Já a robot

Dorian: Děkuju za to, co jsi tam udělal. Zachránil jsi mě.
John: Žádnej problém. Navíc... nikdo si nebude vyskakovat na můj ohřívač kafe.

(Dorian má díru v hlavě po kulce a nemůže chodit. John vytáhl vatovou tyčku z odpadkové koše.)
John: Dobře, pojďme tě zpravit. Co mám dělat?
Dorian: Měl by jsi vidět fialový vodič. Přestřihni ho.
John: Dobře. (Přibližuje se s tyčkou k jeho hlavě.)
Dorian: Hele, je to čistý?
John: Jo.
Dorian: Jsi si jistý?
John: Naprosto. (Strčí mu to do hlavy. Dorian se s bolestným výkřikem odvrátí.)
Dorian: Řekl jsem fialový!
John: Byl fialový.
Dorian: Ne, to byl levandulový.
John: Levandulový? Je tam snad padesát odstínů fialové!
Dorian: Říkám ti, že tenhle byl levandulový!

John: Co se děje?
Dorian: Kulka mi poškodila rozvody dynamického napětí.
John: Nemohl bys to říct trochu míň komplikovaně?

(John a Dorian stoupají po schodech do 25. patra.)
Dorian: Víš, že každý člověk zakopne průměrně asi po každých 2 222 schodech?
John: (ironicky) To je fakt zajímavý.

Richard: Hej, ksichte, dones mi vodu.

(Pachatelé jsou ve 25. patře a vyřadili výtah. John se vydává po schodech.)
Dorian: Jaký je plán?
John: Nemám tušení. Ale máme 25 pater na to, abychom ho vymysleli.

Dorian: Víš, co mám na tobě nejradši? Tvoji přesnost.
John: O čem to mluvíš?
Dorian: Máš zpoždění. A v autě je cítit olivový olej.
John: (Podá Dorianovi dva drátky, které začínají v jeho kávě.) Podrž tohle a tohle.
Dorian: Co to dělám?
John: Zahříváš mi kafe. (Dorian drátky pustí.) Hej! Mám ho rád horký.
Dorian: Nejlepší je mezi 58,3 a 79,4 stupni. Většina lidí dává přednost 79,4 stupňům. (Strčí svůj prst do kelímku, aby zmeřil teplotu kávy.) Ty ho máš rád při 73,8 stupních, a právě tolik teď má.
John: Víš, jak mám rád kafe?
Dorian: Ano, já na rozdíl od tebe věnuju pozornost detailům, jako kolik je hodin nebo v kolik hodin mám vyzvednout parťáka cestou do práce.
John: Já věnuju pozornost detailům. Jako třeba tomu, že jsi mi strčil prst do kafe!
Dorian: Jestli chceš, strčím ho i někam jinam.
John: Tak moment. Vrať se zpátky.
Dorian: A kam?
John: Do dob, kdy jsem neměl parťáka a mohl jsem jezdit do práce v klidu.
Dorian: Vím, že jsi poslechl mou radu a použil na svou nohu olivový olej, Johne, a ono to funguje. Jsi jen moc tvrdohlavý, abys mi poděkoval, ale nemáš zač.
John: Jedl jsem salát. Řecký salát.
Dorian: V deset ráno?
John: Ježíš, ty jsi ale detektiv.