehrávaly v Shin Eui Joo byly luxusní a doslova mě atmosféra třicátých let vtáhla. Když se děj přesunul do Šanghaje, tak to začalo vrzat. Vizuálně. Na do očí bijící kulisy, jsem si prostě celou dobu nezvykla. Naštěstí tu byla celá plejáda herců a většina z nich hrála skvěle. Jejich charaktery byly dokonale vykreslené a oni mě bavili. Vyzdvihnout musím především Choi Il-hwu, který se v roli hlavního záporáka Seol Doo-sunga vyřádil. Byl tak odporný, že jsem měla tendenci uhýbat pohledem. Hyun-joong toho kromě bojů moc hrát nemusel, protože měl téměř celou dobu jeden nasupený výraz. Přesto to byl právě on, který mě v jedné scéně rozbrečel. Chlad Song Jae-rima studil víc než led a roztál snad až s jeho závěrečným mrknutím. Mohla bych pokračovat dál, ale nebudu. To se nedá popsat, to se musí vidět. :^)