K

Barevní králové

1. řáda:

Toto anime jsem viděla teď už potřetí a musím říci, že nikdy neomrzí a ráda se podívám znovu a znovu. :D Krásná kresba, hudba je taky dokonalá, tady se vyvedl jak OP tak i ED. :) Máme tu akci, napětí, doják, ale i komedii.
Dějově mi to ze začátku přijde takové zamotané a kde kdo se v tom hned neorientuje, ale postupně se získávají všechny odpovědi na všechny otázky (nebo aspoň většina). :D Takže anime hodnotím kladně, rozhodně plný počet a stává se mým dalším zamilovaným anime, na které se ráda znovu podívám. :D
Ohledně postav, tam jsem si oblíbila a měla jsem ráda snad všechny postavy. Shiro si nic nepamatuje, ale postupně si vše vybavuje a musí dokázat svou nevinnu. Že není vrah, ale všechny důkazy jsou proti němu. :D
Neko je strašně roztomilá, ale občas mi něčím vadila, ale bez ní by to prostě nebylo ono. :D A Kuro, ten byl taky skvělý. Svým způsobem věřil Shirovi, nebo chtěl, aby opravdu dokázal že ne nevinný a s tím udělal strašně dobrou věc. :D A koho jsem si hodně oblíbila byl Mikoto a Anna. Z Modrých nikoho, Reisi tam mi na něm vadila ta přílišná Arogance a Fushimi? Tak já bych se nejraději nafackovala, jak se mi mohl kdysi líbit. :D

2. řada:

Musím tedy říci, že druhá řada se mi líbilo o sto procent více než ta první řada. Bylo tu více akce, napětí, komedie, přátelství i vývin charakterů oproti první řadě.

Kresba mi i přišla o něco lepší, ale hlavně co vylepšilo můj názor ještě k lepšímu byla hlavně hudba, která mi přišla v druhé řadě častější a dost výrazná. Hlavně šlo o takovou diskotékovou hudbu, takže člověk i při boji Králů měl tendenci vše sledovat a napjatě čekat, jak ten boj dopadne, ale zároveň se vám chce do toho tančit, jak je ta hudba chytlavá. Nebo aspoň u mě tomu tak bylo. :D

A ohledně vývinu charakteru? Neko není tak upištěná a zvykla si na oblečení, takže ji neuvidíte nahou jako v první řadě.
Yata více dospěl a i když v ráži jedná bezhlavě, tak je na něm vidět, že když se něco jedná v klidu, tak dokáže uvažovat jako dospělý člověk a ne jako dítě, jak tomu bylo v první řadě.
Reisi mi v druhé řadě tolik nevadil jako v té první a ke konci druhé řady jsem se přistihla, že mi je ho i líto a mám ho vlastně ráda. :D
Ale hlavně velký zvrat k dobrému tu vidím u Fushimiho. V první řadě byl tak slizký, že byl opravdu na zabití. Ale v té druhé řadě, sice člověk ho nemá vůbec rád za to co udělal. Spíše ho nenávidí. Ale ke konci se zjistí pravda vy zjistíte, že ho máte taky rádi, že i on se dokázal srovnat a hlavně najít cestu, jak být sám sebou a být dá se říci šťastný. :D

Anime si celkově zaslouží plný počet bodů, protože i když první řada je slabší o něco, tak druhé řada za mě vše zachránila. A to především díky hudbě. :)

A jedno doporučení. Jestli se rozhodnete dívat na obě řady, tak po první řadě doporučuji vidět nejprve film (Gekijouban K: Missing Kings) a až pak tu druhou řadu. Protože druhá řada na tento film navazuje, tak ať nemáte v té druhé řadě pak nejasnosti (jen doporučení) :)