Do temnoty

Maggie: Slyšíš to, debile? Telefon mám vybitej. Dokonce i ten telefon je tuhej.
Wilkes: Vždyť jsem tě zabil.
Maggie: Peklo je prázdný a všichni ďáblové pobíhají tady.

Wilkes: (Ukáže umírajícímu Alanovi jeho odraz na tácu.) Takhle vypadá smrt, chlapečku. Snad ti to za toho panáka stálo.

Wilkes: Neboj se. Jen si vezmu to tělo a pustím tě domů. (Po chvíli ticha se rozesměje.) Promiň. Omlouvám se, myslel jsem, že to zvládnu říct s vážným výrazem.

Wilkes: Nechápu tě, ale přijdeš mi jako úplně první člověk, který chápe mě.

Dorothy: Čím dřív toho kripla hodíme do spalovny, tím rychleji to máme z krku. Vezmeme prachy z tvýho fondu, koupíme letenky na Jamajku a po zbytek našeho života se budem upíjet mojitem a dáme trojku na pláži.
Jack: Tak fajn, zaveď nás do ústavu.
Dorothy: Super. (na Alana) Vymaž si historii a hoď ho do vozíku. (na Jacka) A ty to tu ukliď.
Alan: Víš, že v tý trojce nebude ani jeden z nás, že?
Jack: Je mi to jasný.

Jack: Maggie, ta mu pomáhá.
Alan: Myslíš tu bloncku?
Jack: Jo, byla oblečená jako Elza z Ledového království.
Dorothy: Jako Marie Antoinetta, ty kreténe. Slyšels někde o něčem, co není filmová postava?
Jack: Pardon, profesorko. Nemám diplom z dějin Občanské války.

Maggie: Kdes přišel na svý hobby?
Wilkes: Vyber džob, kterej miluješ, a nikdy se nebudeš muset dřít.
Maggie: To bych chtěla. Život všem většinou určí cestu. Stane se toho tolik, přitom tak málo se mělo stát. Jenže život nese následky. Hodíš sklenkou, rozbije se. Řízneš někoho, vykrvácí. Někoho zabiješ a on zmizí. Vždycky mě učili, že se mám následků bát. To, jak se rozhodnu, každá vteřina mého života je založena na cizích potřebách. Připomíná to svěrací kazajku. A pak seš tu ty. Tvrdíš, že následky utvrzují moc.
Wilkes: Můžeš si dělat, co chceš. Nemusí to nic znamenat.
Maggie: Bylo těžký poprvé někoho zabít?
Wilkes: Maggie... Nic není těžké.

Wilkes: Víš, proč miluju Halloween, Maggie?
Maggie: Máš rád sladký?
Wilkes: Kvůli lidem. Celej život se skrývají za maskou. Předstírají, že život má smysl. Ale když někoho zabiješ, rychle si to rozmyslí. Během Halloweenu si všichni můžou uvědomit, že jim život definuje smrt.

Maggie: Kolik dostaneš za toho v pytli?
Wilkes: Víc než kdokoliv na světě.
Maggie: Mně ses líbil, a to jsem netušila, že jsi boháč.

Maggie: (Mluví sama se sebou o Wilkesovi.) Maggie, co to děláš? Není to šílený? Není. Takový nepotkáš každý den. Je chytrej, silnej a zaměstnanej. Zvládne to. Načasování špatný, ale vyhovuje.

Wilkes: Právě jsem před tebou zabil dva lidi.
Maggie: Neke, kdo bude další?
Wilkes: Pobíráš, co ti vůbec říkám? Zabíjím lidi.
Maggie: Ale mě jsi nezabil.

Wilkes: Na co máš zbraň?
Maggie: A proč ne? Co kdybych šla do kina nebo do Centra plánovaného rodičovství a nějaký kretén dostal chuť střílet? Nikomu by se nic nestalo, kdyby každý měl zbraň.

Alan: Zbavíme se ho. Žádný tělo, žádný důkazy. Použijeme bělidlo. Vytrhneme mu zuby. Sedřeme mu otisky. Rozmašírujeme ksicht. Rozpustíme ho. Vysajem mu krev a tělesný tekutiny. Smícháme to s bělidlem. Poleptáme ho zevnitř. Rozkouskujem ho tak, aby ho nikdo nepoznal, kdyby ho našli. Změkčíme kosti. Každou dáme do jiného sáčku a naplníme je hydroxidem, svážem je a pohřbíme každou část nejdál, jak jen to jde. (Jack a Dorothy na něj zírají.)
Dorothy: A proto seš panic.
Alan: Tak fajn. To nikdo nesleduje Breaking Bad?

Maggie: Seš klidnej na někoho, kdo přišel o důkazy usvědčující ho z vraždy.
Wilkes: Ano, nezapomeň mi to zopakovat.

Alan: (Ukáže na bezdomovcův nákupní košík.) Tohle by se nám hodilo.
Dorothy: Chceš obrat bezďáka? A nechceš rovnou zastřelit štěně?

Alan: (o mrtvole) Nikdy jsem nebyl tak blízko celebrity.
Jack: Lidi, položte to.
Alan: Nebudeme to pokládat. Vážně? Víte, kdo to je? My jsme jeho spasitelé.
Dorothy: Dáme pauzu.
Jack: A víte co? Nezachráníme ho, protože je tuhej.
Alan: Jak myslíš.
Dorothy: Musíme zmizet z ulice. Proč si nemohl vybrat menší oběť, třeba Elijahe Wooda.

Maggie: Věřil bys tomu? Jsi vrah, oni jsou zloději a mě střelí.

Wilkes: Řekl bys o sobě, že jsi příčetný? Všechno, co děláš kromě jezení, spánku, sraní, šukání a zabíjení je symptom šílenství. V lidské evoluci byla chvíle, kdy došlo k něčemu, narušená nervová dráha a my jsme si začali uvědomovat sami sebe. A tehdy jsme se stali šílenými. Jsme koule masa a kostí na ledové planetě, kroužíme temným a náhodným vesmírem, stvořeni pouze k přežívání, ale pak se něco stalo s naší DNA, když jsme si řekli: Hej, počkej, počkej, co když na mně záleží? Co když je to celé o mně? Koukali jste někdy na ty pořady s Davidem Attenboroughem? Jsou úžasné, že? Plné smrti. A stejně to nějakým způsobem dává smysl. A pak se snažíte koukat na zprávy a je to bláznivé. Vůbec to nedává smysl. A na tu další otázku vám také odpovím. Ví blázen o tom, že je blázen? Ano, říká se tomu svědomí. Jiminy Cricket, to je jen část našich mozků křičíčí na trhlinu v psychice, způsobená propastí mezi tím, co jsme a co předstíráme, že jsme. Myslíš, že svět potřebuje tvé čmáranice, umělče? V přírodě není umění. Je tu vražda.

Jack: Ježíši Kriste, člověče! Nemůžeš jen tak zabíjet lidi!
Wilkes: Jistěže můžeš.

Jack: (Poté, co zjistí, že je to skutečná mrtvola.) Toho chlapa jsi zabil?
Wilkes: Před minutou ještě mrtvý nebyl. Pokud je mrtvý teď, tak jsi ho v podstatě zabil ty.

(Zabalené tělo se začne hýbat a chrčet.)
Wilkes: Jo, on... Tohle občas dělá.
Jack: Počkat, počkat. To se to i hýbe? To je bezvadný!
Wilkes: Kopni do toho a přestane to. (Jack do toho jemně kopne.) Určitě to zvládneš i líp.
Jack: Vážně? Dobře. (Skočí mu na hlavu a zlomí mu vaz. Tělo sebou párkrát cukne a přestane.) Spravil jsem to?
Wilkes: Nevím. Spravil?

Wilkes: Chceš říct tajemství? Lidé myslí, že zabít je těžké. Také předpokládají, že dalším nezbytným krokem je zamaskovat stopy, ale to není pravda. To nemůžeš udělat, ne spolehlivě. Musíš si vymyslet alternativní příběh, jak ten dotyčný umřel. Musí mít vlastní příběhovou linku, vlastní důkazy, vlastního pachatele. Je to náročné, ale pokud to uděláš správně, funguje to. Dokážeme cokoliv, dokud nedáme lidem čas na rozhodnutí, že je to něco jiného, než jim říkáme. A právě proto je to speciální.

Maggie: (ohledně zabaleného těla) Jak dlouho vám trvalo to vycpat?
Wilkes: To není vycpané, spíše zabalené, jako párečky v těstíčku.
Maggie: Je těžší je dobře zabalit, než to vypadá.
Wilkes: Každým pokusem je to jednodušší. Každý Halloween to tak dělám. Musíš být mnohem víc opatrnější při likvidaci mrtvoly v normální večer.
Maggie: (zasměje se) Jasně.

Nick: Není možné, abyste sehnal taxík, když máte tuhle věc. (Poukazuje na tělo zabalené ve folii.)
Alan: Má pravdu, to je dobrý postřeh, Nicku. Děkuji, že jsi konečně něčím přispěl. Nikdo vás nepustí na zadní sedačku s touhle věcí. Uděláte nepořádek. Pojďte s námi na jeden drink. Jeden drink a budete moct odejít, co nevidět budete v ulicích zabíjet své oběti.