Jistě, pane ministře

(Hacker se zabydluje v nové kanceláři a má potíže se svou židlí.)
Bernard Wooley: Můžeme Vám ji vyměnit pane. Můžeme změnit cokoliv chcete. Nábytek, dekorace, chod kanceláře,... Vaše přání je nám rozkazem.
James Hacker: Pak bych rád novou židli. Otočné nesnáším.
Bernard Wooley: Prý existují dva druhy židlí, k nímž se hodí dva druhy ministrů. Ta jedna se prý okamžitě složí a ta druhá se točí pořád dokolečka.

(Sir Humphrey má být jmenován stálým tajemníkem kabinetu a rozhodne se oznámit Hackerovi, že odchází z ministerstva.)
Sir Humphrey Appleby: Tady můj život končí.
James Hacker: Cože?
Sir Humphrey Appleby: Přišel čas, kdy člověk musí přijmout, co mu osud uchystal, kdy musí odejít.
James Hacker: Probůh, ne!
Sir Humphrey Appleby: Na pastviny snad zelenější. Abych začal konečně sloužit onomu pánu, kterýž jest vyšší než každý z nás.
James Hacker: Humphrey, to je mi líto.
Sir Humphrey Appleby: Díky, pane ministře.
James Hacker: Lady Applebyová to ví?
Sir Humphrey Appleby: No, zřejmě to delší dobu očekávala.
James Hacker: Kdy vám to řekli?
Sir Humphrey Appleby: Dnes odpoledne.
James Hacker: Kolik času zbývá?
Sir Humphrey Appleby: Ó, jenom pár týdnů.
James Hacker: Proboha!
Sir Humphrey Appleby: No, aspoň své věci mohu uspořádat.
James Hacker: Ach bože, Humphrey, vy jste tak strašlivě statečný.
Sir Humphrey Appleby: Samozřejmě trochu strach mám, člověk se vždy poněkud děsí neznámého, ale mám pevnou víru, nějak to překonám.
(Hacker se rozpláče.)

James Hacker: Znal jste někdy státního úředníka, který by rezignoval kvůli principu?
Sir Humphrey Appleby: Ovšem, že nikoliv. Vy ale máte otřesné nápady.

(Sir Humphrey vysvětluje Hackerovi, jakým způsobem a komu se prodávají zbraně do zahraničí, aby nepadly do nepovolaných rukou.)
Sir Humphrey Appleby: Obchodník vydá potvrzení o konečném uživateli. Což je záruka, pro vládu Jejího Veličenstva, že ten koncový zákazník je schváleným uživatelem.
James Hacker: A je to skutečně záruka? Překvapilo by vás, kdyby například se britská letadlová loď objevila ve Středoafrické republice?
Sir Humphrey Appleby: Mě osobně by to velice překvapilo, protože je to ve vnitrozemí.

(Hacker musí vyhovět evropské stanově, se kterou nesouhlasí.)
James Hacker: No jo. Tak budeme muset zatnout zuby a kousnout do kyselého jablka.
Bernard Woolley: Do kyselého jablka nemůžete kousnout, když máte zaťaté zuby. Nedá se to strčit do pusy.

(Hacker naplánoval nový projekt na základě doporučení jednoho z pracovníků ministerstva.)
Sir Humphrey Appleby: Pane, kde jste sebral nápad na tak nebezpečný nesmysl?
James Hacker: Od někoho na ministerstvu.
Sir Humphrey Appleby: Víte dobře, jak jsem vás varoval, jak je nebezpečné mluvit s lidmi na ministerstvu. Já vás žádám, abyste nevstupoval na minové pole místních samospráv. Je to politický hřbitov!
Bernard Woolley: Promiňte mi, sire Humphrey, ale je nemožné zakládat hřbitov na minovém poli. Ti nebožtíci by mohli... (Naznačuje výbuch.)

James Hacker: Nebudu kárat Darbyshire, když tam něco dělají. To bych vypadal jako idiot.
Sir Humphrey Appleby: Je mi líto, ale to je váš úkol.

James Hacker: (čte) Tento spis obsahuje úplnou dokumentaci s výjimkou množství tajných dokumentů jež tvoří součást dosud aktivních spisů, a kromě korespondence ztracené při povodní roku... (zaraženě se podívá na Humphreyho) V tom roce byla nějaká obzvláště špatná zima?
Ssir Humphrey Appleby: Ne, báječná zima. Mnoho diskreditujících spisů zmizelo.

Bernard Wooley: (do telefonu) Grahame? Bernard. Měl byste říct siru Humphreymu, že ministr vyšel na obhlídku. Ano. Jo, bez povolení. Ale ovšem, že jsem ho varoval. Já vím. Tak mu to radši jděte nahlásit. (Bernard položí sluchátko a počítá. Když napočítá deset, sir Humphrey vletí do kanceláře).
Sir Humphrey Appleby: Co to znamená?
Bernard Wooley: Ministr právě opustil kancelář, to je všechno.
Sir Humphrey Appleby: Všechno? Volně pobíhá po budově? Měl jste mě varovat.
Bernard Wooley: Ale já jsem mu to rozmlouval, jenže on je ministr. A ze zákona neexistuje možnost, abych mu mohl překazit rozmluvu s podřízenými.
Sir Humphrey Appleby: S kýmpak rozmlouvá?
Bernard Wooley: Možná jenom tak těká.
Sir Humphrey Appleby: Když má minist náladu těkat, má krmit kachny ve Svatojakubském parku.

James Hacker: Zdálo se, že doktor Cartwright se mi pokoušel něco sdělit. Nejspíš k němu zajdu.
Bernard Wooley: Ne, ne, ne, to bych nedělal, pane.
James Hacker: Proč ne?
Bernard Wooley: Když se ministři chtějí něco dozvědět, tak se jim to bez pochyby donese. A když informace vyhledávají, mohou... to by je mohli....
James Hacker: Najít?
Bernard Wooley: Ano. Sir Humphrey nemá rád takové ministry, kteří se jen tak volně pohybují po úřadě a obcházejí poddané.

Bernard Wooley: (do telefonu) Nazdar, tady Bernard. Pan ministr se ptá, jestli by Sir Humphrey měl volnou chvíli na schůzku během příštích pár dnů.
James Hacker: Ihned!
Bernard Wooley: (do telefonu) Nejlépe ovšem v průběhu dnešního dne, kdyby to šlo.
James Hacker: Ne, teď hned!
Bernard Wolley: (do telefonu) Či přesněji v průběhu příštích šedesáti sekund.

James Hacker: Už větřím, kde je zakopaný pes.
Bernard Wooley: Mám sehnat veterinárního zřízence?

James Hacker: Bernarde, jak Humphrey věděl, že jsem u Cartwrighta?
Bernard Woolley: Kroky Boží jsou nevyzpytatelné.
James Hacker: Rád bych si s vámi jednu věc ujasnil. Humphrey není žádný Bůh.
Bernard Woolley: Mám mu to říct já či vy?

James Hacker: Já znám ty tři články úřednické víry. "Konat rychle trvá déle, konat levněji se prodraží a konat v tajnosti je demokratičtější."

James Hacker: Neuráží vás to?
Sarah Harrisonová: Ani ne. Je to komické. Mě totiž většina státní správy připadá dost komická. No však ji řídí muži.

Annie Hackerová: Opravdu jsi ochotný udělat něco jenom čistě z principu?
James Hacker: Ano.
Annie Hackerová: Ach, Jime.
James Hacker: Na princip se nejlépe loví hlasy.

sir Humphrey Appleby: Jak pokračuje kampaň za svobodu informací?
sir Arnold: Pardon, o tom nelze mluvit.

sir Humphrey Appleby: Vznesl jste otázky, o nichž jsem doufal, že je nikdo nepoloží.
James Hacker: Opozice má klást nepříjemné otázky.
sir Humphrey Appleby: A vláda se brání na ně odpovídat?
James Hacker: Vy jste ovšem na moje odpověděl.
sir Humphrey Appleby: Jsem rád, že si to myslíte.

Jamec Hacker: Co bulvár? Jak mám proniknout do masového deníku? Co fotografie?
Bill Pritchard: Víte, noviny dávají přednost fotografiím hezkých dívek.
James Hacker: Možná vám uniklo, že tomuto kritériu moc nevyhovuji.

Sir Humphrey Appleby: Musíme si ujasnit svá stanoviska.
James Hacker: Dobře. Jaká jsou fakta?
Sir Humphrey Appleby: Já mluvím o stanovisku. Na faktech nezáleží.

Sir Humphrey Appleby: Každý kontrakt v Kumránu je získán korupcí. Všichni to vědí.
Bernard Woolley: Musíme to říci ministrovi, když o tom všichni vědí.
Sir Humphrey Appleby: Všichni kromě něj.