Každý chvilku tahá pilku a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... abychom uvedli jen nejznámější z těch rčení o tom, že na každého jednou dojde. Bylo by ovšem možné, aby se tato lidová moudrost dala aplikovat i na osobu tak výjimečnou, zkušenou, světaznalou a nepostradatelnou, jakou je stálý tajemník vlády Sir Humphrey? Na šedou eminenci, která v zákulisí tahá za všechny provázky a bez jejíhož souhlasu nepadne žádné důležité vládní rozhodnutí? James Hacker se zřejmě domnívá, že ano...
James Hacker: Proč jste pustil sira Humphreyho dovnitř, když jsem to výslovně zakázal? Bernard Woolley: Nedal se zastavit. James Hacker: Proč ne? Bernard Woolley: Je větší než já. James Hacker: Přerušte přístup z úřadu vlády. Bernard Woolley: Jak? James Hacker: Zamkněte spojovací dveře. Bernard Woolley: On má klíč. James Hacker: Tak mu klíč odeberte. Bernard Woolley: Ale jak to mám provést? James Hacker: Řekněte si mu o něj! Bernard Woolley: To si mu řekněte sám!
James Hacker: Ale Humphrey, proč ta náhlá návštěva? Sir Humphrey Appleby: Pane premiére, já musím protestovat, a to naprosto zásadním způsobem. Musím velice důrazně nesouhlasit se zavedenými praktikami, jež uvalují tvrdá a neobhajitelná omezení týkající se vstupu i odchodu vysoce postavených pracovníků státní správy, a jež se vší pravděpodobností, pokud se v těchto praktikách bude pokračovat, přivodí přiškrcení veškerých komunikačních kanálů a mohou dokonce i kulminovat stavem rozvinuté organizační atrofie a nezvratné administrativní paralýzy, což může vyústit ve faktickou nemožnost promyšleně a koordinovaně konat vládní funkce ve službách Jejího Veličenstva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. James Hacker: Čili nemáte klíč.