Jam je sbírka surrealistických skečů založených na černém humoru, která posouvá hranice vkusu, slušnosti a televizního vysílání vůbec. Častými tématy jsou smrt, šílenství, rodičovská láska a lékařské povolání. Při filmování byly použity nezvyklé techniky, které spolu s ambientní hudbou vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Nesedne to úplně každému, ale pro mě je to srdcová záležitost.
Televizní seriál vznikl na motivy experimentální rozhlasové show Blue Jam, kterou vysílala stanice BBC Radio1 v letech 1997-99. A slova jedné z postav tohoto pořadu si musím vypůjčit, abych mohla přiblížit svůj dojem: "Je to ta nejsmutnější, nejzábavnější, nejtragičtější a nejpovzbudivější věc, jakou jsem kdy viděla. Nevím, jestli mám brečet, smát se, zvracet nebo každého objímat."
Mám strašně ráda nekorektní černý britský humor, miluju Monty Pythony, ale tohle je něco, co mě na míle minulo. Když jsem četla názvy jednotlivých scének, přišlo mi to opravdu vtipné a těšila jsem se, samotné sledování už bohužel mé očekávání nenaplnilo. Nejde ani tak o nápady nebo o míru toho, co už je za hranicí dobrého vkusu, s tím nemám nejmenší problém. Jde o ten způsob experimentálního zpracování, který mi ani v nejmenším nesedí a navíc já zkrátka potřebuji nějaké výborné komiky, kteří by humoru dali potřebnou šťávu, ten polodokumentární styl mi nevyhovuje. A v důsledku toho všeho mi to nepřišlo ani trochu vtipné. To však neznamená, že by si to někdo nemohl naopak oblíbit, smysl pro humor je něco tak specifického, že si každý může najít ten svůj na kterém ulítává a třeba právě Jam svou kontroverzností patří k těm, které si silně zamilujete nebo ho striktně zavrhnete, nic mezi tím.