Vedení Dunder-Mifflin posílá do Scrantonu dvojici producentů, kteří mají se zaměstnanci natočit reklamu. Michael se snaží vedení přesvědčit, že to dokáže lépe. Mezitím se Andy svěřuje Dwightovi, jak se mu daří ve vztahu s Angelou.
(Dwight je sklesle opřený o automat; přijde k němu Andy a mluví o Angele, kterou Dwight miluje.) Andy: Víš, jak jsme se [s Angelou] nemohli fyzicky dostat tam, kam jsem se já dostat chtěl? No, minulou noc se to změnilo. Muchlujeme se; já jí líbám krk, tváře a ušní lalůčky... a ona mě sice zpátky nepolíbila, ale zavřela oči a dělala: "Óó, D.! Óó, D.!" Dwight:(obživne) Ona ti říkala "D"? Andy: Jo. "D" jako Andy!
(Všichni sedí v konferenční místnosti.) Michael: Přišel k vám někdy někdo a řekl: "Nejsi kreativní"? Dwight: Ano. Michael: Tak to se mýlil. Vy jste kreativní. Zatraceně kreativní. Každý z vás. Jste o moc kreativnější než ti ostatní nezáživní a nudní blbci, se kterýma pracujete. Jim: Ke komu teď konkrétně mluvíš?
Michael:(na kameru) Dovolte mi, abych se zeptal na tohle. Kolik z vás si myslí, že je tohle kreativní? Když mi bylo pět, tak jsem si představoval, že existují takové věci, jako jsou jednorožci. A to předtím, než jsem o nich slyšel nebo jsem je viděl. Prostě jsem namaloval obrázek koně, který dokáže létat nad duhou a má v hlavě obrovský hrot. (Nahodí tón, jako že je na sebe hrdý.) Bylo mi pět. Pět let.. Ještě jsem ani neuměl mluvit.