Já vám nevím. Kamenashi ve své tradiční roli socky nepřekročil svůj stín a Shujiho z Nobuty zatím nepřekonal. Je prostě čím dál tím stejnej. Naproti tomu Ayase už dokázala, co v ní je, ale tady se mi nelíbila vůbec. Co víc, typy mouchysněztesimě přímo nesnáším. Vždyť ona toho pro ten vztah zase tolik neudělala. Vlastně ani ve finále ne... Toda Erika není můj kůň. Nevím proč, ale prostě mi snad ještě v ničem nesedla. Naopak se mi líbil Kaname, který byl tak protivný, že bych mu jednu vyťala za ucho. Ráda jsem znovu viděla i Hiraoku. No a to je asi tak všechno, protože děj jako takový nebyl nic moc. A muziku jsem v podstatě vůbec nevnímala. Ale co už, ani posvícení není každý den. Ovšem, co mě zaujalo (a nikoliv poprvé), jak umí Japonci běhat. A to navzdory tomu, že je o nich známo jak silní jsou kuřáci.