První série Jitřní záře byla dobrá, kompaktní, a i když jsem s hlavními hrdiny v mnohém nesouhlasila, občas jsem se s nimi spravedlivě rozčílila nad lidskou netolerancí a nesmyslností některých úředních jednání. Bylo to napínavé, budilo to emoce, byť třeba negativní, kdy jsem si vždycky říkala, jak můžou být tak hloupí (zvlášť když hlavní hrdinka měla být učitelka) a myslet si, že z ignorování občanských povinností jim nevzniknou žádné sankce či potíže, přičemž nejvíc mě vytáčelo do vrtule, že na druhou stranu rádi a velice ochotně čerpali podporu v nezaměstnanosti a všechny další možné příspěvky - takže jako kašleme na stát a hurá anarchie, ale ruku pro prachy si natáhneme :-( Některé věci byly scénáristicky nedořešené (třeba u toho odebrání dítěte a následné právní obrany rodičů), ale celkově dobrý.
Druhá série naproti tomu mi přišla úplně nedořešená, bez jakéhokoli celkového záměru, zkrátka dost o ničem (a už si ji ani moc nevybavím). Proto dávám celkově 60%