Claire: Takže co je mezi tebou a tou šťabajznou? Danny: Colleen? Co s ní? Claire: Víš, o čem mluvím. Páni. Až tak dobrý? Danny: Gentleman nikdy nemluví o takovýchto věcech. Claire: Nemusíš říkat nic. Máš to vepsané ve tváři. „Danny Rand někoho má.“
Claire: Nechalas mě si myslet, že dělám něco, abych je zastavila. Colleen: To jsi dělala. Uvnitř Ruky existují různé skupiny. Já patřím k těm, co se snaží lidem pomáhat. Claire: A to jste teda nepřemýšleli nad jiným jménem pro váš spolek? Jako třeba Ucho? Nebo Paže?
Claire: Proč jsi tak dlouho čekal, než ses mohl vrátit? Danny: Cesta byla zavřená. Musel jsem čekat, než se znovu otevře. Colleen: Říkal jsi, že si potřebuješ o něčem promluvit. Danny: Jo. Jen, nevím, kde začít. (Podívá se na Claire.) Claire: Ráda bych tu zůstala a poslechla si toho víc, ale budu muset odejít.
Claire: A když jste se zrovna dostali ven, tak jste nečinně postávali a meditovali? Danny: Ne tak úplně. Učili jsme se bojová umění. Claire: To muselo být těžké, když jsi byl tak mladý. Danny: Nic jsem s tím nenadělal. Claire: A i po tom všem, čím sis musel projít po tom pádu... Pro mě by to bylo dost těžké. Danny: Soustředil jsem se na trénink. Zřekl jsem se všeho, co mě rozptylovalo. Všechny své potřeby jako shovívavé činnosti či milostné pletky. Colleen: Počkej, ty jsi složil slib cudnosti? Danny: Ano, samozřejmě.
Claire: Když jsi byl v tom klášteře, mohl sis dát hambáč, nebo jste se museli cpát jen zeleninou. Danny: Když jsme žili v chrámě, jedli jsme pouze zeleninu, ale někdy jsme se s kamarádem Davosem dostali ven a dali jsme si nějakého osla. Claire: Osla? Colleen: Osli chutnají poměrně dobře. Má babička by mohla vysmažit duši z osla na zelenině. Claire: Beru tě za slovo.
Claire:(Mluví sama k sobě.) Hej, Claire. Jaký byl váš výlet do Číny? To víš, spáchali jsme žhářství, a pak jsme byli zabiti zlým ninja kultem. Bylo to skvělé. Co děláš tenhle víkend?