Kancl

Dwight: (na kameru) Co by byl můj dokonalý zločin? O půlnoci se vloupat do Tiffany's. Šel bych do podzemního trezoru? Ne, šel bych po lustru. Je neocenitelný. Jak ho budu sundávat, přistihne mě žena. Řekne, abych přestal. Je to obchod jejího otce. Je Tiffanyová. Odmítnu. Celou noc se milujeme. Ráno přijdou policisté a já uteču v jedné z jejich uniforem. Řeknu jí, že se sejdeme v Mexiku, ale pojedu do Kanady. Nevěřím jí. Mimoto mám rád chlad. O 30 let později dostanu pohlednici. Mám syna, který je policejní velitel. Tady začíná být ta příhoda zajímavá. Povím Tiffanyové, že se sejdeme v Paříži u Trocadero. Celé ty roky na mě čekala. Nikdy neměla jiného milence. Je mi to fuk. Neukážu se. Jedu do Berlína. Tam jsem totiž schoval lustr.

(Kelly se líbá s Ryanem. Po chvíli Ryan přestane.)
Ryan: Nemůžu to dělat.
Kelly: Nemůžeš co?
Ryan: Není to k tobě fér. A rozhodně to není fér ke mně.
Kelly: Počkej, co mi to říkáš? Rozešla jsem se s Darrylem, abych mohla být s tebou.
Ryan: Byla to tvá volba, neshazuj to na mě. Odjíždím na takový malý výlet.
Kelly: Můžu taky jet?
Ryan: Není to tenhle druh výletu. Jedu do Thajska s několika přáteli ze střední. No, střední... A když to neudělám teď, tak už nikdy. A navždy bych ti to vyčítal. Nechceš, abych ti to zazlíval, ne?
Kelly: Takže mě odvrhneš?
Ryan: Chovejme se jako dospělí. Ještě jednou si to rozdejme a jestli máš nějaký peníze navíc, bylo by to fajn.
Kelly: Tak jo.

(Do kanceláře přijdou policisté.)
policista: Dostali jsme tip o možném problému s narkotiky.
Pam: Tady?
Dwight: Pam, postarám se o to, ano? Dobrý den, důstojníci. Dwight Schrute, aktivní dobrovolník úřadu šerifa. Poslouchejte, možná mám vnitřní informaci o tom, že někdo skrývá drogy v této kanceláři.
(Creed zničeně vstává ze židle a chytá se za hlavu.)
Creed: (na kameru) Jen předstírejte, že spolu mluvíme, dokud policajti neodejdou.

(Michael a Dwight přemýšlí, jak se zbavit Tobyho.)
Dwight: Můžeme ho nařknout z užívání drog.
Michael: Nařknout ho?
Dwight: Jo, je to nelegální, ale všechno, co dělají v Shield, je nelegální.
Michael: Já ještě nikoho falešně neobvinil. A ty?
Dwight: Zatím jsem falešně obvinil jen zvířata. Obvinil jsem mývala z otevření vánočních dárků. A obvinil jsem medvěda z vyjídání našich popelnic.

(Michael je naštvaný, že se Toby vrátil zpět do práce.)
David Wallace: (z telefonu) Michaele, jsou všichni v pořádku?
Michael: Obávám se, že ne. Toby Flenderson z personálního se tu znovu objevil.
David Wallace: Tomu nerozumím. Je někdo zraněn?
Michael: Na zevnějšku ne. Ale můžu říct... Lidé jsou rozrušení, Davide.
David Wallace: Michaele, napsal jsi mi "911, zavolej mi." Všechno velkým písmem.
Michael: Ano.
David Wallace: Víš, co znamená 911?
Michael: (na kameru) Nedávno jsem zjistil, že když nenapíšu 911, lidé mi zpět nezavolají. Ale teď mi zpět volají, protože si myslí, že se něco hrozného stalo.

Michael: Meredith, chtěl bych, abys předstírala, že jsi z Abu Dabi.
Meredith: Ahoj.
Michael: Jsem zahanbený tvou nahou tváří. Musím ji zakrýt svou bundou. (Přehodí jí přes obličej bundu.) A nyní jsi ve své kultuře sexy.

(Pam a Jim si spolu povídají přes telefon o Dwightovi.)
Pam: Popiš přesně, jak vypadá. Jaký odstín hořčice má jeho košile? Žlutou, nebo dijonskou?
Jim: Ve skutečnosti je to spíš kořeněná hnědá.

(Michael si čte Dwightovu složku.)
Dwight: Co se tam píše?
Michael: Dwighte, odezvy na tebe jsou otřesné.
Dwight: To není možné.
Michael: Řada tvých klientů považuje tvůj přístup za neomalený a nevkusný.
Dwight: Prodávám víc papíru než kdo jiný. (Snaží se vzít Michaelovi složku.)
Michael: Ne, ne, ne, ne, ne.
Dwight: Počkat, je tohle vtip? Začíná se mi tak divně zvedat žaludek, což občas tvé vtipy doprovází.
Michael: Vypadám, že vtipkuju?
Dwight: Ne, ale to k tomu někdy patří.
Michael: Kdybych vtipkoval, tak by ses smál. Vypadáš, jako když se směješ?
Dwight: To nedokážu říct. Nevidím sám sebe.
Michael: Nevypadáš.

Jim: (na kameru) Tyto zprávy mají vliv na naše prémie, což je z mého pohledu skvělé, jelikož, ačkoliv to na první pohled asi nepoznáte, Pam je zlatokopka...
Pam: (z telefonu) Hej, New York není zadarmo! A teď se vrať k práci!

Kelly: Michaele, mám své šaty na družičku.
Michael: Tak rychle?
Kelly: Jo, a jelikož jsi řekl, že je můžu mít v jakékoli barvě, která se mi zamane, tak jsem vybrala bílou.

Andy: Mám skvělej nápad. Dvojitá svatba. Já a Angela, ty a Holly.
Michael: Ne, to bychom nikdy nechtěli udělat. A kdybychom to udělali, tak jedině s Jimem a Pam.
Jim: To bychom nikdy nechtěli udělat.
Michael: Tak to vidíš.

(Je Halloween. Pam je převlečená za Charlieho Chaplina a telefonuje s Jimem.)
Pam: Kostýmem jsem na sebe dost upozornila.
Pam: (na kameru) Tady se totiž nikdo na Halloween nestrojí. Kéž bych to věděla dřív, než jsem si knír namalovala olejovou barvou. A nemůžu si ani sundat klobouk, jelikož pak vypadám jako Hitler.

Michael Scott: Lidi říkají, že jsem ten nejlepší šéf. Říkají "Nikdy jsme v takovém prostředí nepracovali.
Jsi skvělý. A dostáváš z nás to nejlepší". Myslím, že tohle to celkem shrnuje.
(Michael ukazuje hrníček s nápisem "Nejlepší šéf na světě".)
Michael Scott: Koupil jsem to ve Spencerových dárkových předmětech.

Michael Scott: Proč se prostě nepodíváme na pana,...?
pan Brown: (pozn. je to černoch) Pana Browna.
Michael Scott: Dobře! OK! První zkouška, nebudu vám tak říkat!
pan Brown: No, to je moje jméno, to není zkouška.

Dwight Schrute: Můžeme se odtahovat od homosexuálních lidí?
pan Brown: Je mi líto, to je orientace, to není rasa.
Dwight Schrute: Ale spousta rasistů navíc není taky tolerantních k gayům, takže... paradox.

Michael Scott: Víte co? Tohle tady je bezbarevná oblast. Stanley, nekoukám na tebe jako na jinou rasu.

Michael Scott: Co je to nejdůležitější pro společnost? Je to cash flow? Je to majetek? Ne, ne. Jsou to lidé. Lidé. Moment, na který jsem tady nejvíc hrdý, nebyl, když jsem zvýšil zisky o 17 procent nebo když jsem snížil výdaje bez ztráty jediného zaměstnance. Ne, ne, ne, ne, ne. Byl to mladej kluk z Guatemaly. První práce v téhle zemi, skoro nemluvil anglicky. Přišel ke mně a řekl mi: "Pane Scotte, šel byste za kmotra mému dítěti?"
Michael Scott: (po chvíli) Nevyšlo to. Museli jsme ho propustit. Byl k ničemu.

Jim Halpert: Kdybych odešel, co bych dělal se všemi těmi zbytečnými znalostmi co mám v hlavě? Cena za tunu balícího papíru?

Michael Scott: Lidé, které obdivuji, moji hrdinové, by byli Bob Hope, Abraham Lincoln, rozhodně. Bono. A patrně Bůh by byl čtvrtý. Myslím si, že všichni tihle lidé opravdu pomohli světu. Tak moc, že se to ani nedá slovy vyjádřit. Je to nevyčíslitelné.

Dwight Schrute: Snižování stavů? S tím nemám problém. Doporučoval jsem snižování stavů hned, co jsem sem nastoupil. Navrhoval jsem to už u pohovoru.

Michael Scott: (telefonuje) Dobře. Dohodnuto. Děkuji vám mockrát, pane. Jste gentleman a učenec. Oh, omlouvám se. OK. Omlouvám se. Moje chyba. (zavěsí) To byla žena, s kterou jsem mluvil, takže... Měla velice hluboký hlas. Asi kuřačka.

Michael Scott: Jsem Michael a jsem částečně Angličan, Ir, Němec a Skot, něco jako fiktivní Spojené národy. Ale co někteří z vás možná nevědí, je, že jsem taky z části Indián.
Oscar Martinez: Z jaké části původní Američan?
Michael Scott: Z dvou patnáctin.
Oscar Martinez: Tenhle zlomek nedává žádný smysl.
Michael Scott: No, víš, je pro mě těžké o tom mluvit. Je to bolestivé.

pan Brown: Při dnešní odlišnosti se domníváme, že je velice snadné být hrdinou. Vše, co potřebujete je upřímnost, empatie, respekt a nepředpojatost.
Dwight Schrute: Promiňte? Omlouvám se, ale to není všechno, co je potřeba k tomu, abyste byl hrdina.
pan Brown: Skvěle, kdo je hrdina podle vás?
Dwight Schrute: Hrdina zabíjí lidi. Lidi, kteří si přejí mu ublížit. Hrdina je částečně lidský,
částečně nadpřirozený, hrdina se rodí z dítěte s traumatem nebo z pohromy, která musí být pomstěna.