Není v životě strany závažnějšího okamžiku, než je ten, v němž má ze svých řad zvolit toho nejlepšího muže pro nejdůležitější funkci ve státě. A není pro partajního předsedu těžší chvíle, než je ta, v níž musí rozhodnout, koho z možných kandidátů podpoří. James si pochopitelně plně uvědomuje tíhu zodpovědnosti, která leží na jeho bedrech. Má dát svou podporu dosavadnímu ministru financí Ericovi, nebo má spíš podporovat kandidaturu stávajícího ministra zahraničí Duncana? Těžké rozhodování! Vždyť oba jsou to muži na svých místech, skvělí politici a každý z nich by jistě byl vynikajícím premiérem! Jenomže oba jsou zároveň lídry vnitrostranických frakcí a zvolení jednoho či druhého by nepochybně dříve či později znamenalo rozkol a rozštěpení strany... Nebylo by snad moudřejší najít nějakého dalšího, kompromisního kandidáta, na jehož jméně by se - ať už z jakýchkoliv důvodů - dokázali shodnout všichni? Jenomže kde takového muže vzít?
(Sir Humphrey má být jmenován stálým tajemníkem kabinetu a rozhodne se oznámit Hackerovi, že odchází z ministerstva.) Sir Humphrey Appleby: Tady můj život končí. James Hacker: Cože? Sir Humphrey Appleby: Přišel čas, kdy člověk musí přijmout, co mu osud uchystal, kdy musí odejít. James Hacker: Probůh, ne! Sir Humphrey Appleby: Na pastviny snad zelenější. Abych začal konečně sloužit onomu pánu, kterýž jest vyšší než každý z nás. James Hacker: Humphrey, to je mi líto. Sir Humphrey Appleby: Díky, pane ministře. James Hacker: Lady Applebyová to ví? Sir Humphrey Appleby: No, zřejmě to delší dobu očekávala. James Hacker: Kdy vám to řekli? Sir Humphrey Appleby: Dnes odpoledne. James Hacker: Kolik času zbývá? Sir Humphrey Appleby: Ó, jenom pár týdnů. James Hacker: Proboha! Sir Humphrey Appleby: No, aspoň své věci mohu uspořádat. James Hacker: Ach bože, Humphrey, vy jste tak strašlivě statečný. Sir Humphrey Appleby: Samozřejmě trochu strach mám, člověk se vždy poněkud děsí neznámého, ale mám pevnou víru, nějak to překonám. (Hacker se rozpláče.)
(Hacker musí vyhovět evropské stanově, se kterou nesouhlasí.) James Hacker: No jo. Tak budeme muset zatnout zuby a kousnout do kyselého jablka. Bernard Woolley: Do kyselého jablka nemůžete kousnout, když máte zaťaté zuby. Nedá se to strčit do pusy.